Kurátor výstavy Jaroslav Kučera slavil s těmito snímky úspěch už v roce 2011, kdy je veřejnosti poprvé představil na Pražském hradě. Tři desítky fotografií navíc v tomto roce putují po evropských Českých centrech.

„V Neratovicích je vystavena více než stovka snímků. Putovní výstava po Českých centrech zahrnuje pouze malou část s citem vybraných fotografií," připomněl Jaroslav Kučera a dodal, že možnost uspořádat výstavu Fotografové války považuje za šťastnou náhodu. „Je to zázrak, dalo by se dokonce říci až fotografická archeologie," popsal kurátor výstavy, který je sám známým fotografem.

Všechno to začalo úplně nenápadně v sedmdesátých letech minulého století, kdy se Jaroslavu Kučerovi dostala do rukou bedna negativů. Protože tehdy nevěděl, co by se snímky měl udělal, uložil je. Tak dokonale, že na ně zapomněl.

„O třicet let později jsme malovali a já tu bednu náhodou objevil. Tehdy už jsem měl skener, svůj první v životě, takže jsem fotografie naskenoval a zjistil, že jde o naprosto vynikající záběry z první světové války," vysvětlil Jaroslav Kučera.

Z nalezených a vyretušovaných snímků uspořádal výstavu nazvanou Pěšky 1. světovou válkou aneb Objektivem neznámého vojáka. Jak se však později ukázalo, onen válečný fotograf vůbec nebyl anonymní osobou. „Ozvali se mi autorovi příbuzní, šlo o Jindřicha Bišického," připomněl Jaroslav Kučera.

Po výstavě v roce 2009 vyzval veřejnost, zda by mu kdokoli neposkytl další válečné snímky. Sám přitom nevěřil, že se ještě nějaké další fotografie najdou.

„Nicméně se mi přihlásil sběratel Roman Ježek a přinesl mi dvě igelitové tašky plné negativů. Všechno jsem prohlédl a hned jsem věděl, že tam jsou další výborné věci, i když to na první pohled na žádnou senzaci nevypadalo," vrátil se Jaroslav Kučera ve vzpomínkách pět let zpátky, kdy objevil tvorbu Gustava Brože.

Ani to ale nebyl konec jeho pátrání po ztracených válečných snímcích. O něco později se přes  Josefa Bohuňovského dostal k dvanácti kilogramům dalších negativů Jana Myšičky. A díky Pavlu Hančarovi, který spravuje Muzeum klasického knihařství v Rožďalovicích, získal fotografie jeho dědečka Jendy Rajmana. Snímky Karla Neuberta pak dostal od jeho příbuzných.

„Všechny fotografie jsou velmi kvalitní. Samozřejmě jsem je musel retušovat, ale jsou dokonale nakomponované, zachycené události jsou skvěle nasvícené," chválil Jaroslav Kučera donedávna neznámé válečné fotografy, jejichž díla jsou nyní k vidění v Neratovicích. „Ti, co to fotili, byli skvělí lidé. Udělali obrovsky záslužnou práci, ačkoli si to v té chvíli nejspíš vůbec neuvědomovali a chtěli jen zachytit své kamarády na frontě. Fotografování pro ně bylo koníčkem na zahnání nudy," připomněl.

Zájemci, kteří přijdou do foyer neratovického společenského domu, tam uvidí snímky takzvaně ze života. Právě to je podle ředitele společenského domu Ivana Frieda na výstavě unikátní.

„Fotografie, které jsou u nás vystaveny, jsou úplně jiné než snímky válečných korespondentů. Ti přijeli na bojiště, vyfotili krev a zase odjeli. Ale tito autoři celou válku prožili na vlastní kůži," upozornil Ivan Fried.

Výstavu Fotografové války, kterou doplňují historické artefakty ze sbírky Romana Dvořáka, mohou zájemci navštívit až do konce září v době provozu neratovického společenského domu.