Raper Kato: Čech nemůže rapovat o bitkách v Bronxu

Co znamená Prago Union?
No, jsem Pražák… A když jsem se před časem přestěhoval do bytu po dědovi a vařil jsem si kafe, sáhl jsem po lžičce, na které bylo napsáno právě Prago Union. Hned mě napadlo: to by byl skvělý název pro kapelu. Pak jsem začal hrát s Marem a hledal jsem název, hned mi to najelo. Jinak Prago Union byl za komunistů nějaký spolek exportujících podniků, na Václaváku je ještě barák, který se tak jmenuje.

Jak jste se dali dohromady?
Hrajeme spolu tři roky, ale známe se déle, Maro měl svoji kapelu a chodil ke mně do studia natáčet nějaké věci, dívali jsme na věci docela stejně, takže když jsem pak skončil bez DJ, byl první, koho jsem oslovil. Byl jsem rád, že do toho šel, je dobrý v tom, co dělá, i dobrý kamarád.

Skládáte společně?
Hlavně já, texty i muziku.

Jaké máte texty?
Myslím, že ironické, s nadhledem, nesmlouvavé vůči sobě.

Vůči okolnímu světu ne?
To také, ale nejdříve samozřejmě vůči sobě. Hip hop má vypovídat o tom, co se mi odehrává v hlavě a co se děje ve světě kolem nás, z nějakého zajímavého úhlu. Snažím se, aby to bylo skousnutelné pro každého, kdo si to poslechne, aby to nebylo svázané žánrovými pravidly. Spoustě starších lidí, co nejsou moc k hip hopu, přijde směšný. To se snažím odbourat, hip hop je náš jazyk, ale ta příčina, co nás nutí ho dělat, je univerzální napříč všemi žánry.

K hip hopu patří i ostřejší slova.
V textech je mám jen tam, kde to vyloženě má svůj smysl, protože kdyby člověk pořád klel, tak kdyby pak potřeboval něco vypíchnout, už by to nefungovalo. Proto jsou naše desky skoro sprosta prosté.

Skoro?
Když použiju sprosté slovo jednou za dvě písničky, je to jen tam, kde to prostě má své místo. Píšu, jak to ze mě jde, jak bych to já rád poslouchal. Je to o tom, jestli jsou lidé otevření poslouchat a u kapel s dost sprostými texty přejít ty prvoplánové útoky na slušné vychování, a prohlédnout skrz.
O čem byl poslední text, na kterém jste dělal?
To bylo dneska, až do rána jsem nahrával písničku Rolák, která je o věcech, kterých mám po krk.

Čeho máte po krk?
Jsem takový hipík, takže mám něčeho po krk málokdy, ale teď třeba pražského dopravního podniku.

Jaké bylo vaše první setkání s hip hopem?
To už je dávno, když mi máma přinesla kazetu, kde byl na jedné straně MC Hammer a na druhý Snap! Pak přišli Public Enemy a další. Tak jsem se dostal k pořádnému rapu a už ho dělám skoro dvacet let.

K muzice vás vedla máma?
Asi jsem vždycky mířil k muzice, už jako malý. Když jsme přišli někam, kde měli klavír, už jsem u něho seděl a zkoušel hrát, to samý s kytarou, vymýšlel jsem si svoje písničky. Když to máma viděla, koupila mi kytaru a přihlásila mě do hudebky.

Vydržel jste u toho?
Hrál jsem asi sedm let, učili mě tam věci, které jsem hrát nechtěl, a to, co jsem hrát chtěl, mi dali pokaždé až na konci hodiny jako bonbonek. A další hodinu jsem uměl perfektně bonbonek, ale ty skladby z celé hodiny ne. Takže už jsem skoro všechno zapomněl, dělám na ucho.

Jakou muziku máte rád?
Vesměs černou muziku, jazz, starý soul, nějakou elekroniku… Ale i všechnu dobrou muziku, ta mě ba.

A na druhou stranu muzika, ze které se obracíte naruby?
Některá muzika na mě asi podle Pavlovových reflexů nepůsobí dobře. Třeba muziku z osmdesátých let mám spojenou s cestami stodvacítkou do Jugoslávie, v pěti lidech, ve vedru zvracejících, takže když ji zaslechnu, je mi nevolno. Podobné to mám s dechovkou.

Sledujete mladé české hiphopové kapely?
Mám tu muziku rád, tak jí poslouchám a sleduju, co se děje. Jsem rád, že se po hluché době zase začaly objevovat kapely, které do toho jdou po svém. Nejsme černoši z Bronxu, nemůžeme rapovat o pouličních válkách, ani se tak tvářit.

Je vám dvaatřicet, jaké máte vyhlídky?
Snad dobré. Je to pořád relativně mladá muzika, například můj nejoblíbenější raper z první generace osmdesátých let rapuje do dneška, táhne mu na padesát a lidi na něho pořád chodí, mladí i jeho vrstevníci. Tady sice převládá pocit, že je to muzika pro teenagery, ale mají ji rádi i dospělí.

Jakou školu máte za sebou?
Vycházel jsem z osmičky, to člověk ještě neví, co by chtěl dělat. Spíš jsem stál o gympl, to nevyšlo, tak jsem dělal strojárnu, ale ani na chvilku jsem nepomyslel na to, že bych to někdy chtěl dělat.

Jaká práce na vás tedy po maturitě čekala?
S kapelou Chaozz jsme o prázdninách mezi třeťákem a čtvrťákem vydali první desku, chytla se, tak jsem pak pět let dělal už jen muziku.

A pak?
Tady u nás je těžké uživit se muzikou, když nejste Helena Vondráčková. Tak jsem dospěl k tomu, že si na ty složenky budu vydělávat prací, abych pak mohl dělat muziku tak, jak chci já. Pracuji v reklamní agentuře.

Baví vás to?
Asi takhle, co dělám v práci, neberu osobně, prostě musím splnit zadání ke klientově spokojenosti, ale zároveň se snažím splnit to tak, když pak tu reklamu vidím, abych se nestyděl, že jsem ji dělal já.

Nějaký váš reklamní slogan?
Mám jednu hlášku, kterou jsem vymyslel pro nanuka Míšu, ale neprošla: V mrazáku se neohřeje.