Jak se vůbec stalo, že je z vás sběratelka medvídků?
Začalo to úplně nenápadně. Asi před patnácti lety jsem šla s manželem večer po Praze a uviděla v jedné výloze dva krásné anglické medvědy Jacka a Jackie. Na první pohled jsem se do nich strašně zamilovala a druhý den jsem se do obchodu vrátila, abych zjistila, co stojí. Ta cena byla na tehdejší dobu obrovská, nicméně manžel mi jednoho koupil, myslím, že to byla Jackie. A za pár týdnů, o Vánocích, jsem dostala i Jacka, abych měla oba.

Takže rodina vás ve vaší zálibě podporuje?
Ano. I když někdy, když domů přinesu nějakého hodně špinavého a roztrhaného medvěda, dcera mi říká: „Jééé, mami, cos to přitáhla? Těch bacilů… Fuj!" Takže trošičku výhrady má, ale je to spíš jen v uvozovkách.

Medvědy si kupujete sama? Nebo jak se k nim dostanete?
Částečně si je obstarávám já a částečně je dostávám. Vozí mi je děti, manžel, kamarádi… Ve sbírce mám i medvědy z ciziny, které jsem si přivezla z míst, kde se mi líbilo a kde to mám ráda.

Nejstarším medvídkem na výstavě je Meluzín, což je medvídek na kolečkách. Jak jste se k němu dostala?
To byla úplná náhoda. Když začínala internetová burza aukro, propadla jsem tomu a dennodenně seděla u počítače. A právě tam jsem Meluzína objevila. Musela jsem si ho takzvaně vyaukřit, byla to totiž láska na první pohled… Vidíte, už to říkám zase, já takhle asi budu odpovídat na každou otázku.

Je pro vás Meluzín nejcennější?
Možná tím, že je nejstarší. Nicméně existují medvídci, kteří jsou o hodně mladší, ale pro mě mají velkou citovou hodnotu.

Ti jsou na výstavě také?
Ano, většinou jsou zamčení ve vitrínkách. Ale stejně se o ně trochu bojím.

Vzpomínáte si ještě na svého úplně prvního medvídka, kterého jste měla jako dítě?
Pamatuji si ho velice dobře. Byl to úplně stejný medvěd, jako je Koloděj (ten sedí v dřevěném autíčku v pravém zadním rohu malého muzejního sálu – pozn. redakce).  Koloděje jsem dostala od kamaráda, respektive od jeho maminky. Ten můj medvěd se bohužel nezachoval.

Kde vlastně máte své medvídky uskladněné?
Donedávna jsme bydleli ve 3+1, to byla katastrofa. Medvědi byli snad mimo toalety naprosto všude. Jen v posteli byli pouze dva, manžel řekl, že víc neexistuje. Teď jsme se přestěhovali do domečku, takže je to pro mě snazší. Dělá se tam jedna speciální místnost, sbírka díky tomu bude ucelenější.

Výstava v Mělníku je už vaše čtvrtá. Čím se liší od těch předchozích?
Jsem moc vděčná za nabídku muzea, abychom medvědy nainstalovali do dobových kočárků a vozítek. Když jsem se to dozvěděla, srdíčko mi úplně zaplesalo. Je to pro mě báječná věc, jinak bych se k tomu asi nikdy nedostala. Když jsem prohlížela katalogy a vybírala, které kočárky použijeme, musela jsem se hodně držet s vědomím, že máme k dispozici jen jednu místnost.

VIZITKA
Eva Šímová pochází z Prahy. Je vdaná, má už dospělé děti, dceru a syna. Nedávno se stala babičkou, když se jí narodila vnučka Rozárka. Eva Šímová doufá, že po ní malá slečna jednou převezme štafetu a zdědí celou její medvědí sbírku.