Matadors, Blue Effect, Flamengo, ETC jsou slavné hudební formace, pod nimiž je Mišík podepsaný. Právě s ETC koncertuje dodnes. Jeden z letošních koncertů se odehrál také v Nymburce. Pořadatelé akce s názvem PivoTest pojali první den festivalu, který je oslavou skvělého piva a neméně skvělé muziky, jako poctu Vladimíru Mišíkovi při příležitosti jeho sedmdesátých narozenin. ETC s frontmanem Mišíkem pozvání přijala a zahrála. Jak jinak než bravurně! Škoda jen poněkud nevlídného počasí, jinak by si cestu na bývalý stadion Polabanu našlo určitě mnohem víc lidí. Starosta Nymburka však přišel a předáním městského vyznamenání Vladimíru Mišíkovi přímo na pódiu potvrdil, že si Nymburk váží spojení s významnou muzikantskou osobností. Rocker s duší básníka si popovídal i s Nymburským deníkem, přestože byl po koncertu značně unavený. O to víc za rozhovor děkujeme.
Pane Mišíku, jak jste se vlastně ocitl před těmi čtyřiačtyřiceti lety v Nymburce?
Bubeník Mirek Hrubý, který pochází z Nymburka, nám tady navrhl zkušebnu. Pamatuju se, že se to byla velká místnost v budově na náměstí, muselo se topit ve velkých starých kamnech. Neměli jsme tehdy moc peněz, jezdili jsme na nádraží pro uhlí. Takovej underground to byl.
Básníky Kainara, Hraběte a další zná mnoho lidí především díky vašim písním. Kdy jste si je objevil pro sebe?
Hrál jsem s bigbítovou skupinou Blue Effect, kde byla zásadní muzika. Zpívalo se anglicky, pokud zněly české texty, nebyly moc obsažné. Sice první skladby z alba Meditace bezvadně otextoval Jarda Hutka, ale bohužel to frázování nešlo dohromady s anglosaskou rockovou muzikou. Nově je pak otextoval Zdeněk Rytíř. Mě později nadchla folková hudba, kterou tehdy reprezentovali Jarda Hutka, Vláďa Merta, Vlasta Třešňák, Dáša Voňková a další, Šafrán se jmenovali. Oni hrávali kdesi na Vinohradech v neděli dopoledne, na ně jsem chodil. Přitahovalo mě, že folkařům šlo o sdělení nějakého postoje, byť vyjádřeného hudebně pár akordy. Výjimkou byl Vláďa Merta, už tenkrát excelentní kytarista. Díky téhle muzice jsem začal číst básníky. Konkrétně u Kainara mě nadchla přebásnění bluesmanů. Tehdy jsem našel v češtině melodii a rytmus.
Bylo snadné prosadit češtinu v rockové kapele jako ETC?
Hrál jsem taky zároveň s Vláďou Mertou a Honzou Hrubým ve sdružení Čunderground na klasickou španělskou kytaru. Pro tohle akustické trio jsem začal využívat poezii v písňových textech a nějak nám to zůstalo. Baví mě zpívat věci, které něco sděluji, které mají příběh.
K vašim textům, které zlidověly, se řadí Kainarova báseň Stříhali dohola malého chlapečka. Ví se, že jste vynechal čtvrtou sloku. Proč?
Nedávala mi smysl. Píseň musí mít příběh a tahle sloka vybočovala. Později jsem zjistil, že v jednom z vydání Kainarových básní i on tuhle sloku vynechal. Asi taky věděl proč.
Oslovují podle vás básníci Kainar, Hrabě a další i dnešní mladé lidi? Čte je třeba váš syn Adam?
Bohužel tahle internetová generace je zahleděná spíš do svých chytrých telefonů, počítačů, my s tím máme doma trochu problém. Na rozdíl od Barunky (mladší dcera V. Mišíka – pozn. red.) Adam literaturu, poezii nečte. Tenhle moment mě trápí stejně jako mou ženu Evu, která vyučuje francouzštinu, píše poezii. Ale Adam je bezvadnej kluk, vyzná se ve spoustě věcí, umí perfektně anglicky, dokáže vyjádřit své pocity svými texty, které si píše v angličtině. Navíc je mu jen dvacet, věřím, že tím, jak bude dospívat, objeví si i tenhle svět.
VLADIMÍR MIŠÍK
Vladimír Mišík je český hudebník, zpěvák, kytarista, zakládající člen skupin The Matadors, Blue Effect a zakladatel rockové skupiny ETC. Narodil se 18. 3. 1947. Mezi jeho nejznámější písničky patří například Slunečný hrob (s Blue Effectem), Kuře v hodinkách (s Flamengem) a dále s ETC. Pak Stříhali dohola malého chlapečka, Variace na renesanční téma (známá podle prvního verše Láska je jako večernice), Proč ta růže uvadá nebo Obelisk. K dalším známým lze zařadit i hymnu Gambrinus ligy.