VYBERTE SI REGION

On-line: ptejte se Jana Bloudka, předsedy Českého horolezeckého svazu

Na otázky čtenářů bude ve středu 20. ledna od 13 hodin odpovídat šéf Českého horolezeckého svazu Jan Bloudek. Otázky můžete pokládat už nyní.

On-line: ptejte se Jana Bloudka, předsedy Českého horolezeckého svazu

Jan Bloudek zdolal žulový masiv El Capitan.

Tento rozhovor byl ukončen dne 20.1.2016
DOTAZ: Zdravím Vás, jak se to stalo, že jste si našel zalíbení v lezení na horách? Lezl jste už jako hoch?
ODPOVĚĎ:Dobrý den,
hory mě vždycky hodně přitahovaly, ve dvou letech jsme strávili skoro rok v Krkonoších, asi rok jsem chodil do školy v Orlických horách, ale přimo horolezectví nikdo z naší rodiny neprovozoval. Dokonce jsem se jako malý bál výšek :)
Lézt jsem začal až ve 14 letech s knížkou "Základy horolezectví" na vlastní pěst, později se mě ujali starší kamarádi, horolezci, díky kterým jsem ssvé začátky přečkal ve zdraví.
DOTAZ: Dobrý den, jak často si při lezení zazpíváte Mládkovo Proč bychom se báli, na Prachovské skály..., stejně jako Tomáš Holý ve filmu Jak dostat tatínka do polepšovny?
ODPOVĚĎ:Dobrý den, přiznám se, že zrovna tuhle písničku si při lezení moc nezpívám, ale když lezeme někde v pískovcových skalních městech kudy vedou turistické cesty, skoro vždycky nám ji zazpívá někdo z kolemjdoucích.
DOTAZ: Ahoj, jaký je Tvůj sen, co bys chtěl ještě všechno zdolat? Skalám zdar! M.
ODPOVĚĎ:Některé sny se mi už splnit povedlo, některé se možná ještě podaří. U horolezectví záleží na spoustě okolností - kolik mám čau, jaké je počasí, jaké jsou podmínky v cestě, takže je dost často potřeba přehodnotit plány, třeba i přímo na místě.
Mám jeden dlouhodobější cíl - Walkerův pilíř na Grandes Jorasses ve skupině Mont Blancu, poprvé jsem pod ním stál před 25 roky, od té doby jsem ho mockrát plánoval, ale nikdy nebyly vhodné podmínky, počasí, a klidně se může stát, že nebudu mít to štěstí a nakonec ho ani nevylezu.
Taky by mě docela lákala ještě jedna klasická cesta na El Capitan, nejspíš Salathé a rád bych se podíval do Indian Creek v Utahu a vylezl si nějaké klasické spáry. A takový povedený víkend u nás na pískovcových věžích - i ten může mít hodnotu podobnou jako "splněný sen".
Jinak ale nejsem žádný světoborný horolezec, lezu hlavně pro radost a snažím se, abych nedělal zbytečně nebezpečné kousky.
DOTAZ: Dobrý den, jaký je váš názor na umělé lezecké stěny. Jsou podle vás dobré na trénování lezení pod širým nebem, nebo se při nich naopak získávají zlozvyky? Zajímá mě to kvůli synovi, který začíná s lezením na umělé stěně a láká ho lezení v přírodě. Děkuji, Koliba
ODPOVĚĎ:Umělé stěny jsou výborné na silový trénink, na trénink pohybových dovedností i některých bezpečnostních návyků. Dnes už se bez nich žádný opravdu špičkový lezec nejspíš neobejde.
Lezení v přírodě je jiné v tom, že lezec musí mít mnohem větší cit pro "přečtení" cesty, musí víc vymýšlet čeho a jak se chytit, jak zkombinovat pohyby, na umělé stěně je toto o dost jasnější, chyty a stupy jsou jasně čitelné.
Zlozvyky můžou vyjít z toho, že na umělé stěně je v pravidelných vzdálenostech jasné jištění, pády bývají bezpečnější, celkově může někdy stěna navozovat pocit falešného bezpečí, což se pak na skalách může vymstít. A pokud se na skalách musí zakládat vlastní jištění, tak toto se na umělé stěně naučit nelze.
DOTAZ: Dorbý den, zajímalo by mně, co se změnilo od doby, kdy jste s horolezectvim začínal, hlavně to vybavení nebo oblečeni?
ODPOVĚĎ:Nejvíc se asi zlepšila bezpečnost: kvalitní lana, samoblokovací vklíněnce, certifikované nýty, pohodlné úvazy, poloautomatická jistítka, lehoučké přilby.. Dřív se člověk navazoval přímo na lano, které by dost možná ani nevydrželo větší pád, řada jištění moc nedržela a hlavní zásada byla: nepadat. Dnes se řada cest zkouší a pády jsou běžnou součástí nácviku.
Hodně velká pomoc jsou i moderní lezečky - těsné boty s velice přilnavou podrážkou.
V oblečení je pokrok také obrovský - funkční vrstvy, membrány, zateplené a voděodolné boty - tohle všechno dost zpříjemňuje pobyt v nepříznivém počasí, při kterém se dá venku strávit delší čas v relativní pohodě a navíc je vše o mnoho lehčí.
DOTAZ: Pane Bloudku zajímalo by mě jaký výstup pro vás byl absolutně nejnáročnější ze všech a proč. Děkan
ODPOVĚĎ:Ani nevím, možná výstup na Chan Tengri v Ťan Šanu, kde jsme tři dny čekali na lepší počasí v ledové jeskyni nad 6 tis.výšky, pak za nepříliš dobrého počasí vylezli na vrchol a vrátili se do té jeskyně asi ve dvě v noci. Tam jsem hned usnul i s batohem na zádech na zemi, ani jsem si nesundal mačky.
DOTAZ: Co říkáte na úspěchy Adama Ondry? Pro mě je to borec. :)
ODPOVĚĎ:Adam podle mého názoru ve skalním lezení hraje úplně jinou ligu než zbytek světa, zkrátka nevidím na světové scéně nikoho, kdo by mu mohl na skalách výkonnostně konkurovat. Přijde mi docela škoda, že u nás je méně známy než ve světě - zvláště v alpských zemích, kde lezení patří mezi většinové sporty. Má mimořádné pohybové schopnosti, dokáže se na skále perfektně zorientovat, ale za jeho úspěchy je i spousta tvrdé práce, tréninku a cílevědomosti.
DOTAZ: Děláte taky bouldering, tedy lezení bez jistícího lana? Není to příliš nebezpečné?
ODPOVĚĎ:Trochu boulderuji, ale není to moje specializace, na bouldering bych potřeboval víc síly :). Bouldering není tak nebezpečný, padá se většinou z malé výšky do měkkých bouldermatek. A může být příjemně společenský, když bouldruje několik lidí společně: zkoušejí, radí si, vymýšlejí kroky, pomáhají si, při odpočinku si popovídají...
DOTAZ: Kde všude jsou u nás ledopády? A je třeba nějaké povolení (od koho), když si chci nějaký slézt?
ODPOVĚĎ:Pěkné ledopády bývají v Krkonoších v Labském údolí, k návštěvě potřebujete mít rezervaci na Krnapu ve Špindlerově mlýně. Záleží na počasí, když je pořádná zima, jsou ledy i ve Středních Čechách - třeba na Mařence. A pak je řada ledopádů, kde se lézt nesmí, kvůli ochraně přírody.
DOTAZ: Je podle vás těžší lezení po velehorách (Mt. Everest), nebo po skalách? A proč?
ODPOVĚĎ:To jsou tak odlišné disciplíny, že asi nemá smysl je porovnávat.
Obojí vyžaduje dlouholetý trénink a specializaci, ve velehorách i spoustu zkušeností a psychickou odolnost. Skály jsou dostupnější, ale zase tam jsou dost jasné fyzické limity ke kterým se přiblíží jen hrstka nejlepších.
Obecně vzato, na skalách patří k absolutní špičce cca 5 lidí na světě (počítáno podle toho, kolik lidí přelezlo stupeň 9b, 9b+ přelezl jen jeden člověk - Adam Ondra) ve velehorách je špička asi o malinko širší, ale jde tam víc o život, o úspěchu/neúspěchu rozhoduje i počasí, horolezci tam mají situaci mnohem méně pod kontrolou než na skalách.
DOTAZ: Honzo, jak to máš s úrazy? Když visíš desítky hodin někde na stěně, tak by to byl asi docela problém, ne?
ODPOVĚĎ:Paradoxně jsem při lezení žádný úraz neměl,až na jednu odraženou patu při doskoku na zem kousek od auta. Snažím se být hodně opatrný. V řadě stěn dnes existuje možnost záchrany - třeba z vrtulníku, ale nelze na ni spoléhat, když se zkazí počasí, vrtulník přiletět nemůže.
DOTAZ: Jaký trénink byste doporučoval jako vhodný pro začínajícího horolezce? Které svaly jsou při lezení nejvíc namáhané?
ODPOVĚĎ:Nejvíc namáhané jsou prsty na rukou - svaly i šlachy s nimi spojené. Doporučuje se nejdřív pozvolna lézt větší objemy nepříliš obtížných cest, aby prsty zesílely a nezranily se při namáhavých krocích v hodně těžkých cestách.
DOTAZ: Jak se na ten váš koníček dívá vaše žena, nemá o vás strach?
ODPOVĚĎ:Žena i oba synové také lezou, trávíme společné dovolené lezením v Alpách. Když odjedu lézt bez nich někam dál nebo na něco obtížnějšího, možná trochu strach má, ale nedává to příliš najevo. Ale já zase nelezu žádné extrémy, snažím se vybírat si cíle, kde lezení není ruská ruleta.
DOTAZ: Hezký den, rád bych se zeptal, když dosáhnete vrcholu, jaký je to pocit, je to euforie nebo úleva? A hlavně, jak dlouho trvá, než na vás dopadne myšlenka, že vás čeká těžký sestup?
ODPOVĚĎ:Té euforie na vrcholu obvykle moc není, možná kousek úlevy, ale vždycky tam u mě je myšlenka - "Pozor, výstup končí až dole v bezpečí" - víc malérů se totiž stane až při sestupu. Euforie bývá, jen když je na vrcholu pěkné počasí, člověk má trochu časovou rezervu, sestup není složitý - tohle všechno se sejde málokdy :) Spíš se třeba blíží bouřka, zbývá málo času do setmění, není úplně jasné kudy vede setup apod..
Asi nejvíc euforie jsem zažil na vrcholu El Capitana - tam je sestup jasný a bezpečný, na vrcholu se dá dobře přespat a po několika dnech v kolmé až převislé stěně je fantastický pocit neviset, ale stát zase na pevné zemi.
DOTAZ: Na kolik vyjde nějaké základní pro horolezce a co všechno obsahuje? Tj. co by si začínající horolezec měl nezbytně pořídit?
ODPOVĚĎ:Záleží na tom, co chce provozovat. Na skály může stačit lano, úvaz, karabiny, expresky, jistítko a lezečky - což lze pořídit pod 7 tis. Jakmile budete nakupovat vklíněnce - zvláště ty technicky pokročilejší, už to může jít do desetitisíců. A do hor se slušná výbava těžko vejde pod 50 tis. klidně i mnohem víc - tady je kvalita životně důležitá a něco stojí.
DOTAZ: Je stále ještě nejlepším dodáním energie pro horolezce čokoláda, nebo už ji nahradilo něco lepšího? A jestli jo, jakou vy si dáváte?
ODPOVĚĎ:Přiznám se, že toto moc neřeším, většinou si beru pár čokoládových nebo müsli tyčinek. Při vícedennícch akcích jsou hlavní tekutiny - takže potřebujete lehký vařič, čaj, instantní polévku, bujón, instatní kaši, z těch novějších typů jsem zkoušel třeba peronin. Dost ale záleží i na tom, komu co chutná, žádné univerzální recepty nebudou.
DOTAZ: Kde se Vám leze líp - na žule nebo na pískovci? Já jsem před lety lezla jen tak rekreačně na pískovci, tak by mě i zajímalo, jaké jsou v tom rozdíly - klady a zápory. Děkuji za odpověď. Hezký den Majka
ODPOVĚĎ:Žulu mám hodně rád, i proto, že se na ní většinu dá lépe zajistit - pokud jsou v cestě nějaké spáry. A po dešti mnohem rychleji schne. Lezení na pískovci je zase úžasné technicky, ale někdy je psychicky náročnější a když zaprší, je po víkendu. Na pískovci jsou oproti žule úžasně tvarované skály, cesty bývají rozmanitější a pískovcová skalní města - to je unikát, který v žule těžko najdete.
DOTAZ: Kolik členů vlastně má horolezecký svaz? V čem je největší výhoda toho být členem svazu? Je to nutné, když chce člověk lézt? A je to podmíněné nějakým příspěvkem/poplatkem?
ODPOVĚĎ:Český horolezecký svaz má cca 15 tis. členů.
Přímé výhody jsou v pojištění, přístupu do některých chráněných oblastí, slevách na tatranských chatách. Příspěvek je 400 Kč/rok u dospělých a 100 u dětí, děti co mají ve svazu alespoň jednoho rodiče a důchodci neplatí nic.
Co je ale důležité, že svaz se stará o vyjednávání výjimek pro lezení na skalácch - bez nich by se na většině skal vůbec nemohlo lézt, protože jsou v chráněných oblastech. Výjimky se musí pravidelně po několika letech obnovovat a je kolem nich velký úřad. Pak se svaz stará i o údržbu skal a výměnu starších jištění - ročně se jedná o tisíce položek a poměrně velký objem peněz i práce. Takže kdo u nás leze po skalách a není v horolezeckém svazu, možná by se spíš než nad hledáním přímých výhod měl zamyslet nad tím, jestli by na údržbu skal u nás neměl také přispět, spíš než si ji nechat zaplatit a odpracovat těmi, kdo v horolezeckém svazu jsou.
DOTAZ: Co je pro špičkové horolezce důležitější, aby měli fyzickou kondici nebo psychickou odolnost? Kdy jste vy sám zažil situaci, kdy jste si sáhl skoro na dno fyzických nebo psychických sil?
ODPOVĚĎ:Důležitá je vyváženost obojího, možná že bych tu psychickou odolnost dal i o stupínek výš. Pocit, že si sáhne skoro až na dno, občas v horách člověk zažije, ale není to s čím porovnat - třeba opravdové dno je ještě o kousek níž :) V nebezpečných nebo neočekávaných situacích často jde i o čas, takže tam pak každý jede, co mu "motor" dovolí a celkem zákonitě se ke svému dnu přiblíží.
DOTAZ: Vzal byste s sebou na nějaký výstup ženu? A co říkáte na ženy v tomhle sportu?
ODPOVĚĎ:Vzal a často i beru. Horolezectví není čistě mužský sport, spousta žen leze skvěle, včetně potřebné psychické odolnosti.
DOTAZ: Lezete radči sám nebo s partou kkámošů?
ODPOVĚĎ:Parta kámošů, když se dobře sejde, je pro mě vždycky lepší.
DOTAZ: Míváte strach? Vím, že u parašutistů se říká, že kdo nemá strach, je blázen, a do letadla by ho neměli pustit. Jak je to u horolezců, pomáhá strach k sebezáchově, nebo spíš vede k chybám?
ODPOVĚĎ:Ano strach mívám, v obtížných nebo náročných situacích docela pravidelně. Považuji ho za přirozenou součást a podmínku přežití - pomůže odhadnout, kdy by měl člověk radši couvnout.
DOTAZ: K čemu je vůbec horolezecký svaz? Kolik má členů a co pro ně dělá? Možná se ptám hloupě, ale vůbec nemám představu.
ODPOVĚĎ:To je dobrá otázka, ne hloupá, díky za ni. Už výše jsem psal, že máme asi 15 tis. členů a hlavně se pro ně staráme asi o 20 tisíc skal a přes 70 tis. cest, které u nás v ČR jsou. Nekonečné vyjednávání výjimek ze zákazu vstupu, údržba přístupových cest, obnova jištění...
Pak školíme instruktory i členy v metodice, tréninku, zdravovědě, máme knihovnu, nabízíme pojištění horolezeckých aktivit, slevy na Tatranských chatách.
Staráme se o výkonnostní sportovce a reprezentanty, organizujeme závody, jsme členy v několika nadnárodních organizacích - bez toho by se naši sportovci nemohli účastnit mezinárodních závodů.
Podporujeme mládežnické lezecké kluby a sháníme pro ně peníze z dotací a grantů, školíme jim trenéry a instruktory.
Té práce je spousta a je nekonečný problém ji všechnu stihnout s poměrně omezenými prostředky, které máme k dispozici...
DOTAZ: Už jste si někdy řekl: A už na to kašlu, končím. ? A co vás vtáhlo zpátky?
ODPOVĚĎ:Teď nevím jestli se ptáte na horolezectví nebo na předsedování?
U horolezectví jsem si to neřekl nikdy - patří ke mě a bez horolezectví bych to nebyl já. Možná jsem si párkrát v horách řekl, že do takhle těžké a nebezpečné cesty už nikdy nevlezu, ale nejpozději do pár měsíců mě to předsevzetí zase přešlo :)
U předsedování to je složitější - ta práce mě hodně baví, můžu spolupracovat se se spoustou skvělých lidí, chtěl bych dotáhnout řadu rozjetých projektů o kus dál, ale občas je s ní spojený i slušný kus frustrace. Někdy je prakticky nemožné stíhat všechno, co by bylo potřeba dělat lépe, jinak, začít se tomu pořádně věnovat .. někdy je hrozně těžké stanovit si priority a rozhodnout se, co už opravdu dělat nemůžeme, ideál mi zatím přijde hodně daleko.
A pak když máte 15 tisíc členů, určitě se mezi nimi najde i pár psychicky nemocných jedinců, kteří se snaží kompenzovat si své osobní problémy tím, že neustále fanaticky bojují proti "démonům" a demokraticky založený spolek v kombinaci s internetem jim k tomu nabízí nepřebernou škálu příležitostí. To si pak občas říkám, jestli to mám zapotřebí :)
Ale naštěstí to není často, pozitiva jednoznačně převažují, jsem založením optimista.
DOTAZ: Co byste dělal za sport, kdyby jste se nedal na lezení?
ODPOVĚĎ:Ani nevím, určitě by to bylo něco venku přírodě - horské kolo, běžky, paragliding, potápění - tyhle sporty jsem vyzkoušel a líbí se mi, některé ale vyžadují hodně času, kterého nemám tolik, kolik by bylo potřeba. Jednu dobu mě dost bavil i golf, ale od té doby co dělám předsedu, jsem na něj už nenašel čas :)

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies