Titulní roli si střihne Naďa Černá, v civilním životě učitelka ve školce, která je jednou z hlavních hybných sil  spolku. Nejen že pokaždé sama vystupuje před diváky, ale také píše scénáře.

Zdaleka však není jediná, kdo se vedle učení textů a hraní musí podílet i na dalších činnostech souvisejících s přípravou představení. „Všechno si děláme sami. Každý v souboru má nějakou oblast, ve které je dobrý. Jsme různorodá směsice lidí, každý umí něco jiného, to je naše štěstí," říká Naďa Černá.

Mezi členy spolku patří i její šéfová, ředitelka tišické školky Ludmila Nováková, která je zároveň i ředitelkou Luno. Ostatně právě po ní byla společnost při svém vzniku před čtyřmi lety nazvaná. „Lu jako Ludmila a No jako Nováková, proto Luno," vysvětluje Naďa Černá a dodává, že nápad založit divadelní spolek byl spontánní. „Většina z členů souboru je zároveň členy redakční rady Tišických rozhledů. Na společném předvánočním posezení před čtyřmi lety jsme byli plni elánu a odvážných nápadů a právě Lída tam tehdy řekla, že ve vesnici chybí divadlo a že by se s tím mělo něco udělat," vrací se k začátkům Luno Naďa Černá.

Slovo dalo slovo a výzva byla přijata. Netrvalo dlouho a Luno se začalo scházet v prostorách školky, aby nacvičilo své první představení. Tehdy si zvolili Mrazíka. „Hráli jsme ho v červnu ve vyhřátém sále. Měli jsme na sobě kožichy, teklo z nás proudem a tvrdili jsme, jaká je nám zima," vzpomíná učitelka na první premiéru v krátké historii divadelní společnosti.

Ve druhém roce fungování si Luno vybralo Hrátky s čertem. Potřetí herečtí nadšenci přitlačili na pilu a pustili se do klasiky. „Měli jsme pocit, že pohádky jsou na nás málo, a tak jsme se nepustili do ničeho menšího než do Prodané nevěsty. Udělali jsme ji jako hru se zpěvy, árie jsme zpívali naživo," popisuje Naďa Černá. „Hráli jsme ji tehdy dvakrát v premiéře a derniéře, a pak ještě jednou v srpnu na Den obce."

Také představení Babička uvidí zájemci vícekrát. Příští týden od pátku do neděle vystoupí Luno v sále Na Hřišti a je pravděpodobné, že si vystoupení zopakuje i při příležitosti oslav Dne obce.

Čtrnáct amatérských herců a několik dalších členů souboru tak bude mít o něco kratší divadelní prázdniny než obvykle. Od května do září se totiž Luno neschází, přípravy na nové představení začínají většinou až v říjnu.

„Každý rok uvádíme pouze jednu hru a když ji odehrajeme, dáváme si pauzu od herectví i sami od sebe. Kdybychom zkoušeli pořád dál, stala by se ze zábavy povinnost, a to nechceme dopustit," říká Naďa Černá s tím, že práce v Luno je časově poměrně náročná. Jinak spolu ale členové souboru vycházejí dobře, ačkoli patří do různých věkových kategorií. „Máme tam dvě děti, několik mladších členů i lidi středního věku. Jsme dobrá parta, všichni se  bavíme se všemi," dodává.

Přestože se všechno zdá takřka dokonalé, z jedné věci má učitelka a scénáristka  obavy – z nemocí. Pokud by totiž některý z herců na poslední chvíli vypadl, nastal by velký problém, jak a kým ho nahradit. „To by byl průšvih, s tím bychom si asi neporadili," přiznává Naďa Černá. „Už teď máme jednu kolegyni se zlomenou nohou. Ale bude hrát, odpajdá to. Prostě musí," nepřipouští si případné komplikace. Naopak očekává, že hlediště bude zaplněné. „Upřímně říkám, že čekáme úspěch a vyprodaný sál. Ostatně zatím se nám to pokaždé podařilo," říká žena, jejímž přáním je zahrát jednou Staré pověsti české. Ale to je prý hudba budoucnosti.