VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Camino dává člověku zapomenout na běžné starosti

Španělsko, Mělník - Poutník na cestě do Santiago de Compostelo - díl 14.

27.4.2010
SDÍLEJ:

Galisteo, městečko na kopci, celé obehnané hnědými hradbami z malých valounů křemene.Foto: Lubomír Brož

Patnáctá etapa. Že to dnes nebude na žádné rekordy, jsem se přesvědčil hned ráno. Chodidla plná puchýřů pálila, jako bych chodil po rozžhaveném uhlí. Šel jsem hodně pomalu, nejhorší to bylo na asfaltu.

Když jsem mířil z kopce k silnici, v křoví to začalo šustit, a pak vylezl můj známý ZZtopák. Trochu jsem se lekl. Opět jsem ho pozdravil, ale ani tentokrát můj hlasitý pozdrav nebyl opětován. Chtěl jsem nechat ZZtopákovi náskok, tak jsem si dal pomeranč.

Po pár kilometrech po silnici mě žlutá šipka naštěstí dovedla na polní cestu mezi pastvinami. A vynořil se přede mnou nádherný výjev jako z pohádky.

Městečko na kopci, celé obehnané hnědými hradbami z malých valounů křemene. Galisteo. Ve městě jsem si sedl do první restaurace, na kterou jsem narazil, a dal jsem si pivo a tortillu. Když jsem zvedl hlavu, seděl u protějšího stolu ZZtopák. Zase jsem pozdravil, ale i tento pokus vyšel naplano.

Hned za branou byla malá samoobsluha, a tak jsem si doplnil zásoby. Zatím mi připadá, že ve Španělsku není tak rozvinutá supermarketová kultura jako u nás. Ani ve větších městech jsem žádné supermarkety neviděl, jen v metropolích. Jinde jsou spíš malé obchůdky nebo samoobsluhy, ale ani ty nejsou příliš hojné.
Cesta z města mě zavedla přes starý kamenný most opět na silnici. Potkal jsem tři nové poutníky – Španěla, Holanďana a Němce. Chvíli jsme si povídali, ale protože mé nohy s puchýři nestačily jejich ostrému tempu, šel jsem závěrečných deset kilometrů sám.

V městečku Carcaboso jsem znaven bolavými chodidly a slunečním žárem dospěl k rozhodnutí, že dál už nepůjdu. První Španěl, kterého jsem se zeptal, kde je Albergue, mi nabídl ubytování za jedenáct euro, tak jsem to vzal. Byl to sympaťák, který vedl bar se svou matkou, dobráckou a starostlivou babičkou. K oběma pivům jsem u nich dostal jako tapa vařené vejce.

Měl jsem starost, jak zvládnu zítřejší skoro třicetikilometrovou etapu, s bolavýma nohama a navíc na trase, u níž v průvodci nevidím žádný Albergue. Poradili mi ale alternativu s dvoukilometrovou odbočkou, kde se nacházel hostel. Španělská babička mi k tomu nakreslila s dojemnou precizností na papír podrobnou mapu i s kilometráží a malůvkami.

I ubytování bylo perfektní, s měkkou postelí. Jen místnost, která měla všechny stěny vykachlíkované až ke stropu, mi připomínala pitevnu.

Šestnáctá etapa. Když jsem ráno odcházel, španělská babička mě políbila na obě tváře, na čele mi udělala křížek a ukázala mi cestu. Nevím, zda to bylo tím požehnáním, ale šlo se mi lépe, svižným krokem. Ta včerejší bolest nohou jako by ani nebyla.

Cesta pozvolna stoupala do dubového lesa, sluníčko už po ránu pěkně hřálo a nebe bylo blankytné. Jak jsem tak šel, objevili se za mnou staří známí Francouzi. Přivítání bylo opět velmi spontánní.

Z národností, které jsem tu potkal, mi byli Francouzi zatím nejsympatičtější. Všichni se chovají velmi kamarádsky a družně. Proto jsem udělal výjimku a šel s nimi celou cestu. Bylo alespoň veseleji a jejich tempo mi vyhovovalo.

Po psychické stránce jsem na tom zatím stále dobře. Dokonce lépe, než jsem si dovedl představit. Už to naprosté vybočení ze všedního života, kterým camino rozhodně je, dává člověku zapomenout na běžné starosti. A to působí na psychiku velmi dobře.

Když si k tomu přičteme někdy dost obtížnou chůzi krásnou krajinou, azurově modré nebe nad hlavou a hlavní téma dne - dojít z bodu A do bodu B, je člověku nádherně, i když tělo trochu bolí a nohy nechtějí poslouchat.

V cíli, vesnici Oliva de Plasencia, kde jsme se s Francouzi ubytovali, jsem se šel projít s foťákem. V místním baru, kam jsem zavítal na pivo, jsem se z televizních zpráv dozvěděl o tragédii polského letadla v Rusku. Později mi ještě vše upřesnili z domova smskami. Je to strašná a nepředstavitelná souhra náhod, když pomyslím ještě na souvislost s pietním aktem v Katyni. Bylo mi z toho smutno, zbytek dne jsem chodil městem a z hlavy nemohl vytěsnat tu zprávu a vzpomínku na člověka, který mi při mé návštěvě štábu Solidarity v Leninových loděnicích v Gdaňsku v roce 1981 dal na památku odznak. Jmenoval se Lech Kaczynski, a já stále nemohu uvěřit, že tento člověk, který se tolik zasloužil o rozvoj demokracie nejen v Polsku, už není mezi námi.

(Lubomír Brož)

27.4.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Na Mohelce se objevilo Čapí hnízdo
40

Na Mohelce se objevilo Čapí hnízdo

Závody chrtů na Krásné louce se odehrály 19. srpna.
68

Na Krásné louce závodili chrti

0:3? Žádný problém! Mělník uhrál s favoritem remízu

Mělník – Další povzbudivý výsledek! Futsalisté Olympiku Mělník ve svém třetím přípravném utkání uhráli remízu 3:3. A to i přesto, že s nedalekými Litoměřicemi tým kouče Pavla Šuby prohrával už 0:3.

Louka pod Okoří přilákala na festival tisíce návštěvníků

Střední Čechy /OBRAZEM/ - Miro Žbirka, MIG 21, Václav Neckář, No Name, Marek Ztracený & Marta Jandová, Eddie Stoilow, Vypsaná fiXa - legendy české populární hudby vystoupily v sobotu na louce pod hradem Okoř. Konal se zde oblíbený letní hudební festival.

OBRAZEM: Zdeněk Troška po roce opět diktoval

Přerov nad Labem - Skanzen v pohádkách Zdeňka Trošky je už tradiční srpnová akce, kterou připravuje k radosti stovek nadšených dětí i dospělých Polabské muzeum. Před desátou hodinou v sobotu dopoledne stála k pokladně u vstupu do skanzenu dlouhá fronta.

Čtyři góly, tři hlavou. Ofenzivně laděné Neratovice přejely Meteor!

Neratovice /FOTOGALERIE/ – Parádní zápas s pohádkovým koncem! Fotbalisty Neratovic dnes čekalo druhé kolo divizní soutěže. A zvládli ho víc než dobře, výběr kouče Tomáše Staňka porazil pražský Meteor po strhujícím závěru 4:2.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení