Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Proč padla volba zrovna na Vitanu?
Už jako rozhodčí, když jsem jezdil pískat do Byšic, tak na mě zdejší fotbalové prostředí působilo příjemně a přátelsky. Tehdy se vlastně urodila myšlenka, že bych v budoucnu mohl Byšicím v soutěži pomoci. Druhým důvodem jsou lidé, kteří zde působí, od hráčů přes trenéra Pšeničku, se kterým jsem hrával za EMĚ Mělník, až po předsedu Vlada Hroška.

Před časem jste koketoval s návratem na Mělník, kde už jste působil. Nebudou vám to tam mít teď trochu za zlé?
Už jsem měl tu možnost mluvit s předsedou FC Standou Bardou a vůbec z toho nebyl nadšený. Je pravda, že tamní fotbalové prostředí znám velmi dobře, ke klubu mám osobní vztah ještě z dob mého působení. Znám tam také plno lidí, kteří se o fotbal starají, ale to bych mohl vlastně říci skoro o každém klubu na okrese. V současné době to byla moje varianta, kdyby třeba v Byšicích neměli zájem. I v tomto klubu jsou obětaví lidé, kteří se skvěle starají o mládež, do A-mužstva tak proudí čerstvá mladá krev a postupně budují novou image mužstva.

Po jak dlouhé době jste měnil své působiště?
Moment, na to musím vzít kalkulačku (smích). Tím chci říct, že jsem převážnou část svého fotbalového života obětoval Štětí. Když se nad tím teď zamyslím, tak je to hrozné číslo. Se dvěma přestávkami, jednou půlroční na Pšovce, kde jsem se rozehrával po drobné operaci kolena, a jednou roční na mělnickém FC, jsem byl ve Štětí sedmnáct let. Od mého posledního hostování v FC Mělník uplynulo, myslím, už deset let. Nikdy jsem se nepovažoval za žoldáka a osobně nemám tyhle typy hráčů rád.

Jaké bylo přijetí v Byšicích?
Přijetí bylo docela legrační. Na prvním tréninku si ze mě kluci dělali legraci, že kabina rozhodčích je vedle. A než jsem se stačil zout, tak mi to pokladník pěkně namaloval a spočítal do svého notýsku, že je to snad ještě přísnější než v divizi. Je tam pokuta snad i za první vysprchování (smích). Samozřejmě že po zápase další zápis přibyl. Budu si muset zvyknout, že na této úrovni se peníze do kabiny nosí. Jinak musím říct, že jsem nešel do neznáma, je tu plno známých tváří a skvělých kluků, kteří hrávali i vyšší soutěž a s nimiž jsem hrával buď ve Štětí, na Mělníku nebo futsal za Olympik. Musím ještě zmínit Honzu Čurdu, který měl také velký podíl na mém rozhodnutí. Fotbalové prostředí je tam skvělé, pan Jurčovský točí výborného Kozla (smích).

A vaše role v mužstvu?
O konkrétní úloze jsem se ještě s trenérem nestačil pobavit, ale bude to určitě vycházet z toho, že už mám něco odehráno a nebojím se úlohy hráče, který by měl zklidnit hru, dát jí myšlenku a zkušenosti a pozitivně působit na mladé. V týmu je plno fotbalově vyspělých kluků, se kterými si určitě budu rozumět a proti Lužci to snad bylo i vidět. Mohu zaskočit na jakémkoli postu, teď mě trenér i k mému překvapení využil jako podhrotového hráče a risk se mu tentokrát vyplatil.

Hned v prvním zápase gól, to je ideální start…
Nepovažuji se za nějakého střelce, převážnou část kariéry jsem spíše gólům zabraňoval, ale tentokrát se mi ho podařilo vstřelit. Tým hraje dost útočně, po stranách jsou rychlostní typy a jeden z nich Pavel Čermák se dostal po rychlém brejku z pravé strany na roh brankového území, já využil postavení bez protihráče na druhé straně, křikl si o přihrávku a po vyhraném souboji s obráncem už bylo jednoduché trefit prázdnou branku, takže takovej šmudla… Největší radost měl ale zase pokladník.

Co středočeská I. B třída? Potvrdil první zápas vaše reference o této soutěži?
Jako asi každý fotbalový nadšenec sleduji tabulky většiny soutěží, ale této speciálně. Hrají v ní kluby z Mělnicka a pro mě jako Mělničáka je to hodně zajímavá soutěž. Myslím, že o ní mám celkem přehled, i když jsem doteď působil jinde. Co se týká úrovně, tak myslím, že Byšice patří do lepší poloviny. Lužec se mi nechce hodnotit, ale jestliže hraje každý rok o záchranu, tak je někde chyba.

Zpět do Štětí, kde jste byl tak dlouho. Tam jste skončil na všech frontách, tedy i vedení?
Ve Štětí jsem opravdu prožil kus života, a nejen fotbalového. V zimní přípravě se v mužstvu udály některé skutečnosti, o kterých se mi nechce zmiňovat a se kterými jsem nesouhlasil. Proto jsem u A-týmu skončil a ani nemám zatím chuť se k němu vracet. Nekouká se mi na divizní tabulku zrovna příjemně a docela to bolí. Zůstal jsem ale stále členem fotbalového výboru.

Jak půjde vaše hraní za Byšice skloubit s pískáním?
Tady opět narážím na kolizi termínů. Byšice hrají soboty odpoledne, takže se to samozřejmě kryje. Skloubit to lze jen tehdy, když se z pískání na sobotu odpoledne omluvím a budu pískat v neděli, ale tím si zadělávám na problém u obsazovacího úseku Ústeckého fotbalového svazu, pod který momentálně patřím. Jsou totiž neradi, když se sudí omlouvá kvůli vlastnímu fotbalu. Ale snad najdeme nějaký kompromis.

Ambice v pískání jste v minulosti proti hraní upřednostňoval. Jak to máte nyní?
Vzhledem k mému věku už asi nemůžu mít v tomhle ohledu žádné velké ambice a asi už je pro mě strop krajský přebor Ústeckého kraje. S nějakou větší kariérou je v tomhle případě asi konec, i když sebevědomí by na to bylo (smích). Proto jsem se na pískání tolik už neupnul a úsilí, čas a energii jsem teď rovnoměrně rozdělil i do fotbalu.

Na závěr úplná odbočka. Co říkáte na to, že se Olympik po čtyřech letech vrátil do první ligy, kterou jste s ním napoprvé vykopal i vy?
V prvé řadě chci tímto hráčům i celému týmu lidí v čele s manažerem Pavlem Šubou moc poblahopřát, že opět dostali první ligu na Mělník. Pro tenhle mladý tým je to úžasný úspěch, který si uvědomí až v samotných prvoligových zápasech. Myslím si, že jsme to přeci jenom v té naší době měli o něco těžší. Od nás se to de facto očekávalo a hlavně jsme soupeřili s velmi kvalitními týmy, jako byl třeba Indoss Plzeň nebo Andy Liberec. Klukům budu držet palce, aby se co nejdříve adaptovali na první ligu, to bude nejdůležitější, a aby si užili utkání s top týmy jako je Chrudim. Po lehkém doplnění mužstva věřím, že se to podaří a budou hrát bez rizika bezprostředního sestupu.