Kdysi věřil, že jen české pivo je to pravé. A piva dovážená ze zahraničí nejsou dobrá. „Když jsem je pak ochutnal a chutnala mi, začal jsem o nich zjišťovat víc informací. A zjistil jsem, že to není jen o českém ležáku," vzpomíná na své začátky, kdy navštěvoval menší pražské hospůdky, nabízející piva z malých pivovarů. „Jednou jsme seděli s kamarádem a on mi řekl, že zná někoho, kdo zkoušel vařit pivo doma. Od té chvíle jsem o tom uvažoval. Postupně jsem zjistil, že to chce nějaký hrnec, nádobu, lednici na uskladnění a všechny věci okolo, aby člověk mohl začít," vypráví Tomáš Krátký.

Tehdy zahájil dlouhé bádání na internetu, hledal recepty a postupy, rady, kde sežene všechny ingredience, jako je slad, chmel nebo kvasnice. Pak si půjčil od kamaráda peníze, koupil velký zavařovací hrnec a 18. října 2014 zkusil s kamarádem uvařit první várku piva.

Čtěte také: Sládek na bývalém nádraží učí, jak se vaří dobré pivo

Největším problémem prý byla voda. Ve Stratově totiž v té době měla vyšší obsah dusičnanů. „První pivo se nám zázrakem podařilo, podruhé se dusičnany změnily na dusitany a došlo ke zničení pivních kvasinek. Vykvasilo to, vzniklo z toho pivo, ale nedalo se to pít," popisuje první zkušenosti s vařením piva Tomáš Krátký a vysvětluje pro laika velmi složité způsoby vaření, u nichž je zásadní sled postupných kroků.

„Mám zaběhnutý proces, který vůbec neměním. Znám už také nějaké kluky z pivovarů, kteří mi poradí nebo mi pomohou sehnat třeba kvasnice," říká amatérský sládek.

Doma má Tomáš Krátký jednu lednici vyhrazenou pouze na uskladnění uvařeného piva. Přestože vaří pouze pro vlastní potřebu, musel se zaregistrovat na celním úřadě a hlásit tam každou várku doma uvařeného piva.

„Na celou domácnost mohu za rok uvařit nejvýš dvě stě litrů piva. Víc nesmím, to už bych porušoval zákon," připomíná.

Vypít dvě stě litrů je už slušné množství. Tomášovi s ním prý trošku pomáhá i přítelkyně.

Čtěte také: Lysá řeší problém ve svých domech v Milovicích