Informace od Petra Maška ze sklonku minulého týdne byly vcelku optimistické. Podařilo se jim konečně odletět ze zlatokopecké vesničky Talkeetna, a spolu s Radkem Jarošem a Petrem Maškem odletěla i skupina vedená horským vůdcem Davidem Knillem. „Je to dvanáct Čechů a jedna Ukrajinka," upřesnil ještě Petr Mašek.

Jedním z členů této skupiny, s níž však Radek s Miskou nesdíleli společnou cestu na vrchol, byl i český horolezec Pavel Michut, smutný hrdina tohoto příběhu, který v sobotu na Denali zahynul. Osudným se mu stal pokus o sjezd z hory.

PROKLETÉ POČASÍ

Zprávy, které v posledních dnech od Petra Maška dostáváme, už příliš příznivé bohužel nejsou. Jako by Miska v posledních letech neměl štěstí na počasí, a historie se opakuje i na Aljašce.

„Kvůli dlouhodobě špatnému počasí budeme asi muset měnit plány naší cesty k vrcholu Denali. Možností je několik, jednou z nich je, že bychom se tady ze čtvrtého tábora napojili na západní hřeben. Další možností je i klasická cesta, o níž jsme nejprve vůbec uvažovat nechtěli. Ale jsou tu i lidé, kteří na příznivé počasí k výstupu čekají už devět dní," napsal Boleslavskému deníku v závěru minulého týdne.

TRAGÉDIE

V sobotu 28. května se oba horolezci nejprve radovali. „Vystoupili jsme cestou West Rib do výšky 5100 metrů. Vlevo od nás do stejné výšky vystoupila Messnerovým kuloárem dvojice Lukáš Krabec a Pavel Michut. Všichni jsme se tu jen aklimatizovali. Při návratu jsme si v 4500 metrů mávali a kluky zdravili," líčí Radek Jaroš na své facebookové stránce začátek příběhu, který má ten nejhorší myslitelný konec. A vy to už při čtení této zprávy víte…

„Pár minut nato jsme uslyšeli rachot a uviděli padat bezvládné tělo. Byli jsme u něj během pěti minut. Poznali jsme, že jde o Pavla. Po 600 metrů dlouhém pádu ledem a kamením byl na místě mrtvý. Nešlo cokoli dělat. Lukášovi se časem podařilo bezpečně sestoupit, stejně jako nám. Pavlovo tělo snesli záchranáři. Všichni další Češi pohybující se na Denali jsou v pořádku," dodal Radek Jaroš.

Jeho cesta ke Koruně světa tedy dostala na Aljašce nepříjemnou pachuť. Bohužel, nehody při tomto sportu nekončí sádrou v nemocnici, následky jsou ve většině případů fatální.

SVĚTLO A MRÁZ

Expedice na Denali (dříve známá jako Mount McKinley) je v mnoha ohledech hodně extrémní a jiná, než byli oba zkušení horolezci zvyklí.

Petr Mašek potvrdil, že v místě, kde je teplota pořád zhruba minus třicet stupňů (ale klidně i minus 36), je všechno úplně jiné a dopředu se na to člověk nemá šanci připravit. „Navíc je to oblast, kde je v tuhle chvíli polární den, takže je prakticky pořád světlo, zhruba čtyři hodiny denně je jen jakési šero," popisuje.

„Není nic „krásnějšího" než se probudit do ojíněného stanu, kdy každý pohyb znamená sníh, padající do spacáku, oblečení, bot… Vyčkávání, až se vzbudí ten druhej (je už dávno vzhůru a vyčkává) a uvaří v mrazivém ránu snídani. Potom šup do vymrzlých bot, mokrých rukavic, zkřehlýma rukama nasadit železné mačky, nabalit batoh a hurá ven." To je teď jejich každodenní realita, a ještě nějaký den bude.

Počasí na Denali se včera změnilo, a k silnému větru se přidalo ještě sněžení. „V úterý a ve středu má líp, chceme se pokusit o vrchol," zní zpráva od Petra Maška v pondělí v poledne.

Divíte se, že to nezabalili? Takhle jednoduché to není, a horolezectví je drsný sport. „Jan Hus pravil: Kdo se bojí smrti, přichází o radosti života. Pavlova poslední slova, než se rozjel, byla: Bůh ví. jak to miluju…" řekl k tomu Radek Jaroš. Nezbývá tedy než jim přát, aby při nich stálo štěstí.