Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Rodák ze Slovenska prožil většinu svého fotbalového života v českých klubech. Na vojně oblékal žatecký dres, aby pak čtyři sezony působil v pražské Slavii. Zde si připsal 77 startů, jako hráč zadních řad vstřelil čtyři branky. Následovalo angažmá v bratislavském Interu a prvoligovou misi zakončil v pražských Bohemians. Dnes osmačtyřicetiletý plejer se na „stará kolena“ nechal přemluvit, aby své zkušenosti poskytl Vojkovicím, aktuálně týmu z mělnického okresu.

Jak se stane, že bývalý prvoligový hráč se ocitne zrovna ve Vojkovicích?
Já jsem už nehrál, ale oslovil mě Lojza Šabouk s nabídkou spolupráce. Po dohodě s panem Jíchou z Jiren jsem se objevil ve Vojkovicích. Především mě chtěli proto, abych pomohl s postupem ze třetí třídy do okresního přeboru.

Znamená to tedy, že jste stále hráčem Jiren?
Nikoli, nyní jsem po přestupu z Jiren registrovaný právě ve Vojkovicích, kde jsem zatím velmi spokojený. Máme tam dobrou partu v hráčském kolektivu, navíc tam jsou obětaví funkcionáři.

Co se vám ještě líbí na vašem vojkovickém působení?
Především nádherný stadion. Myslím, že patří k nejlepším z nabídky celé šestnáctky týmů okresního přeboru.

Jak byste zhodnotil nedělní duel, ve kterém jste prohráli šlágr podzimu na hřišti neratovické rezervy jednoznačně 0:4?
Domácí dokázali proměňovat své šance, které si připravili, byli zkrátka lepším týmem. My jsme v poli nehráli úplně špatně, ale náznaky brankových příležitostí jsme nedokázali dotáhnout do úspěšného konce.

Kdybyste měl shrnout nynější situaci na čele přeborové tabulky…
Neratovice odskočily na devět bodů, což je významný, ale zatím ne rozhodující náskok. Myslím, že pětice týmů z čela svede velký souboj o druhé místo, které by – za určitých okolností – mohlo znamenat i postup do krajských soutěží.

A propos, co soudíte o úrovni nejvyšší fotbalové soutěže Mělnicka?
Ve všech týmech najdete mladé hráče, takže je to hodně běhavá soutěž. Musím se tedy hodně snažit, protože některým hráčům bych už mohl dělat dědu (smích).

Na které ze svých angažmá nejraději vzpomínáte?
Začnu tím prvním, v Martině. Už v sedmnácti letech jsem naskočil do kádru, který hrál slovenskou druhou ligu. Mezi mladými a staršími hráči tam panoval vzájemný respekt. Z působení ve Slavii se mi vedle trenérů Kopeckého a Petržely vybavuje především všemi uznávaný a respektovaný kouč Tomáš Pospíchal. Ze spoluhráčů jsem si nejvíc rozuměl se záložníkem Robertem Žákem.

Čím se zabýváte nyní, po odchodu z vrcholového fotbalu?
Dělám technického ředitele v klubu SK Viktorie Jirny a kromě Vojkovic chodím hrát zápasy za starou gardu Slavie. Za rok sehrajeme kolem dvaceti utkání.

KAREL HORŇÁK