„Tehdy bylo daleko víc složitějších utkání, které jsme často zvládli jen díky výraznému umění jednotlivců. Teď to bylo více o síle kolektivu. Důkazem je sedmizápasová absence Gabča (i tak nejproduktivnějšího hráče), kterého jsme sice velmi těžko, ale dokázali nahradit," srovnává na úvod rozhovoru, který poskytl Deníku.

Jak těžké tedy bylo letošní prvenství?
Každý postup z jakékoli soutěže je těžký. Ten náš letošní byl těžší, než jsem čekal, a to vůbec nechci podceňovat soupeře, naopak. Ale naši hráči, co nedávno prošli juniorkami, už lehce dospěli do věku mužů a byl jsem přesvědčený, že po třech letech ve druhé lize, kde každého přehrávali, ale občas chyběla zkušenost a fyzická síla k postupu, jsou už natolik fyzicky a psychicky vyzrálí a zkušení, že dokážou vyhrát dostatek zápasů k postupu. A jsem přesvědčený, že kdyby náš nejlepší hráč dokázal víc ukočírovat svůj temperament a choulostivou povahu, byl by postup nejméně o šest bodů výraznější.

Kdy jste začal opravdu věřit?
Bylo jasné, že když zvládneme obrovsky těžkou sérii se špičkou tabulky ke konci soutěže, bude to na dobré cestě. A to se taky podařilo. Postupně jsme porazili Ústí, Chotěboř, českolipské Démony i FA Zole a věděli, že to je už velmi blízko. Po fazolích jsem už byl o postupu přesvědčený.

V závěrečných dvou kolech, která, která samotní hráči označovali za nejtěžší, už jste nezapochyboval?
Pochyby? Ty opravdové jsem neměl. Trenér může být v utkání zklamaný nebo iritovaný, ale jen okamžik. Je tam od toho, aby reagoval a hráčům pomohl. Jsem přesvědčený, že v těchto chvílích je to buď na silné hráčské individualitě, která to na hřišti vezme na sebe, nebo na trenérovi, který dokáže na tato utkání tým připravit a reagovat na případný záporný vývoj. A to se třeba v Kadani podařilo.

Co bylo vaším „X faktorem", který vás v nabité konkurenci, kdy ještě několik málo kol před koncem hrálo o postup více týmů, dostal na výsluní?
Možná to vyzní k věku většiny našich hráčů odvážně, ale na první místo dám zkušenost. Už dávno neberu tuto stránku podle věku, ale podle toho, kolika těžkými a vypjatými zápasy, kdy o něco velkého šlo, hráč prošel. Za ty čtyři roky ve druhé lize a juniorských ligách, kdy kluci hráli vždy o postup, play-off a final four, na nich bylo vidět, že jsou v pohodě a připraveni zvítězit. Na druhé místo dám sehranost týmu, jehož základ je už čtyři roky pohromadě. Bylo velmi důležité, jak jsme si ve vyrovnaných zápasech dokázali pomoci výborně sehranou standardkou.

Postup vykopali prakticky jen odchovanci klubu… To vás musí obrovsky těšit, že?
Při tomto pomyšlení mě mrazí po celém těle. Jsem na sebe pyšný, že jsem dokázal z těchto ještě nedávno dětí vypiplat prvoligové hráče. Samozřejmě můj velký obdiv směřuje k nim. Při vzpomínce na předcházející postup, na kterém se podílela skoro polovina hráčů, které jsme koupili z první ligy, je to neskutečné. Věřím, že i oni jsou na sebe nadmíru pyšní, protože co teď dokázali…

Na co se vy osobně v první lize nejvíce těšíte?
Liga je nejen pro mě, ale pro celý Olympik obrovská výzva. Těším se na všechny naše zápasy, krásné a velké haly, přetěžké soupeře a super futsal. Bude opět úžasné utkat se s těmito týmy a porážet je (úsměv).

Do ligy nyní půjdete – alespoň vy – zkušenější o první účast. Co si z ní nejvíc vezmete na mysl?
Pro mě osobně byly oba postupy do ligy tvrdá práce, hlavně po psychické stránce. Nikdo si nedokáže představit, čím člověk musí projít. A to nejde jen o samotná utkání. Je tu logistika, ekonomika a mládež. To vše musí fungovat, aby A-tým šlapal. A je jasné, že předešlé chyby, hlavně co se týká trénování a vedení týmu, se nebudou opakovat. Zásadní bude dokázat hráče, hlavně v hlavě, připravit na první ligu, na všechny možnosti, které nás mohou potkat a dokázat se s nimi lépe vyrovnat než v prvním účinkování v lize.

Očekáváte velký kvalitativní skok? O co náročnější příprava čeká hráče?
Víme, jak obrovský skok mezi první a druhou ligou je. Mementem z předešlých let jsou týmy Andy Liberec a Démoni Č. Lípa, které totálně vyhořely. Ale na druhou stranu musíme v této sezoně vidět počínání Hradce Králové, který se jako nováček v lize zachránil. Jsou top týmy, ale i ty, se kterými se můžeme měřit. Příprava? Nad ní si s hráči sedneme v nejbližší době, a jestli chceme v lize uspět, tak musí být jako za Tichonova.

Jakou roli budete chtít v první lize hrát?
To je otázka na tělo. Vždy chceme vyhrát, a jak jsem se už zmiňoval, často je to o hlavě. V lize to bude vše o moc těžší. Doufám, že budeme pro každého tvrdým oříškem, a čím vícekrát se jim ho nepovede rozlousknout, tím lépe.

Hned po postupu jste zmínil, že posílení bude nezbytné. Jak radikální bude? A už tušíte, kam pro posily sáhnete?
Silná kostra týmu je postavená, ale chceme ji na dvou třech místech zpevnit. A jelikož nám chybí silná střední generace, musíme se poohlédnout jinde. Uvidíme, jestli to bude v první lize nebo v top týmech druhé, kterou máme dobře zmapovanou a vytipováno několik výborných hráčů, kteří by moli být posilami.

V týmu máte řadu fotbalistů na úrovni krajských soutěží a divize. Půjde u nich první liga skloubit s „velkým" fotbalem?
Geografickou skladbou týmů je první liga daleko lepší na cestování než současná druhá liga západ. Jediná opravdu dlouhá cesta nás asi čeká do Třince. Počet tréninků zůstane zachován a taky hrací den v pátek od 20 hodin, takže nevidím jediný problém. Samozřejmě opět budeme s trenéry fotbalových týmů komunikovat jako dosud.

Tak trochu nekonečnou kapitolou je domácí hala. Opět asi budete muset vzít za vděk neratovickým azylem, že? Bude vás to v lize nějak limitovat?
Ano, i pro příští rok budeme hrát v Neratovicích. Doufám, že si lidé cestu na ligu a týmy, které mají ve svém středu Brazilce, Portugalce a další zahraniční špičkové hráče, najdou. A snad to bude poslední sezona, kdy budeme v Neratovicích, i když za ta léta už jsme tam jako doma, takže limitovat nás nebude nic.

Vizitky všech hráčů, kteří vykopali letošní postup, přináší čtvrteční tištěné vydání Mělnického deníku: Kterého hráče si ostatní trenéři pletou se synem Pavla Šuby? Kdo patří do úzkého okruhu "zlobivých hráčů"? Proč jeden z nich potřebuje nejméně desatery trenky na sezonu?