V centru Kašpárek mají děti o zábavu postaráno

Mělník /REPORTÁŽ/ - Prší. Přímo lije. Kličkuji mezi loužemi a brodím se kluzkým bahnem, kterému se v centru města nelze vyhnout. Blížím se do mateřského centra Kašpárek a přemýšlím, kolik maminek se svými ratolestmi v tomhle psím počasí dorazí.

Autor:
Redakce

| Sdílet

10×foto Diskutovat (0) 13.6.2009 18:45 aktualizováno 14.6.2009 13:37

Flashový přehrávač se spouští.

Pokud se vám nespustil, aktualizujte si ho zde.

Vcházím dovnitř a vítá mě jen jeden opuštěný schnoucí deštník. Přidávám tedy ten svůj a zvědavě otvírám dveře do klubovny. Tam se to ale dětmi jen hemží. Od těch nejmenších, jednoročních, až po ty nejstarší, tříleté. „Centrum je ale pro jiné věkové kategorie, ty se schází zas jiné dny,“ říká Lenka Korfelová, která ještě s Lucií Böhmanovou připravuje čtvrteční odpoledne pod názvem Nejisté krůčky.

Je vidět, že sem všichni chodí moc rádi. Děti si mohou společně pohrát, jejich maminky pak popovídat nebo se poradit o tom, co je zrovna trápí. Každá z nich tu má svůj přínos. „Někdo umí na flétnu, někdo má třeba výtvarný talent, někdo zas umí vyprávět pohádky,“ vysvětluje sympatická Lenka Korfelová fungování mateřského centra.

Blíží se desátá hodina, a tak je třeba vyhnat děti z klouzačky a vyklidit klubovnu kvůli přípravě programu. Zatímco si batolata cpou pusinky svačinkou, přípravný tým Lenka a Lucka chystají za zavřenými dveřmi hru. „Nejdřív se uvítáme s kočičkou a pejskem,“ domlouvají se na průběhu. Do pracovního procesu zapojily i mě. Nafukování balonků sice není moje parketa, ale snaha se přeci oceňuje.

Zvoní zvoneček a děti se pomalu hromadí u dveří a nakukují zvědavými hlavičkami dovnitř. Hned je vítají dva maňáskové, pejsek s kočičkou. Každé děťátko plyšáci pozdraví a pohladí. Obě dvě zvířátka jsou pro mrňousky jak magnet, a tak se k nim hrnou jeden přes druhého. Následně jsou vyměněni za Jeníčka a Mařenku a dobrodružná cesta lesem může začít.

Děti musí plnit spoustu nelehkých úkolů. Sesbírat jedlé hříbky a nevšímat si jedovatých muchomůrek, odříkat spoustu básniček, přejít přes potok přes vratkou lávku nebo prolézt tunelem.

Úkoly s nimi plní i maminky, které se většinou zapotí víc než jejich ratolesti. Při zpívání písničky Běží liška k táboru si z dětí udělají onen pytel zázvoru a vesele s nimi dokolečka hopsají. Sem tam si některé z nich popláče, protože nemůže dělat, co by zrovna chtělo, ale pohádková cesta ještě nekončí a jde se dál. Nesmí se přeci zapomenou trochu si zacvičit, zapérovat v kolínkách a protáhnout záda. Pohádková cesta pomalu končí a díky všudypřítomným maminkám se nám v lese nikdo neztratil, nikdo se neutopil a ani neotrávil. Konečně tedy došlo na odměnu v podobě nafouklých balonků a drobných dárků.

Mezitím, co se děti kochají cenami, maminky už stěhují věci zpět do klubovny. Největším hitem je tu umělohmotná klouzačka, která starším dětem slouží jako odrazový můstek na salta. Menší děti si vystačí s balonkem, který nemohou spustit z očí. O zábavu mají drobečkové postaráno, a tak si jdou na chvíli odpočinout i jejich maminky.

Přestože se mi z příjemného prostředí mateřského centra nechce odcházet, se všemi se loučím a zavírám za sebou dveře. Na chodbě na mě čeká můj dosychající deštník, tentokrát už bez svého osamělého kolegy. Tak hurá ven, snad nebude pršet.

Gabriela Boková