VYBRAT REGION
Zavřít mapu

On-line: ptejte se Milli Janatkové, zpěvačky, skladatelky a výtvarnice

Na otázky čtenářů bude ve čtvrtek od 20 hodin odpovídat zpěvačka, muzikantka, skladatelka a výtvarnice Milli Janatková, která pochází z Mělníka. Otázky můžete pokládat už nyní.

On-line: ptejte se Milli Janatkové, zpěvačky, skladatelky a výtvarnice

Milli Janatková, 2015. Foto: Jana Pechlátová

Tento rozhovor byl ukončen dne 28.7.2016
DOTAZ: Milli, proč Milli? Jak se jmenujete Milena?
ODPOVĚĎ:Jmenuji se Milada, po mé babičce. Milli vznikla na základní škole díky mým spolužákům - pokud si dobře pamatuji, tak snad už na prvním stupni. Vždycky jsem byla jedna z nejmenších a nejhubenějších, tak asi spolužákům jméno Milada znělo na mou mini - postavu tvrdě. Možná ale Milli vznikla spíš jako posměšek, díky tehdejší prazvláštní skandální kapele Milli Vanilli. Od té doby mě skoro nikdo nezná a neoslovuje jinak, Milli se zkrátka chytla.
DOTAZ: Ahoj Mili! Kdy budeš zase hrát v Praze na Žižkově v klubu Jiný Kafe? Dostane se někde v Praze v kamenné prodejně koupit Tvoje cédéčko? To, co jsem si koupil přímo od Tebe právě v Jiným Kafi, jsem nakonec věnoval violistce Jitce Hosprové. Občas vystupuje s různými umělci a tak jsem si myslel, že by Tvůj úžasný hlas měla znát. Ale zkrátka už nemám Tvé cédéčko. Nakupovat přes internet neumím. Zdravím Tě! Tom
ODPOVĚĎ:Hezký večer Tomáši, zatím nevím o hraní v Jiným kafi, i když to tam tehdá bylo fajn. Zatím mám teď koncerty mimo Prahu. CD Proměna má v kamenné distribuci Indies MG, tedy na různých místech - nejen v Praze - se koupit dá. Dá se také objednat a poslat přes Indies, nebo přese mě (ovšem já už mám posledních pár kousků, a myslím že stejně tak i Indies.) Už brzy vydám nové album! Proměna je digitálně k dostání na Supraphonline. Díky moc za šíření a na koupi CD se můžeme domluvit na millijanatkova@millijanatkova.com. Zdravím také!
DOTAZ: Jaky mas ted po case pocit z hudebniho ritualu ktery jsi uskutecnila pred mesicem ve volyni na hrbitove v galerii na shledanou? Mas nejakou odezvu od divaku? Diky :-)
ODPOVĚĎ:Díky za dotaz, hudební rituál byl první veřejnou akcí mého nového projektu "Mým kořenům" a jsem moc ráda, že jsem měla možnost ji zrealizovat právě v Galerii Na shledanou. Byl to pro mě silný zážitek, protože z Volyně a okolí pochází část mé rodiny a předků. Nejvíc mě i diváky oslovil společný zpěv lidových písní o lásce. Věřím, že pro všechny to bylo silné právě z toho důvodu, že se nám lásky a společného sdílení (natož zpěvu) často nedostává. Pozitivní ohlasy byly i od lidí, kteří jen viděli fotky. Díky za to! Další akce ve zmíněné galerii bude 10.září 2016 a poté zrealizuji výstavu v Městském muzeu ve Volyni s vernisáží 17. září. Následovat bude cyklus koncertů a vydání alba. Těším se na další "kořenové" akce a Tobě Honzo díky za spolupráci!
DOTAZ: Ahoj Milli myslíš že hudba může změnit svět a spojit lidí v jednotu?a věříš v Boha či v nějakou vyšší energii?dekuji
ODPOVĚĎ:Hezký večer, Káťo, hudba určitě dává možnost lidi propojovat, už jen díky tomu, že hudební jazyk je emotivní a často se dotýká našich vnitřních - často nevědomých - pocitů, zkušeností, ve kterých se můžeme potkat... Hudba dokáže jak uklidnit, potěšit, rozesmát, tak i rozplakat, popudit, rozčílit. Záleží na osobnosti a zkušenostech hudebníka i posluchače, jakým směrem tu změnu chtějí vést. Jsem věřící, ale po svém vlastním způsobu. Nikdy jsem neměla potřebu zařadit se do určité církve nebo konkrétního náboženství, i když chápu ty, kteří tu potřebu mají. Spíš skrze různé životní zkušenosti docházím k vlastní víře, důvěře. Je škoda, že si často spojujeme náboženství s vírou a hodně lidí tak vůči víře jako takové (která s náboženstvím nemusí mít spojitost) má vzhledem k historii, událostem a zprávám z médií pochopitelný předsudek. Díky za dotazy!
DOTAZ: Ahoj Milli, já nemám dotaz žádoucí povahy, já mám pro Tebe úsměv. A otázky . . . je to umění, dávat otázky. Jak se Tobě daří tvořit otázky ? ( sem patří smajlíci, jen je neumím " nasadit " . Mně totiž připadá, že většina otázek by vůbec neměla být vyslovena, a přitom by měly odpovědi vyplynout, přijít. kromě snad takových, jako : " Můžu Ti dolít ? - no tedy, v případě, že sedíme u dvojky že . ( smajlíci, smajlíci . . . . x smajlíci ) Pavel
ODPOVĚĎ:Ahoj Pavle, děkuji za úsměv. Posílám zpět! Některé otázky, myslím, nemusí být vysloveny, ale naopak spousta otázek by zase měla a je škoda, že si je neklademe. Baví mě ptát se lidí a poznávat je. Baví mě se ptát sebe a hledat odpovědi. Baví mě ptát se rodiny a víc tak porozumět jim a tím i sobě a dalším lidem. Baví mě příběhy. Ale taky mě baví mlčet, respektovat ostatní, když otázky nechtějí, baví mě nepřemýšlet a jen tak být...
DOTAZ: Milli, byla jsem na vašem vystoupení nedávno v MKD. Bylo to super! Chystáte ještě něco na Mělníku?
ODPOVĚĎ:Simčo, děkuji, to jsem ráda! Na Mělníku proběhne v Galerii Ve Věži 4.srpna vernisáž výstavy "Víno, ženy, zpěv", kde vystavím několik akvarelů mělnické krajiny. Zároveň vernisáž hudebně uvedu, takže pár písní z projektu "Klid, prosím!" proběhne. 24. září také budu mít v rámci výstavy relaxačně - tvůrčí dílnu (opět v galerii), která bude zdarma a pro kohokoli s chutí uvolnit se a najít nebo prohloubit svůj tvůrčí potenciál. V Neratovicích proběhne sólový koncert 3.září. Těším se na případné setkání.
DOTAZ: Jak jste se k tomu, co děláte, vůbec dostala. Máte takový dost netradiční přednes, ale pěkný. Jste taková éterická bytost :-)
ODPOVĚĎ:Děkuji moc, ano, asi můj projev není úplně tradiční. :-) Jak jsem se k té vší tvůrčí práci dostala, by bylo dlouhé povídání, ale zkráceně: Babička mě učila šít (díky tomu manuálnímu cviku mi jde dobře hrát i na kytaru), rodiče i bráchové zpívali a hráli na kytaru (babička vlastně taky zpívala), malování jsem se věnovala od mala a na malířáku v budově dnešního mělnického muzea. Na kytaru jsem se učila sama v dětství. Nu a pak si mě zpěv a muzika (i výtvarno) našly nějak samy - dlouho jsem si v tom nevěřila. Tvorba mě přitahovala a čím dál tím víc jsem cítila, že se jí chci věnovat. Styl zpěvu a hry je osobitý asi proto, že jsem (i přes školy nebo jiné lekce) hodně samouk a solitér - vždycky jsem si chtěla na různé věci přijít sama, i když se určitých vlivů člověk nikdy zbavit nemůže.
DOTAZ: Dobrý den, Milli, vy se tím, co děláte (hudba a výtvarno), živíte nebo je to jen váš koníček? Často se říká, že hudbou se uživit nedá... Jarka
ODPOVĚĎ:Dobrý den, Jarko, od začátku roku 2015 se živím jen tvorbou. Předtím jsem po mělnickém gymplu (i za dalších studií) osm let učila angličtinu, potom vedla různé tvůrčí workshopy, a do konce roku 2014 jsem pět let učila a korepetovala na Konzervatoři Duncan Centre v Praze. Hudbou i výtvarným uměním se živit dá, jen záleží na tom, zda chce člověk podstoupit tu zdánlivou nejistotu (ne)pravidelnosti a různé výše honorářů. :-) Samozřejmě je to o tom zbavit se strachu, o určité aktivitě i víře. Kdokoli chce být nezávislý, musí se tzv. "víc ohánět" a naivně neočekávat, že "všichni na můj talent čekají". Jsem hodně vděčná, že tvořit můžu a dělám, co mě baví. Je ale také pravda, že jsem zvyklá žít skromně.
DOTAZ: Ahoj Milli, moc ráda poslouchám Tvoji Proměnu. Písničky jsou jako potůčky, takové svěží bystřiny. Kdy jsi v sobě objevila zvonivý hlas. Bylo to od narozeni jako dar, nebo jsi se učila nějaké techniky. Krásný den. Nadia.
ODPOVĚĎ:Ahoj Nadio, díky moc! Hlas jsem zdědila po mámě a babičce, barva hlasu je daná fyziologií - anatomií, se kterou se narodíš a která se dědí. Je ale samozřejmě možné s hlasem hodně pracovat a o to se také snažím. Takže vedle rodiny a samoučení mi hodně daly a dávají hodiny zpěvu (stále ještě občas chodím sama na lekce, hlavně co se týče techniky, protože je pořád co se učit!)
DOTAZ: Které umělecké "povolání" je vaše srdeční záležitost? Jste spíš zpěvačka, skladatelka, nebo výtvarnice? A zkoušela jste se prosadit i v jiných uměleckých kruzích?
ODPOVĚĎ:Díky za otázku. Srdeční je pro mě jak muzika, tak výtvarná tvorba. Myslím, že nezáleží na tom, co jsem víc, vnímám tvorbu obecně jako přístup k životu, určitou citlivost a vnímavost, kterou člověk využívá k vyjádření a proměně svých zkušeností do určité písně nebo obrazu. Baví mě i tanec, propojuji hlas s pohybem - víc času na tanec ale už nemám, učím se redukovat aktivity a soustředit se na podstatné. Zpěv je nejintimnější nástroj, písně ke mě chodí samy, malba je pro mě úžasný relax. Tyto dva obory se mi krásně doplňují - muzika sytí moji extrovertní část často spojenou s lidmi, a výtvarno jako protipól doplňuje mou samotářskou introvertní část - bez lidí, o samotě, v tichu, klidu...
DOTAZ: Dobrý den, jakou muziku ráda posloucháte?
ODPOVĚĎ:Dobrý den, nejraději poslouchám ticho. Dřív jsem poslouchala muziku různých žánrů, od folku, jazzu, latiny, blues, po rock a třeba i hardcore! Konkrétně mě třeba napadá Elis Regina, Maria Rita, Tania Maria, Ella Fitzgerald, Bobby McFerrin, Richard Bona, Badi Assad (brazilská hudba mě bavila moc), ale také třeba Faith No More, Radiohead, Portishead a Nine Inch Nails (to bylo v mém dospívajícím depresivním období. :-)). Teď neposlouchám hudbu vůbec. Ale i tak, abych se udržovala v kondici, občas zajdu na kvalitní jazz nebo klasickou hudbu. Zvuky lesa jsou ale stejně nejlepší...
DOTAZ: Jaké hudební nástroje ve svých vystoupeních používáte a na jaké nástroje umíte hrát?
ODPOVĚĎ:Díky za dotaz! Kromě hry na hlasivky umím hrát na kytaru, perkuse (rytmické nástroje) a na zmíněné konzervatoři jsem tanečníkům hrála na bicí (a k tomu zpívala), což mě hodně bavilo, ale časem pro mě bicí byly fyzicky náročné. Tak jsem bubny vyměnila za pohyb - na koncertech vystupuji buď jen s kytarou a zpěvem, nebo s "loop station", což je taková nahrávací krabička, do které naživo nahrávám vícehlasy, nebo rytmy kytary, perkusí. Looper je pro mě takovým partnerem se kterým komunikuji a díky improvizaci (nebo kompozicím) vytvořím třeba sbor hlasů nebo rytmů - zvuk je pak bohatší a můžu ve zpěvu právě i tančit. Vedle sólových koncertů vystupuji i s vynikajícími muzikanty - pianistou Markem Novotným a kontrabasistou Petrem Tichým. Ve spolupráci s nimi chystám CD a koncerty k projektu "Mým kořenům". Nadále ale vystupuji sólově právě s looperem a dalším mým projektem "Klid, prosím!". Přijďte se podívat. :)
DOTAZ: Drahá Milli, mám na vás spousty otázek! Co by nesmělo chybět muži, který by se o vás chtěl ucházet? A má vůbec nyní někdo šanci, jste single? Kdybyste si mohla vybrat jakoukoliv kapelu nebo hudebníka, z Česka nebo ciziny, s kým byste si zahrála, kdo by to byl? Co vám umí udělat největší radost? Otázek mám víc, ale nejsem tu sám. Děkuji za upřímné, žádné politicky-vytáčkoidní odpovědi;) S úctou, Zoidberg
ODPOVĚĎ::-)) Milý Zoidbergu, díky za podněty. Muži, který se o mě dlouhodobě uchází, nechybí ani smysl pro humor, praktičnost, ani podpora, úcta, citlivost, pochopení, komunikace a láska, důvěra. Proto se svým partnerem jsem a proto nikdo jiný šanci nemá. :-) Ohledně hudby - ráda bych si zazpívala s Bobby McFerrinem. Největší radost mi dělá dobré zdraví, dobrý spánek, dobré jídlo, péče o sebe, když se mi daří vytvořit něco (ať je to cokoli), při čem se cítím být šťastná (a při čem jsou šťastní ostatní), klid, ticho, příroda, láska a pochopení blízkých. Pocit domova, ale i cestování - poznávání. Ju a vydařená rodinná (nebo přátelská) setkání! S úctou, Milli.
DOTAZ: Ahoj Milli, moc Tě zdravím. Mám otázku: Jaký je život na volné noze? Je něco, co bys změnila ve svém životním stylu? A co bys poradila člověku, který uvažuje, že by taktéž přešel na volnou (tvůrčí) nohu? Díky a doufám, že se po dlouhé době uvidíme. :)
ODPOVĚĎ:Ahoj Stando, také Tě zdravím! Život na volné noze je svobodný a krásný, je to škola jistoty v sebe a tvorbu. Je to ale také cesta zkoušek a sem tam obav o budoucnost nebo zajištění. Čas od času pochybuji, jestli dělám dobře a jestli to má smysl - a je to tak dobře. Kdybych nepochybovala, nemohla bych se posunout dál. Nesahla bych si na vlastní hranice a limity, na to, co ve svém životě chci a nechci. S každou další pochybností přicházím víc a víc na to, co je to to ryzí, ta podstata a smysl, proč tady na tom světě jsem. Co mám dělat. Když se bojím, o to víc se učím víře a důvěře v běh života- že mi život přinese zase další "kšeft", který mi zaplatí tamtu "složenku". Že tohle období má smysl, i když je obtížné. Zdánlivá "nejistota" je daň za svobodu, ale zároveň paradoxně dává možnost jistotu najít a věřit si. Nejednou jsem chtěla s tvorbou praštit. Ale i když jsem toho chtěla nechat, nešlo to. Musela jsem a musím pokračovat. I přes ty zkoušky jsem vděčná, že si splňuji slib, který jsem si dala asi v patnácti - že nikdy nechci dělat to, co mě nebaví. Na to je život krátkej. Takže pokud sobě a své tvorbě věříš, cítíš, že Tě tvorba dělá šťastným, jdi do toho a neboj se. Máš na to. :-)
DOTAZ: Myslím, že děláte hudbu, která je vám osobně blízká a baví vás, ale nechápu, čím bere vaše posluchače. Můžete, prosím nějak rozumně, vysvětlit? Díky
ODPOVĚĎ:Také díky za podnět. Ano, baví mě to. Naprosto respektuji a chápu, že se má hudba nemusí (zdaleka) líbit všem, protože vím, že je velmi specifická. Úplně tak, jak jsme každý jiný, máme rádi různé umění nebo produkty. Co mě ale překvapuje je, že jsou mezi diváky lidé různého věku, od dětí po seniory, různých profesí nebo zkušeností. Je to otázka spíš pro mé posluchače, ale z jejich reakcí "je bere" má spontánnost, předávání emocí i klidu, to, že díky mému příběhu (který vkládám do tvorby) a otevřenosti posluchači cítí určité sdílení, pochopení, podporu, důvěru, naději, hravost, humor (i přes těžkosti). Někdy slýchám: " Takovou muziku jsem nikdy neslyšel(a), ale líbí se mi to!" Taky se sebe ptám, čím to je. Možná pod tím cítí mé zkušenosti, které je něčím osloví - připomene jim to něco z jejich života. Stejně tak jsou samozřejmě i lidé, pro které je moje otevřenost nepochopitelná a jsou třeba zmatení, proč celkem osobní věci sdílím veřejně. Sdílím naštěstí jen takové zkušenosti, které jsou zpracované, a sdílím je z toho důvodu, že už mi mnozí psali nebo řekli, že je to podpořilo, pobavilo, dojalo, nebo uvolnilo od stresu. A také proto, že i sebe sama tak poznávám a chápu víc, i svůj smysl života. Snad jsem Vám to "rozumně" vysvětlila? :-)
DOTAZ: Máte nějaké hudební vzdělání? Nebo jakou školu máte za sebou?
ODPOVĚĎ:Po mělnickém gymnáziu jsem rok učila jazyky a poté jsem (při práci) studovala magisterský obor výtvarné výchovy a anglického jazyka a literatury. Původně jsem tedy z pedagogické fakulty, proto jsem relativně dlouho učila (přes 12 let). V prvních třídách ZŠ jsem docházela do pěveckého sboru (než jsem změnila základku z Fučíkovky (Pražské) na jazykovou Švermovku (Seifertovu). Zpívala jsem a hrála na kytaru od mala jako samouk, ale na hodiny zpěvu jsem po zkušenosti ze sboru docházela až na vejšce, kde jsem chodila na Hudební fakultu k panu Kyselákovi v Hradci Králové. Tam jsem začala pracovat na technice. Nejvíc mě v roce 2008 ovlivnil studijní pobyt na Universidade de Évora v Portugalsku, kam jsem na Hudební a Divadelní fakultu docházela na zpěv, hlas a pohyb. Samostudiem propojování zpěvu s pohybu se mi hlas začal postupně uvolňovat. Zároveň jsem chodila na hodiny portugalské zpěvačky Joana Machado a pak na jazzový workshop k polské Aga Zaryan. Poté několik hodin klasické techniky s paní Libuší Voběrkovou na DAMU a dodnes občas ráda chodím k energické Elišce Hrubé - Toperczerové, která je přísná, ale naučí hodně z techniky. Stále se mám co učit, ale i přes různé lekce jsem dost samouk.
DOTAZ: Je nějaký umělec (ať už hudebník nebo výtvarník), se kterým byste chtěla splupracovat na nějakém projektu? Klidně hledejte i mezi nebožtíky. A máte nějaký vzor, idol?
ODPOVĚĎ:Konkrétní přání teď nemám, ale zareaguji podobně jako u předešlého dotazu - ráda bych si jednou zazpívala s Bobby McFerrinem. Obecně ráda spolupracuji s osobnostmi, které jsou zkušené, dělají kvalitní tvorbu, zkrátka od kterých se sama můžu hodně naučit, ale zároveň jsou lidsky příjemní a bez pýchy. Vzorem je mi člověk, který své obtížné životní zkušenosti umí zpracovat, třeba mít i úspěch, ale stále zůstat "charakterově střízlivý", vědomý, prostě dobrý člověk. Který ví o svých talentech, ale i dobrých a špatných stránkách, o svých motivech chování, umí se omluvit... Zazpívat si s Ellou Fitzgerald by nebylo špatné. :-) Nedávno jsem četla rozhovory s umělkyní Adrienou Šimotovou, to byla velmi silná žena, které si moc vážím. Moje prateta Věra Polenová Kistler (Věra Kistlerová), jejíž příběhu se mimo jiné věnuji v projektu "Mým kořenům" byla také velmi silná žena a zároveň skladatelka a spisovatelka. Dává mi sílu a inspiraci, škoda, že spolu už nic vytvořit nemůžeme, zkouším to tedy v jejím odkazu. Děkuji za otázky!
DOTAZ: Dobrý večer. Máte ráda zvířata? A máte nějaké? Spousta umělců miluje svobodnou mysl kočičí, co vy? :)
ODPOVĚĎ:Dobrý večer, zvířata mám moc ráda, ale žádné doma teď nemáme. V dětství jsme měli papoušky a pejska. Ale poté co papoušci uletěli nebo zemřeli (jednoho jsem v dětství objevila v křeči visícího za nožku z bidýlka, tak jsem ho obrečela), a psa jsme museli kvůli podání k soudu dát pryč (štěkal), jsem se neodvážila zatím další pořídit. Pořád ale mluvíme o tom, jestli si s partnerem pořídíme psa nebo kočku. Momentálně ale ráda chodím do lesů a pozoruji zvířata ve volné přírodě. Když někam jedeme, nechtěla bych zvíře nechávat samotné nebo pořád někomu dávat na hlídání. Koukám, že jsem se v odpovědích nějak rozepsala! Asi bych měla napsat román! :-) Díky moc všem za otázky a nápady, mějte se pěkně a třeba někde na shledanou!

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení