VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pro Romanu Kdýrovou bývalo paličkování doslova drogou

Odolena Voda – Má-li člověk doma tři malé děti, je rád, když si pro sebe najde volnou chvilku a odpočine si. Tím se ovšem Romana Kdýrová před patnácti lety neřídila a místo načerpání nových sil sedávala po nocích nad herdulí a paličkovala.

24.4.2013
SDÍLEJ:

Romana Kdýrová.Foto: Deník/Barbora Tesnerová

Nedokázala si pomoci, její nová záliba se pro ni tehdy stala doslova drogou.

„Paličkování se mi líbilo už v době, kdy jsem byla malá. Bohužel jsem kolem sebe neměla nikoho, kdo by mě to naučil. K tomuto řemeslu jsem se dostala až ve svých čtyřiadvaceti, když jsem navštívila krajkářské trhy v Praze a přes Vzdělávací spolek uměleckých řemesel, který trhy pořádal, jsem se zapsala do kurzů," popsala své začátky s paličkováním žena, která měla pro tuto práci výbornou středoškolskou průpravu. Vystudovala totiž nábytkářství na umělecko-průmyslové škole. „Dodnes tvrdím, že paličkování je logická a technická záležitost," poznamenala.

Matka dvou synů a dcery se paličkování učila metodou pokus – omyl. Původně dokonce do kurzů ani chodit nechtěla. „Chtěla jsem být samouk, ale když jsem otevřela skripta, vůbec jsem netušila, která bije. A ani na kurzech to ze začátku nebylo zrovna slavné. Lektorka udělala frnk a měla hotovo. A my si řekli, že to nemá cenu, že jdeme zase domů, protože jsme absolutně nechápali, jak to udělala. Až když nám to pak ukázala pomaleji, přišlo mi to najednou logické a začalo to dávat smysl," připustila Kdýrová.

Skutečnou školou pak pro ženu narozenou ve znamení Býka, která o sobě prohlašuje, že je puntičkářská a precizní, bylo paličkování pro Ivu Proškovou. Členka Vzdělávacího spolku uměleckých řemesel totiž kreslila návrhy a pak sháněla někoho, kdo by je upaličkoval. „Tak se mi do ruky dostalo jejích devět  panen. Do té doby jsem dělala jenom vzorníky, proužky, neuměla jsem začínat, končit ani přidávat. A najednou taková složitá krajka! Byla to výzva, hrozně jsem se s tím tenkrát párala, ale je fakt, že mě i díky tomu paličkování dokonale pohltilo," přiznala.

Romana Kdýrová začínala s paličkováním klasických věcí, například s prostíráním. Během patnácti let však ušla dlouhou cestu, kdy mimo jiné spolupracovala s několika módními ateliéry, kde například zdobila luxusní dětské oblečení, svatební šaty nebo pánské košile. Dnes se však věnuje převážně výrobě drobných šperků. „Dělám šperky, které budou nosit normální ženské. Ne že se na ně podívají na módní přehlídce nebo na výstavě, a já pak dám všechno zase do šuplíku," popsala svou dnešní tvorbu. „Připadá mi jako zbytečná práce, když dá člověk čas a energii do něčeho, co pak nikdo nepoužívá. Při pohledu zpátky už dneska nechápu, jak jsem mohla strávit tolik času vyráběním něčeho, co vlastně k ničemu není," dodala.

Vzhledem k tomu, že se Romana Kdýrová paličkováním živí, je pánem svého času. Někdy je ale čas jejím velkým nepřítelem. Když se totiž rozhodla, že si z paličkování udělá živnost, založila si webové stránky a doufala, že bude mít volného času mnohem víc. Opak je však pravdou. „Od pondělí do pátku doma vyrábím a o víkendu pak objíždím různé akce a trhy a prodávám. Takhle to funguje celou sezonu, která trvá od dubna až do Vánoc. Přitom jsem si myslela, že jak budu na internetu, budou o mně všichni vědět, budou mě vyhledávat, obdivovat a nakupovat v e-shopu," poznamenala se smíchem. „Jenomže jak nejste vidět, jako kdybyste neexistovali. Pořád musíte mezi lidi vyjíždět a ukazovat se jim. Takže třeba loni jsem měla volné snad jenom tři víkendy, jinak jsem byla pořád někde na cestách," přiznala s tím, že občas s sebou bere své dvě mladší děti, aby jí pomohly. „Problém je, že když je u stánku nechám samotné, hádají se. Adéla je introvert, ale prodávání jí jde dobře. Mladší Matěj je zase hrozně ukecaný, dokáže se hned s každým spřátelit. Ale prodávání jako takové už tolik nemusí," povzdychla si.

Na druhou stranu přímý kontakt se zákazníky jí nevadí. Díky němu se setkává se zajímavými lidmi a prožívá nečekané situace. „Loni si u mě vybírala náušnice jedna slepá slečna, a to byl úžasný zážitek. Pomáhala jí celá rodina, popisovali jí barvy. Ona si šperky osahávala a já jí říkala, že jsou skoro stejné, jen je tam použitá jinak silná nit. A ona mi na to odpověděla, že to vidí. Ne cítí nebo ví, ale vidí. Bylo to opravdu zvláštní…" vzpomínala majitelka sedmiletého psa Honzíka, nalezence z hospody, na jednu z mnoha historek, které v uplynulých letech díky svému zaměstnání a zároveň zálibě prožila.

Romana Kdýrová se ale nevěnuje pouze paličkování, jejím dalším koníčkem je paspartování. Naposledy třeba dělala pasparty na výstavu obrazů  Olgy  Truskové,  která potrvá do konce týdne v domku Vítězslava Hálka v Dolínku. Se svými šperky pak bude k vidění 8. června v Liblici. A možná i tento víkend na farmářských trzích v Mělníku.

Autor: Barbora Tesnerová

24.4.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Pšovka si v zápase s Čelákovicemi připsala dva body.

Bez nápadů a momentů překvapení. Pšovka musí zapnout

Účastníci cykloběhu se zastavili i v Mělníku.
5

FOTO: Účastníci cykloběhu se zastavili i v Mělníku

Za borůvkami nemusíte do lesa, můžete je mít i na balkóně

Jejich plody jsou větší než jejich příbuzných odrůd z lesa, na keřích rostou v celých trsech, takže úroda je mnohem snazší a rychlejší, a jejich chuť si s těmi lesními v ničem nezadá. Řeč je o kanadských borůvkách, které si v pohodlí můžete vypěstovat na zahradě nebo i doma na balkoně a jejich sladké bobule budete mít na dosah ruky.

Díky nízké nezaměstnanosti najdou absolventi lehce práci

Mělnicko /ANKETA/ - Do lavice v září už neusednou, škola je pro ně minulostí, ale poslední prázdniny si ještě většina z nich pořádně užije. Čerství absolventi s nástupem do zaměstnání nespěchají. Status studenta, to znamená úhrada zdravotního a sociálního pojištění, mají studenti středních odborných učilišť a středních škol do 31. srpna. U studentů vysokých škol platí, že pojištění je placeno do konce následujícího měsíce po vykonání státní zkoušky.

KRÁTCE: Bazar pomůže opuštěným kočkám

Kralupy – Velký bazar kočičího útulku Devět životů začíná v pondělí 17. července od dvanácti do osmnácti hodin v prostorách šatny kulturního domu Vltava.

Filmaři točí v našem regionu scény z války i pohádky

Mělnicko /FOTOGALERIE/ - Zahraniční i české filmové a televizní produkce mají zažité lokality, ve kterých vždy najdou potřebné kulisy ke svým filmovým scénám. A to bez ohledu na dobu, ve které se děj odehrává. Například bývalé vojenské prostory u Milovic se často objeví ve válečných scénách, nedávno se na tomto místě točila i bitva z dob povstání sedláků. Mělnická nemocnice se zase stala kulisou pro příběh o lásce, který nese název Májová romance doktora Mráze. Boleslavská věznice si zahrála v americkém velkofilmu Mission Impossible: Ghost Protocol, nebo dramatu Lidice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies