Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Své první trenérské krůčky jste udělal ve Mšeně, odkud pocházíte…
Začal jsem pracovat s místním dorostem, s nímž jsme dvakrát hráli finále o postup do kraje.

Kam směřovaly vaše další trenérské kroky?
Potom jsem se oklikou dostal do nově vzniklého klubu FK Brandýs – Stará Boleslav. Tam jsem začal u mladšího dorostu, ale po měsíci jsem jako asistent přešel ke staršímu. Zde jsem potkal Libora Staňka, který byl mým prvním velkým učitelem a rádcem. Vzápětí se nám podařilo postoupit do divize, a tam jsem dostal šanci vést mladší dorost jako hlavní trenér a nasbíral velké zkušenosti nejen od Libora, ale jezdil jsem se učit i jinam, abych poznal, jak se trenéřina dělá i jinde.

Nicméně dorostenecké divize neměly dlouhého trvání…
Bohužel byly zrušeny, takže jsme se vrátili zpět do krajského přeboru. Z mých svěřenců z mladšího dorostu, kteří byli opravdu super partou, se několik z nich podívalo do dorosteneckých ligových pražských týmů, jako je Dukla, Meteor nebo Motorlet, což mě obrovsky těší. Jsem rád, že ti kluci, kteří fotbalu věnují hodně času, dostanou za odměnu takovou možnost.

Jak došlo k vaší spolupráci s Jiřím Kafkou?
To byla zvláštní souhra náhod. Když on před deseti lety jako trenér končil ve Mšeně, nerozešli jsme se zrovna v dobrém. Když jsem se dozvěděl, že s námi končí a jde trénovat do Neratovic, které s námi hrály stejnou soutěž, a že si sebou bere našeho nejlepšího hráče (Pavel Mráz – pozn. redakce), dost jsem tomu nerozuměl. Pak jsme se potkali loni na jednom trenérském semináři, kde jsme spolu prohodili jen pár slov. Poté mi volal loni v létě, jestli bych nechtěl jít do Neratovic.

CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V PÁTEČNÍM TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ MĚLNICKÉHO DENÍKU!

KAREL HORŇÁK