VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tým českých kuchařů startuje do Afriky

Praha – Jsou čtyři. Jako mušketýři. I když… vlastně jich je celkem osm. Ale zase čtyři jsou kuchaři. Jenže jedna je žena. To by mušketýrům křížilo plány. Tady je žena třešničkou na dortu. I když o ten dortík a třešně ani tolik nepůjde.

13.8.2011
SDÍLEJ:

Tým českých kuchařů startuje do Afriky. Bojovat proti charitě i propagovat českou kuchyni.Foto: Deník/Jiří Macek

Osmičlenný český tým totiž vyráží šířit slávu české kuchyně. A míří daleko. Do Jihoafrické republiky.

Před odjezdem se sešli v břevnovském klášteře, kde jim na cestu požehnal tamní převor Petr Prokop Siostrzonek.

Parta elitních českých kuchařů vyráží do Jihoafrické republiky 21. srpna. V JAR se až do 30. srpna totiž koná 3. ročník akce cesta proti hladu. A na tuto akci se sjede 250 kuchařů z celého světa. Svůj tým tam bude mít i Česká republiky. 4 kuchaři, jeden vedoucí a 3 členové doprovodu vysílá Československý svaz kuchařů.

„Cílem celé akce je vybrat co nejvíce peněz na podporu boje proti hladu a chudobě v Africe. Každý ten tam totiž usíná s prázdným žaludkem dva a půl milionu dětí,“ uvedl Miroslav Kupec, ředitel Světové asociace kuchařských spolků pro střední Evropu (WACS).

Česká výprava není oficiálním reprezentačním výběrem, který sestavuje pro různé soutěže Asociace kuchařů a cukrářů České republiky (AKC ČR). Tým sestavil Jan Michálek, který několik let byl manažerem právě české reprezentace. „Tohle není soutěž, tady je cílem pomoci těm, kteří to potřebují. A samozřejmě představit českou kuchyni,“ uvedl Michálek.

Ten si s sebou veze Jana Pýchu (restaurace Tvrz Průhonice), Davida Krále (Auroela Praha), Davida Špidru (U Koně, Klokočná) a Lenku Sapíkovou (Holliday Inn Prag). V doprovodném týmu jako asistenti, kteří budou zajišťovat veškeré administrativním, organizační a propagační záležitosti týmu, pak cestují Jan Černý, Iveta Weedon a Zuzana Michálková. „Při sestavování týmu jsme chtěli dát šanci nejen ostříleným kozákům naší gastronomie, ale také mladým kuchařům, které mohou touto cestou získat naprosto nedocenitelné zahraniční zkušenosti,“ říká manažer týmu Michálek. I proto je v týmu například čerstvě vyučený kuchař David Král. „Davis je sice mladý, ale už má na svém kontě řadu úspěchů jak doma, tak v zahraničí. Tři roky byl například členem národního juniorského týmu AKC ČR,“ vysvětlil Michálek.

Češi nabídnou například Bramborák se žampiony, Krkonošskou cibulačku, Kuře na houbách s rýží, Hovězí svíčkovou na smetaně s houskovým knedlíkem a třeba i Lívance s jahodami či Jahodové knedlíky. Jako českou specialitu tam připraví Šunku na kosti s křenovou omáčkou a špekovými knedlíky. Budou mít před sebou ale i jednu neznámou. Každý tým musí uvařit jedno jídlo z typicky afrického produktu. „Vybrali jsme si prase bradavičnaté a připravíme ho v místní úpravě,“ podotkl Jan Michálek. Zároveň ale přiznal, že s tímto masem se ještě nesetkal a že podobu jídla bude muset výprava doladit na místě. „Předpokládám, že to bude něco na způsob gulášku, řízečku či nějak na víně,“ řekl Michálek.

Jihoafrická akce tedy jednak směřuje k charitě, ale i k podpoře národních kuchyní. Jednotlivé týmy budou cestovat napříč celou Jihoafrickou republikou. Budou vařit v restauracích, na festivalech, slavnostech. Pořadatelé si jsou vědomi výborné úrovně české výpravy, proto čtyři dny za sebou budu naši vařit pro vybrané celebrity, které významně podporují charitativní akci.

Představení českého týmu se uskutečnilo v bazilice sv. Markéty v pražském Břevnovském klášteře. Výpravě požehnal převor kláštera Petr Prokop Siostrzonek. „Jídlo, to je především setkávání. Společné jídlo je jednou z nejdůležitějších činností. Největší trest tak v řeholích je nejíst společně,“ uvedl převor Sziostronek.

„K jídlu mám pozitivní vztah, stačí se na mne podívat,“ říká převor Siostrzonek

Týmu kuchařů Československého svazu kuchařů, který vyráží od 21. do 30. srpna do Jihoafrické republiky reprezentovat republiku na charitativní akci Cesta proti hladu, požehnal převor břevnovského kláštera Petr Prokop Siostrzonek.

Říká o sobě, že je spokojen. Že se snaží být vždy spokojen. Vzápětí ale dodává: „Nesmí to být však sebeuspokojení, protože je vždy co zlepšovat.“ Při půstu jí rybu, nenakupuje, nevaří.

Co vy a jídlo, pane převore? Přece jen jste kus chlapa?
Je vidět, že mám jídlo rád, viďte? Jídlo mám opravdu rád. Můj život je ale hodně sedavé zaměstnání. A to způsobuje, že nějaké kilo navíc tam je vidět. Snažím se to hlídat, aby to nemělo zdravotní dopady. Víte, dobré jídlo ale vždy patřilo ke klášterům. Kláštery byly vlastně jedinými místy, kde se mohlo poskytnout pohostinství na cestách jakýmkoliv poutníkům. V klášterech se dbalo nejen na duchovni, ale i na fyzično. A tak se vařilo pivo, vyráběli se lektvary, léky. A společné jídlo muselo být dobré.

Naznačil jste, že největším trestem pro benediktíny je odepření jídla.
Ano, společného. Společenství u stolu je důležitým okamžikem společného života

Na jakém jídle si nejvíce pochutnáte?
Nejsem vybíravý. Ale jsem milovníkem ryb. Jakýchkoliv.

Dokážete něco uvařit?
Ne. Jen kafe a čaj.

Půst…
…postní dny jsou pravidelné, páteční. Vždy vysvětluji, že půst je újma jako taková. Člověk si má odepřít to, co by ho zotročovalo. Význam půstu není zamezit radostem tohoto světa, ale to, abychom na nich nebyli závislí. Aby nás to nezotročovalo.

Tak si vezměte, že jdete kolem masny a hodně to tam voní. To mne osobně hodně zotročuje. Vy nepodlehnete a nejdete si koupit salám?
Nejdu. Já totiž nenakupuji, takže tohoto jsem ušetřen. Víte, já mám rád ryby. A ryba neporušuje půst. Takže si místo masa mohu dát rybu. Pro mne by to tedy půst v tomto směru nebyl. Takže si pak člověk odpustí třeba sladkost. Nebo jednu kávu navíc.
Jan Michálek: Muž, co vymýšlí receptury na nové sendviče

Šéf. Má to v krvi.

A tak vyráží do Jihoafrické republiky, aby šéfoval týmu, které vysílá Československý svaz kuchařů. Čtyři Češi, tři muži a jedna žena, tam budou součástí 250 kuchařů z celého světa, kteří pomohou shánět peníze v rámci akce Cesta proti hladu.

Jan Michálek. 51 let, tvrdí o sobě, že na každé kuchařské štaci byl rád, že je několikrát ženatý, že má tři děti a že se do Afriky strašně těší? Osm let byl manažerem českého národního týmu kuchařů.

Vyučil se kuchařem. A může za to tatínek. Mladý Honza sice toužil být řezníkem, leč tatínek cukrář řekl jasně, že řezničina není to pravé ořechové. Přišlo učiliště v pražském Hloubětíně, kde zažil kuchařskou teorii, v hotelu Esplanade pak realitu – praxi.

A přišly další štace, ty domácí, ale třeba i ta ve švýcarské restauraci ve městě Wintertoun. Prošel toho hodně, tvrdí, že na každé štaci zažil krásné chvíle. Která byla jeho nejkrásnější štace, to ale není schopen říci. Ta v Hanoji? Nebo v Macau? Nebo někde v Česku? „Já měl vždycky štěstí na lidi, na šéfy, na kolegy. Vždy totiž zjistíte, že lidé jsou všude stejní. Všude jsem se něčemu přiučil,“ říká muž, který kuchařinu pověsil na „hřebík“. „Jsem manažerem podpory prodeje produktů, spolupracuji na výrobě nových pečiv, vymýšlím nové receptury na sendvič.“

Dalo by se říci, že od kuchařiny vzdálenější souvislost. „Ale kdepak, to je jen relativní. Já jezdím každý rok do Ameriky a tam gró v restauracích je sendvič,“ usmívá se. A na otázku, zda by někdy nechtěl ještě vařit, má jasnou odpověď: „Půl roku jsem byl nezaměstnaný a chtěl jsem se vrátit do kuchyně. Nějak jsem ale neodpovídal profilu správného kandidáta. Nevím, jestli jsem byl starý, nebo jsem měl hustý životopis a mysleli si, že budu chtít strašně moc peněz, ale nějak nic nevyšlo. A v současné práci jsem spokojený.“

Rozhodně však své poznatky a zkušenosti s vedením kuchařských týmů bude zužitkovávat dále. „Vždy je dobré se učit. Chci pořád poznávat nové věci. Není to jen vaření, ale i technologie, systém, jak jinde pracují. A hlavně si přeji, abychom v oboru byli všichni tolerantní a necítili k sobě nenávist,“ dodal Jan Michálek, pod jehož vedením bude parta českých kuchařů propagovat v Africe dobré jméno české kuchyně. A k tomu pomůže potřebným…

Menu reprezentačního týmu Československého svazu kuchařů, které bude připravovat v Jihoafrické republice

Předkrmy:

Šumavský houbový salát

Závitek z lososa se zeleným chřestem celerovým pyré

Míchaný listový salát se sýrem Brie, medem a mandarinkami

Vegetariánská jídla:

Zadělávaný květák s brokolicí

Bramborák se žampiony

Polévky:

Bramborová polévka s houbami

Krkonošská cibulačka

Ryby:

Losos k koprovou omáčkou

Pstruhová ryba s pórkem au gratin

Štikozubec po severočesku (se smetanou, ančovičkami a kapary)

Hlavní jídla:

Kuře na houbách s rýží

Hovězí svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem

Zvěřina na víně s bramborovým knedlíčkem

Moučníky:

Jablečný závin

Hruškový koláč

Lívance s jahodami

Jahodové knedlíky

Česká specialita:

Šunka na kosti s křenovou omáčkou a špekovými knedlíky

Africká specialita:

Prase bradavičnaté v místní úpravě

Zkuste to i vy!

3 recepty, které bude reprezentační tým v Jihoafrické republice připravovat, můžete si je zkusit uvařit….

Krkonošská cibulačka

300 g uzený bok
300 g brambory
500 g cibule
150 g másla
3 stroužky česneku
5 ks vejce
sůl, drcený kmín, bobkový list, nové koření, pepř mletý, pepř celý
zeleninový vývar
Petrželová nať

Uzený bok uvaříme s bobkovým listem, novým kořením a celým pepřem do měkka, vykostíme a pokrájíme na malé kousky.
Brambory pokrájíme na kostky a uvaříme do poloměkka v mírně osolené vodě a scedíme.
Cibuli oloupeme a nakrájíme na kolečka a orestujeme ji na másle.
Zalijeme scezeným uzeným vývarem, přidáme předvařené brambory, zesílíme zeleninovým vývarem a vaříme do úplného uvaření brambor.
Dochutíme solí, kmínem, pepřem a nakonec vmícháme rozšlehaná vejce, která necháme v polévce srazit. Před podáváním vkládáme jemně krájenou petrželovou nať.

Zvěřina na víně

600g čisté zvěřiny
200 g uzené slaniny nakrájené na nudličky
150 g šalotky
200g kořenové zeleniny (mrkev, celer kořen, petržel kořen)
150 g rybízové marmelády
500 g silného vývaru (nejlépe ve studeném stavu jako želé)
0,7 l kvalitního červeného polosuchého vína
bramborový škrob, nové koření, bobkový list, nové koření, jalovec, tymián, cukr, sůl
Na posypání:
100 g libovější slaniny – vepřového boku
2 zelené cibulky

Maso prošpikujeme ½ slaniny, svážeme provázkem do válečku, lehce osolíme a opepříme. Na rozehřáté slanině zpěníme zeleninu, orestujeme do zlatova a přidáme krájenou šalotku a ještě restujeme. Poté přidáme marmeládu a cca 3 minuty restujeme. Zalijeme vínem a přivedeme k varu. Přidáme vývar a maso, koření. Po chvilce ochutnáme a lehce dochutíme solí (opravdu jen lehce, protože budeme ještě vařit). Pozvolna dusíme přikryté pokličkou doměkka. Hotové maso dáme do jiné nádoby a přikryjeme. Omáčku přivedeme do prudkého varu a svaříme cca na 0,7 až 0,5 l. Eventuálně ještě dochutíme, případně zahustíme škrobem rozmíchaným ve studené vodě. Při podávání maso přelijeme omáčkou a posypeme orestovanou slaninou a cibulkou.

Tvarohové knedlíky s jahodami

300 g měkký tvaroh
1 ks žloutek
1 ks vejce
10 g cukr krystal
100 g krupička
100 g hrubá mouka
30 g máslo
1 ks prášek do pečiva
30-40 jahod (podle velikosti)
sůl
Na posypání a polití
200 g cukr moučka
300 g tvaroh tvrdý
400 g máslo

Ze surovin připravíme kompaktní těsto a necháme cca 1 h v chladu odpočinout. Poté připravíme jednotlivé kousky těsta, aby se daly naplnit jahodami. Knedlíky nesmí mít otvory, aby se ve vodě nerozpadly.
Takto připravené knedlíky vaříme cca 15 min.
Vařené knedlíky na talíři přelijeme teplým rozpuštěným máslem a posypeme strouhaným tvarohem a moučkovým cukrem.
O husích játrech, kvíčalách, kuchařském dorostu a sezóně jen tři měsíce v roce

„Husí játra (z krmné husy) protáhněte lanýži; z jiných si připravte fáš. Majíce vše upraveno na způsob Petits pates de requeites, vložte na dno nádobky něco fáše, na ni položte ta játra, na každou stranu (jater) lanýž, opět fáší pokryjte, žloutkem potřete, přikryjte (přiklopte) a dejte do trouby péci. Hotové přelejte essencí a podávejte.“

Tak se v měsíčníku Kuchařský přehled z února 1923 píše o paštice z husích jater. Francouzský autor se ve svém sloupku ptá, kdo vynalezl a zlepšil slavnou delikatesu, a zda má třeba takový Štrasburk důvod se k jakémukoliv prvenství hlásit? Při listování tímto jediným informačním listem o umění kuchařském, který vydával Československý svaz kuchařů, si i člověk 21. století uvědomí, jak moc jsou problémy jeho předků z první republiky podobné těm dnešním.

Nechyběl ovšem čilý styk se světovou gastronomií, v tomto případě ji zastupovala Paříž („Bratři, kteří hodlají jeti v květnu do Paříže, přihlaste se v kanceláři Svazu. Bratři, kteří budou určeni k odjezdu, musí míti opisy vysvědčení ve francouzském jazyce.“), nebo ve vzdělávací části návody na to, jak připravit některé dnes opomíjené potraviny.

Kvíčala s omáčkou Madeira. Kvíčaly jako obyčejně připravené se srovnají do kastrolu na rozpuštěnou slaninu a dá se pod ně větší množství másla a nechají se malou půl hodinu dusit. Nalije se na ně sběračka hnědé omáčky a sklenka vína Madeira a v této omáčce se nechají ještě chvíli dusit.“

S kuchařských dorostem to ovšem už tehdy nebylo jednoduché a slovutní pánové volali po reorganizaci učňovského školství. Všímejte si svých učňů! nabádal Kuchařský přehled neboť „Zkušební komisaři jsou až příliš shovívaví k nevědomostem učňů a pakliže se stane. že jsou nuceni učební dobu prodloužit, děje se tak v nejkrajnějším případě. Divně působí na zkoušejícího, žádá-li od učně skromné menu napsati a on napíše jídelní lístek. Zkušební komisař se také ptá: „Co umíte?“ Učeň jmenuje, co umí, a když se jej ptá, jak to neb ono uvaří, tu učeň neví – neví to, co řekl, že umí.

Když se ale jídlo povedlo, bylo třeba ho představit veřejnosti. „Výstava umění cukrářského v Praze v Průmyslovém paláci na výstavišti, pořádána bude v červnu 1923 od 16.-21., ve velkých rozměrech, kde předvedeno bude umění cukrářské ve všech odstínech výroby na nejmodernějších strojích. Před průmyslovým paláci bude se konati po celý čas výstavy staročeská pouť se všemi atrakcemi.“ Výstavy se konaly také na Žofíně: „K nemalé okrase výstavy přispěla vzorně upravená mísa s hlavou divokého vepře od bra Havelky z restaurace p. Šroubkovy. Restaurant Hevera vystavoval mísu s krocanem a la Godard.“

Československý svaz kuchařů také věnoval velkou péči svým členům, pokud šlo třeba o kolektivní smlouvy, sociální nebo zdravotní zajištění – vyplácel nezaměstnaným podporu, platil nemocenskou. Pravidla pro poskytnutí financí ale byly v Praze jasně dané: „Pojištěnci potřebující ošetření zubů a chrupu, vyhledávající často pomoc u lékařů mimopokladničních a pak jejich značné účty předkládají pokladně se žádostí o zaplacení. Aby pojištěnci uchráněni byli škod, upozorňuje pokladna, že účty takové vůbec ani částečně platiti nebude. Kdož potřebuje opravu chrupu, musí si vždy opatřiti předem v pokladně potvrzení na jaké dávky má nárok.“

Bojovalo se nejen o zákazníka – vždyť kromě velkých měst trvala sezóna jen tři měsíce v roce – ale třeba i o to, aby na místa kvalitních českých kuchařů nebyli přijímáni cizinci bez příslušné kvalifikace. Němci či Rakušané ale tehdy chtěli za svou práci mnohem méně peněz. Na závěr se sluší ocitovat ještě jednu radu z rubriky Naše poradna:

Kuchař. Kolektivní smlouva sice stanoví pro tebe výpověď týdenní, leč uzavřel-li jsi úmluvu o výpovědi měsíční, platí tato úmluva. Máš tedy právo žádati o zaplacení tří týdnů, a to jak mzdy peněžité, tak i ostatních požitků, piva a stravy, která ceněna je v Praze 8 Kč denně.“ K výpovědi tak kuchař dostal i džbánek, z něhož si mohl pořádně na cestu přihnout. Pokud by se zaměstnavatel zdráhal tuto povinnost splnit, měl ho ubohý kuchař zažalovat u živnostenského soudu:!

Zdroj: Československý svaz kuchařů

Znovuobnovená tradice české gastronomie

Československý svaz kuchařů v Praze byl založen v roce 1903. Především za první republiky se stal uznávanou evropskou organizací, sdružující nejlepší gastronomické odborníky své doby. Československý svaz kuchařů byl od počátku nikoliv uzavřenou cechovní komunitou ale otevřenou organizací, jejím členem se mohl stát každý, kdo v gastronomii pracoval nebo se o ní jen zajímal. A tak členy nebyli jen kuchaři a cukráři ale také hoteliéři a dokonce žurnalisté, jejichž zástupci zasedali i ve vedení svazu. O vysoké úrovni tehdejší tuzemské gastronomie a jejím úzkém propojení především s gastronomií francouzskou svědčí i množství jmen významných francouzských gastronomů, kteří byli členy Československého svazu kuchařů. Z těch nejznámějších stačí říci snad jen jedno - Georges Auguste Escoffier. Tento kodifikátor tradiční francouzské kuchyně a uznávaný zakladatel tzv. haute cuisine (vysoké gastronomie) byl aktivním členem svazu a zasloužil se o úzké propojení mezi tuzemskou a francouzskou gastronomií. Svaz vydával dokonce svůj vlastní měsíčník "Kuchařský přehled".

Od 1903 - 1918 tento spolek velmi dobře fungoval, ale stále pod vedením německých kolegů až do roku 1919. Od tohoto roku byl svaz pod vedením českých gastronomů v úzké spolupráci s francouzskými kolegy, kteří silně ovlivnili již tak kvalitní českou kuchyni. Československý svaz kuchařů od svého založení měl jako svůj hlavní cíl propagaci a rozvoj tradiční gastronomie. Bohužel druhá světová válka a okupace Československa jeho nadějný rozvoj přerušila. Po roce 1945 už svaz nebyl obnoven a po roce 1948 k tomu ani nebyla možnost.

V roce 2008 došlo ke znovuzaložení svazu, mimo jiné z podnětu kuchařů Jaroslava Sapíka a Jana Michálka. Jaroslav Sapík se stal také jeho předsedou. "Naším cílem je skutečně plnohodnotně navázat na činnost našich předků. Znamená to nejen propagovat kvalitní gastronomii, a to především tuzemskou," říká Jaroslav Sapík "důležitá je pro nás práce s mládeží, protože jen mladí mohou do budoucna posunout českou gastronomii opět na evropskou špičku, kde před 2. světovou válkou byla." Československý svaz kuchařů sestavil už také svůj kuchařský tým, který už slavil úspěchy na světové scéně v roce 2010 v Singapuru a v roce 2011 v ruském Jekatěrinburgu. Za krátkou dobu své existence získal už svaz takové jméno, že v roce 2010 zajišťoval catering na jedné z nejprestižnějších akcí v ČR - Plesu v opeře.

Ale činnost se nesoustřeďuje jen na špičkové soutěže a catering pro vyšší společnost. Na podzim 2010 proběhl první ročník Gastrofestu Kolín. "Kolínský Gastrofest je koncipován jako lidová slavnost, na které se ovšem prezentuje kvalitní tuzemská gastronomie a samozřejmě dobré tuzemské suroviny," říká Jan Michálek "v Kolíně se prezentuje i gastronomické školství, pořádáme tam soutěže a vystupují známí kuchaři." Další akcí, kterou svaz pořádal na jaře 2011 byly dny chřestu. Na chřestovém poli ve středočeském Hostíně byly postaveny kuchyně a profesionální kuchaři tedy připravovali. pokrmy z právě sklizeného chřestu. Propagace čerstvé české suroviny měla velký úspěch a za víkend navštívily Hostínské pole stovky návštěvníků. http://www.csl-svazkucharu.cz/

Jídlo a pohostinnost hrají v Řeholi sv. Benedikta velkou roli

Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově je nejstarší mužský klášter na území Česka.

V průběhu více než tisícileté historie Břevnova, který byl od svého založení významnou náboženskou, ale také kulturní i hospodářskou institucí, byl mnišský život na tomto místě několikrát přerušen — naposledy v roce 1950, kdy byl břevnovský klášter stejně jako ostatní kláštery komunistickou vládou zrušen. Obnova života benediktinských mnišských komunit v Břevnově i na dalších místech v naší zemi, a také opravy klášterních budov, započaly po roce 1989 a pokračují i nyní.

Hlavním posláním kláštera je život mnišské komunity v duchu Řehole sv. Benedikta — mniši žijí ve společenství modlitby a práce.

V areálu břevnovského kláštera se také nachází první český ekologický hotel Adalbert a staročeská restaurace Klášterní šenk.

„Pohostinnost, dobré stravování, patřily vždy k Řeholi sv. Benedikta. Jídlo pro hosty mělo být vždy lepší, než jedli mniši. A pokud přišel host, mohl se kvůli němu dokonce zrušit postní den,“ vysvětluje břevnovský převor P. Petr Prokop Siostrzonek, jakou roli hraje jídlo pro život mnichů. „Jídlo, to je především setkávání. Společné jídlo je jednou z nejdůležitějších činností. Největší trest je tak v řeholích nejíst dohromady.“

Podle něj se vždy benediktinské mnišské komunity starali jak o duši, tak o tělo, proto byly i tři nejkrásnější a nejzdobnější místnosti v klášterech kostel pro modlitbu, knihovna pro potěchu duše a refektář pro společné stolování. „Také se dříve v klášterech vařilo pivo, vznikaly bylinné zahrady,“ dodává převor.

Mnišská komunita dnes zpřístupňuje část břevnovského kláštera pro veřejnost, konají se tady nejen pravidelné prohlídky nebo bohoslužby, ale i koncerty, děti tady dostávají na konci roku vysvědčení. A 11. srpna 2011 tady dostane požehnání na svou cestu do Jihoafrické republiky Svaz československých kuchařů. „Nejsme uzavření, rádi se setkáváme s lidmi z venku, k našemu životu patří i dobročinnost. A tahle cesta je pro dobrou věc,“ zdůrazňuje převor P. Petr Prokop Siostrzonek.

Autor: Jiří Macek

13.8.2011
SDÍLEJ:
KSM: Sršni Kutná Hora - TJ Božetice 9:2.

Zápas v Kralupech ukončilo ošklivé zranění. Obránce Božetic řízla brusle do krku

Dopravní nehoda auta pošťáků mezi Děčínem a Hřenskem.

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Muzeum přiblíží historii a staré ovocné stromy

Mělník – Regionální muzeum na náměstí Míru hostí v sobotu 28. října Den středočeského kraje.

Kandidátní listina bez žen? Ve středních Čechách mohou voliči najít jedinou

Střední Čechy – O křesla v Poslanecké sněmovně se ve Středočeském kraji celkem – na všech 26 kandidátních listinách, které nyní voliči nacházejí ve svých poštovních stránkách – uchází 754 kandidátů, jejichž průměrný věk dosahuje 46,4 roku. Z nich je 210 žen (tedy 27,85 procenta). V jejich případě činí průměrný věk 47,1 roku.

KRÁTCE: Oprava si vyžádá uzavírky

Mělnicko - Přinášíme vám přehled krátkých zpráv z regionu.

Vysoká opět řádila, jasnou výhru slaví i Dolní Beřkovice

Mělnicko /FOTOGALERIE/ – Další gólové žně! Fotbalový okresní přebor Mělnicka má za sebou kompletní osmé kolo a padlo v něm dohromady jednatřicet branek. Z tohoto pohledu šlo o druhý nejbohatší víkend v podzimní části sezony.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení