Kliknutím zvětšíteDiváci s posledními tóny státní hymny spontánně vstávají ze sedadel a ve stoje aplaudují, herci se klaní. Tu a tam se někomu lesknou oči. Národní pouť ke Zborovu dospěla ke svému závěru a Čechoslovákům, kteří na území dnešní Ukrajiny krváceli za svůj tehdy ještě neexistující stát, vzdala důstojný hold.
Na programu Národní pouti ke Zborovu se podíleli i lidé z Mladé Boleslavi. Organizačně ji pomáhali zajišťovat členové Československé obce legionářské, se svou původní hrou inspirovanou příběhy našich krajanů na Ukrajině vystoupili členové Divadýlka na dlani.
Bitva u Zborova, v níž 1. a 2. července 1917 bojovali českoslovenští legionáři proti přesile rakousko-uherské armády, nemá z pohledu světových dějin velký význam. V československých dějinách je však její místo nezanedbatelné, šlo o první vojenské úspěchy rodící se armády a velký krok na cestě k samostatnému státu Čechů a Slováků. Tyto snahy byly o rok později korunovány úspěchem.
„Na přípravách 100. výročí bitvy u Zborova se pracovalo skutečně dlouho,“ připomíná Jiří Filip, tajemník Československé obce legionářské, jehož zásluhou se do programu Národní pouti ke Zborovu dostalo také boleslavské Divadýlko na dlani, mezi jehož členy se řadí. To mělo svou inscenací navázat na tradici legionářských her, které bývaly v minulosti součástí národních poutí ke Zborovu.
VZPOMÍNKY BEZ PATOSU
V amatérském souboru zazněla zpráva o cestě na Ukrajinu poprvé loni na podzim. Na tvářích mnohých herců vyvolala okamžitě nadšené očekávání, u jiných obavy, zejména kvůli nestabilní situaci ve východní části země způsobené ruskou anexí Krymu. Petr Matoušek, principál souboru, už tou dobou však začínal pracovat na původní divadelní hře.
Bitva u Zborova
V dvoudenní bitvě, k níž došlo v rámci Kerenského ofenzívy 1. a 2. července 1917 nedaleko města Zborov na západě dnešní Ukrajiny, spolu svedlo boje 3500 legionářů a 5500 rakousko-uherských vojáků. Špatně vyzbrojení legionáři tu prokázali obrovskou morálku i schopnosti, když v malých skupinách dokázali zajmout tisíce protivníků, z velké části svých krajanů. Pozoruhodné výsledky Čechoslováků vedly k vytvoření československého armádního sboru, jehož existence výrazně podpořila myšlenku na vznik samostatného státu Čechů a Slováků. Během bitvy padlo 167 legionářů, 17 dalších zemřelo na následky zranění.
„Musel jsem se pustit do vlastní tvorby. Starší legionářské hry jsou dnes kvůli přemíře patosu, který k poválečným letům patřil, nehratelné. Pokusil jsem se
proto podívat se na ty chlapy v zákopech civilnějším pohledem a vložit do nich uvěřitelné osudy,“ říká Matoušek o genezi hry Zborov aneb Hrdinové bez patosu.
Čas běžel kupředu a divadelní sál Domu kultury se začal proměňovat v kasárna. Jevišti dominovaly vojenské postele z armádních skladů, atrapy pušek z dílny Jana Jíšeho, v posledních týdnech zkoušení i části uniforem.
„Obavy, zda bude hra připravená, jsem přestal mít až během zkoušek v týdnu, kdy se na Ukrajinu odjíždělo,“ vzpomíná Jiří Filip.
TERNOPILSKÉ DIVADLO
Zatímco členové Československé obce legionářské mířili na Ukrajinu už v minulém týdnu, aby připravili pietní akty a prostory kolem památníku padlých legionářů v Kalynivce, Divadýlko vyjelo po trase Liberec-Wroclav-Katowice-Kraków-Lwov-Ternopil teprve v pátek ráno. Úhelným kamenem výpravy mělo být sobotní podvečerní představení v ternopilském Činoherním divadle Tarase Ševčenka. Napětí v zákulisí se před začátkem dalo krájet.
Diváci, mezi nimiž zasedli poslanci, váleční veteráni i čelní představitelé armády a další poutníci, však ocenili humor inscenace i emotivní závěr. Herce po představení pětkrát vytleskali ze zákulisí.
První červencovou neděli se všichni účastníci zborovské pouti setkali u Bratrské mohyly v obci Kalynivka, kolem které se před sto lety rozkládaly spletité sítě zákopů. Po celý den pokračovaly komentované prohlídky klíčových míst bojiště, vystoupila Ústřední hudba Armády ČR a folklorní skupina volyňských Čechů. Proběhla i společná bohoslužba Československé církve husitské a místní Řeckokatolické církve k uctění památky padlých.
HOŠI OD ZBOROVA
Odpoledne opět následovala dvě představení Boleslaváků, z nichž zejména to druhé bylo zdrojem nejemotivnějších zážitků.
„Potlesk vestoje přímo na bojišti, který následoval po skončení našich představení, patří k těm nejsilnějším zážitkům, které jsem si z Ukrajiny přivezl,“ pokyvuje hlavou Petr Matoušek, za kterým v neděli opakovaně přicházeli diváci a za představení děkovali. Mezi nimi byli například učitelé, kteří tam přivezli studentskou výpravu z Čech nebo starší pánové z novojičínské jednoty Československé obce legionářské, kteří neskrývali dojetí a cenili si přesně vykreslených charakterů kluků a chlapů, kteří si ze sebe ve hře navzájem tropí žerty a vyvádějí různé skopičiny, aby se z válečné mašinérie nezbláznili.
Večer, po skončení oficiálního programu, Divadýlko k Bratrské mohyle položilo květinový koš, který soubor dostal s věnováním od Parlamentu ČR den předtím v ternopilském divadle.
DNES V MILOVICÍCH
Oslavy 100. výročí bitvy dnes završí největší tuzemská připomínka, kterou bude hostit město Milovice na Nymbursku.
Už v 10 hodin proběhne na místním vojenském hřbitově pietní akt, následovat bude rekonstrukce bitvy, podle Československé obce legionářské jedné z největších, ne-li největší u nás, a zatím poslední repríza divadelní hry Zborov. Po celý den bude návštěvníkům města k dispozici rovněž Legiovlak, tedy pojízdné muzeum československých legií, členové klubů vojenské historie v dobových stejnokrojích s dobovou výzbrojí a výstrojí nebo obrněné automobily.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
