Jaká byla doposud vaše hokejová kariéra? Zázemí kterých klubů jste už poznal?

Jediné angažmá mimo Mělník byl jeden rok v ligovém dorostu v Benátkách nad Jizerou, kde nás bylo ze současného týmu několik. Hrál tam s námi i současný reprezentant Radim Šimek.

Byl jste u toho, když se před pár lety znovu zakládal mužský tým HC Junioru Mělník?
V tu dobu jsem na Mělníku působil v lize juniorů, trénoval jsem s A týmem, ale do zápasů jsem v první sezoně nezasáhl.

Jaké máte pocity, když zaskakujete za gólmanskou jedničku Jana Vokurku? Co se vám honí hlavou?
Samozřejmě se na každou příležitost těším a snažím se být kdykoliv připraven. Z těch důvodů, o kterých sám Voky několikrát mluvil, bylo letos těch šancí víc než v minulých letech. Jsem za to určitě rád. Za sebe věřím, že asi kromě posledního zápasu ve Vlašimi, jsme se té role s Kubou Šrámkem dosud zhostili důstojně, ale hodnocení bych raději nechal na jiných.

Byl jste nervózní, když jste šel poprvé do branky za A tým?
Už si nepamatuji, kdy konkrétně to bylo, ale umím si představit, že nervozita musela být opravdu veliká.

Co se vám vůbec honí hlavou, když kolem vás proletí puk rovnou do branky a vy s tím už nemůžete nic dělat?
To je samozřejmě pro každého brankáře ten nejhorší pocit. Zároveň, teď mluvím za sebe, záleží trochu na situaci. S některým gólem se člověk tak nějak smíří, jindy by si nafackoval.

Jste nervózní, když na vás jede osamocený útočník nebo třeba při samostatných nájezdech?
Popravdě ani ne. Trestná střílení si svým způsobem užívám. V zápase asi záleží na situaci – v poslední minutě za remízového stavu bych asi určitý tlak cítil.

Na co myslíte v brance, když tam jen tak stojíte a hraje se zrovna na druhé straně kluziště?
Nemusí to tak vždycky vypadat, například při přesilovkách, ale „hra na druhé straně kluziště" může být v kterémkoliv okamžiku během několika sekund u nás v pásmu. Netvrdím, že jsem nikdy plnou koncentraci neztratil, ale že bych během hry stíhal o čemkoliv přemýšlet, to určitě ne.

Máte s Janem Vokurkou nějaké individuální tréninky?
Extra brankářské tréninky nemáme. Každopádně od Vokyho jsme se s Kubou za ta léta naučili spoustu důležitých drobností.

Stýkáte se s klukama z hokeje i mimo zimní stadion?
Jsme poměrně mladý tým a řekl bych dobrý kolektiv složený prakticky z odchovanců – Mělničáků, což nahrává právě i tomu, že občas zajdeme na společnou večeři nebo ve větším či menším počtu třeba na fotbálek, tenis, karty, turnaj ve videohrách apodobně.

Už jste dostudoval, ale jak teď stíháte zaměstnání s hokejem?
Loni jsem dokončil studia na Provozně ekonomickou fakultu na ČZU. Na podzim nastoupil jako zástupce ředitele na nově otevřené pobočce banky na Mělníku, což lze s tréninky a zápasy skloubit vcelku bez problémů.

Jaké jsou vaše hokejové ambice?
Závratné hokejové ambice už rozhodně nemám. Rád bych u hokeje vydržel, jak zdraví dovolí, ideálně na Mělníku. Pokud se nám bude dařit tak jako v posledních letech a budu k tomu moci přispět, budu po sportovní stránce naprosto spokojen.

Jaké máte cíle pro letošní sezonu?
Loni jsme po ne úplně snové druhé polovině soutěže a celkovém čtvrtém místu dosáhli na titul a důstojně bojovali v baráži do poslední minuty. Sestava se neobměnila tolik, aby bylo nereálné si dávat podobné cíle i pro letošní play-off. I když soutěž je letos ještě vyrovnanější.

A co děláte ve svém volném čase? Jak se odreagujete od hokeje?
Ještě hraju aktivně fotbal, na vesnické úrovni. V létě chodím pravidelně hrát tenis a v zimě si rád zalyžuju.