Co pro vás znamená návrat do nejvyšší soutěže po dvou sezonách?

Pro mě i klub hodně. Znamená splnění cíle a toho, co jsme chtěli. Do první ligy podle mě patříme. První liga Mělníku sluší. Tím spíš, když se teď postavila nová hala. A není to jen o áčku. Tam hrají až na Kubu Němce samí odchovanci, kteří prošli juniorkami. Stejné platí o béčku, které vyhrálo s přehledem divizi. Je vidět, že to děláme dobře. Tři naše mužstva získala titul, což je mimořádný úspěch. Věřím, že futsal na Mělníku čeká i díky nové hale další boom.

Byl postup vaším cílem od začátku soutěže?

Měli jsme pro tento rok určitý cíl. Ale poté, co se nám na konci srpna podařilo poskládat silný mančaft z našich odchovanců, kteří hrají vysoké fotbalové soutěže, jsem byl přesvědčený, že bychom mohli druhou ligu vyhrát. Zvlášť když v listopadu, kdy míváme herní krizi, se tentokrát nic takového neprojevilo. Utkání na Kladně jsme nezvládli spíš jen výsledkově než herně.

Byl poslední krok tím nejtěžším, jak se často říká?

Osobně to sice strašně moc prožívám. Ale tahle naše generace hráčů je naprosto v klidu. Do každého zápasu jdou s vírou ve vlastní schopnosti a jistotou, že ve druhé lize každého porazí. I když jsme v posledních zápasech nehráli v optimální sestavě, a proti Kladnu chyběli tři hráči ze základní osmičky, tak stejně soupeře prakticky k ničemu nepustili. Takže ani konec nebyl těžký. Byl jsem až mile překvapený, jak bravurně to zvládli.

Asi už proběhly i nějaké oslavy, že?

Pátek byl veliký, bylo to náročné, takže už to máme za sebou. Ale není ještě konec sezony. Máme před sebou ještě jednu výzvu, tou je Superpohár, který se bude hrát v Mělníku. Nastoupíme proti vítězi druhé skupiny druhé ligy – Jeseníku.

Nová hala je asi velké téma… První postup jste uhráli v Mělníku a následovalo stěhování do Neratovic. Teď je tomu přesně naopak. Jak to na vás působí?

Bioska tenkrát tak tak splňovala parametry na druhou ligu. Na první jsme byli nuceni odejít do Neratovic. Teď se nám podařilo zatlačit na politiky, aby nám pomohli dostat halu na gymnáziu do parametrů, že se v ní první liga může v pohodě hrát. Hala pro nás znamená strašně moc – domácí prostředí, kde budeme trénovat a hrát. Žádné dojíždění. Fanoušci.

Jak už jste naznačil, všechny starosti vám tím před první ligou zdaleka neskončily, že?

Musíme především zkonsolidovat a udržet kádr. Sehnat navíc nějaké peníze, abychom mohli hráčům vytvořit nějaké podmínky, aby byli alespoň poloprofesionály. A ligu hrát důstojněji než naposledy.

S první ligou už máte zkušenosti. Dá se říct, že víte, do čeho jdete?

Poslední liga byla naštěstí teprve před dvěma lety. I když jsme sestoupili, tak nejméně polovičku zápasů jsme odehráli velice vyrovnaných. Kádr, ve kterém hráli čtyři až pět kluků z juniorky (Malinský, Šuba, Vokoun, Hrdý, Weiner), se příští rok opakovat nebude. Hrát budeme s dospělými a zkušenými hráči, kteří jsou i kvalitou daleko výš. Věřím, že budeme hrát důstojnou roli.

Do jaké míry se změnil kádr v porovnání s tím, který naposledy hrál první ligu?

Z osmdesáti procent jde o nové hráče. Ligu si zahráli jen Gabčo, Šuba a Vokoun.

Předpokládám, že posily zvenku jako při úplně první účasti mezi elitou neplánujete?

To rozhodně ne. Naší vizí je hrát ligu s hráči, kteří mají blízko k regionu a Olympiku. Jako trenéři máme s hráči vztah, řešíme s nimi nejen sportovní stránku, snažíme se jim vyjít vstříc, když mají nějaký problém. Nikoho zvenku nechceme, maximálně jednoho mladého, ale to by byla výjimka.