Barbora Holá, Josefína Vrbová a Ludvík Švarc z 9. A a Anna Pourová, Karina Svatošová a Ondřej Kettner z 9. B neratovické Základní školy Ing. M. Plesingera-Božinova se zapojili do projektu Příběhy našich sousedů neziskové organizace Post Bellum. Dva tříčlenné týmy věnovaly svůj školní i volný čas sbírání materiálů a dalších podkladů k vytvoření audio reportáže nebo třeba veřejné prezentace, kterou mohou zájemci přijít zhlédnout právě dnes od 17 hodin do městské knihovny v Neratovicích.

Právě tato organizace totiž celý projekt zaštítila, koordinátorkou se stala knihovnice Miroslava Shíbalová. Ta s nabídkou účasti v projektu oslovila místní školy, kladné odezvy se jí dostalo právě ze základní školy ve Školní ulici, které místní neřeknou jinak než dvojka.

Složení týmů

Čtyři slečny a dva mladí pánové, kteří se projektu zúčastnili, se dávali dohromady rozdílnými způsoby. „Oslovil mě zástupce ředitele, že mě do projektu vybral a ať si k sobě zvolím další dva lidi, kterým důvěřuji," popsala Anna Pourová, jež si za své kolegy vybrala spolužáky Karinu a Ondřeje. To Barbora Holá měla trochu omezenější výběr. „Paní učitelka si mě odchytila a zeptala se, jestli bych do toho šla. Zaujalo mě to, ale ale pouze v případě, že bych k sobě měla někoho, kdo by to dělal z toho důvodu, že ho stejně jako mě zajímají lidské příběhy, ne jen proto, aby se ulil ze školy," vysvětlila žákyně 9. A. „Když mi učitelka řekla, že vytipovala Jožku a Ludvíka, kývla jsem, protože jsem věděla, že to bude fungovat," dodala.

Obě trojice si nejprve vyslechli, v čem celý projekt spočívá a jaké výstupy budou muset zpracovat. Poté jim Miroslava Shíbalová představila tři možné kandidáty na zpovídané pamětníky. Respektive pamětnice, šlo totiž o tři dámy, bývalé učitelky, které nyní žijí v místním domově pro seniory. Žákům je doporučila sociální pracovnice Markéta Trejbalová.

Výběr pamětnic

„Naše koordinátorka nám o nich něco málo pověděla a na nás bylo zvolit si, kterou z nich chceme," připomněla Barbora Holá, jejíž tým se nakonec po pečlivých přípravách vydal na návštěvu k Miloslavě Hlavaté. „Hodně jsem doma přemýšlela o tom, co by nám asi mohla životě za války říct," doplnila dívka, kterou sice hodiny dějepisu příliš nebaví, lidské příběhy a osudy ji však zajímají. Josefínu Vrbovou zase zaujalo zjištění, že Miloslava Hlavatá byla ženou politického vězně. „Hodně jsem se těšila na to, co nám o tom řekne," poznamenala.

Trojice kolem Anny Pourové pak zpovídala její jmenovkyni Annu Kalfiřtovou. „Dopředu jsme se domluvili, jak bude naše návštěva u ní vypadat a na co se jí budeme ptát. Strávili jsme tam skoro tři hodiny," popsala Karina Svatošová s tím, že každý v týmu měl trochu jinou úlohu. „Zaměřili jsme se nejen na její život na statku, ale také na jejího tatínka, který byl váženým učitelem a hodně ji ovlivnil," dodala.

Exkurze v rozhlase

Jakmile měli žáci tuto část projektu hotovou, vydali se do Českého rozhlasu, kde pod taktovkou zkušeného redaktora vytvořili asi sedmiminutovou audio reportáž. Po té následovala příprava dnešní veřejné prezentace, z níž vznikne ještě videonahrávka zvaná slideslive.

„Celý projekt byl časově hodně náročný, bylo strašně těžké propojit vyučování s tvorbou projektu," upozornila Anna Pourová, která by však i přesto, že musela obětovat poměrně velké množství svého volného času, účast v projektu všem doporučila. „Určitě by si to měli zkusit, to, že to žere čas, je asi jediné mínus," doplnila. S tím souhlasila i Josefína Vrbová. „Dalo mi to strašně moc, pravdou ale je, že to bylo náročné," připomněla.

Vzpomínky školáků

A co deváťákům z projektu nejvíce utkvělo v paměti?

„Mě zaujalo, že babička paní Kalfiřtové byla služebnou v jednom ze sídel rodiny Schwarzenbergerů a když ji propustili, dostala se do velkých problémů a měla spoustu dluhů. Přitom si všichni mysleli, jak jsou bohatí, když žijí na statku," popsala Anna Pourová. „Vyprávěla nám taky o tom, jak rozdílné měla dětství oproti naší generaci. Dřív to bylo mnohem těžší," doplnil Ondřej Kettner. „O minulosti jsme se dozvěděli zase z trochu jiného pohledu, od někoho, kdo tu válečnou dobu skutečně prožil i se všemi starostmi, které přinášela. Udělali jsme si trochu jiný obrázek, než když nám o tom vypravuje učitel," uzavřela za všechny Karina Svatošová.