Vaši prvňáčkové nejsou ve škole poprvé. Kdy jste se už setkali ?
S některými prvňáčky přišli rodiče na schůzku na konci června. Už tehdy vznikly první příjemné oboustranné sympatie. Tehdy jsem také děti pozvala na srpnový karneval.Účast byla hojná a mile mě překvapila pomoc rodičů, od počátečních příprav, přes průběh, kdy napekli, připravili masky nejen pro děti, ale také se převlékli, až po závěrečný úklid.

Děti tak přicházejí do prostředí, které už znají.
Naše škola je veliká, budí dojem panelákového vzhledu. To vše může malému dítěti přinášet nemalé obtíže s překonáním prvního strachu, překročit práh do labyrintu chodeb, které se zdají nekonečné. Ale při neformálních setkáních, kdy se cítí v bezpečí z blízkosti rodičů, prožívají příjemné chvíle spojené s karnevalovým dováděním, mají možnost navázat kontakt s budoucími spolužáky a vidí svou budoucí paní učitelku jak se s nimi směje, vše se pak zdá hned mnohem lehčí. Najednou znají cestu ke své třídě, vědí, s kým by chtěli v září sedět v lavici a těší se do nového prostředí, kde na ně čeká už známá tvář jejich paní učitelky, která pro ně navíc chystá další malé překvapení.

Počítáte ve školním roce kromě třídních schůzek s dalšími setkáními s rodiči?
Ano budeme se společně setkávat i nadále,čekají nás například velikonoční hody, vánoční setkání, rej čarodějnic, masopustní pochod s lucernami, sportovní hry, vítání jara, podzimní lesohrátky, zimní olympiáda... Celý rok je nakloněn vzájemné spolupráci rodičů se školou. V březnu se zúčastníme týdenní zotavovací akce, kde je pro děti připraven bohatý program, kterého se rádi zúčastní i někteří rodiče.

Děti už jste měla příležitost trochu poznat, dá se odhadnout, jaká to bude třída?
Odhadnout už teď na začátku, jak se nám bude dařit, je těžké. Já jen věřím, že společnými silami v trojúhelníku škola, žák, rodič dosáhneme poklidné příjemné atmosféry. Zvolili jsme si společné logo tygříci, které figuruje v názvu našich internetových stránek, a které si necháme vytisknout na trička. Věřím, že nás to stmelí a posune opět o malý krůček blíž k týmové spolupráci.

První den je slavnostní, kdy začne ta skutečná školní práce?
Skutečná školní práce už začala prvními kontakty. Na stránkách www.tygrici.cz jsme spolu komunikovali už před zahájením školního roku, vyvěšovali jsme fotky z prázdnin, posílali si obrázky a vzkazy. Vy však máte na mysli nejspíš vyplňování písanek a čtení z knížek. Oficiální zahájení výuky je od příštího týdne, od středy. Do té doby je výuka zkrácená a žáci se seznamují s prostorami školy i s bezpečnostními pravidly a zvykají si na odloučení od rodičů v novém kolektivu.

Je pro děti těžké soustředit se celou hodinu?
Úspěšné děti se při dostatečné motivaci dokážou soustředit zhruba 20 minut, ostatní potřebují častou změnu aktivit a mohou být zpočátku unavenější, méně soustředěné. Neznamená to však, že své vrstevníky během krátké doby nepředčí. Musíme brát také ohledy na individuální přístup a věkové rozdíly, které u tak malých dětí způsobují, že dítě, které přijde po odkladu školní docházky, má oproti svému spolužákovi o rok více zkušeností.

Střídají se proto chvíle školní práce a uvolňujících her, nebo je celé učení vedeno hravou formou?
Záleží na přístupu učitele, ale z vlastní zkušenosti vím, že nejčastější bývá kombinace obou forem vyučování. Učení může být pojato spíš jako střídání her a školní práce, ale pak se otevře nějaké vhodné téma, třeba Les, Naše město nebo U nás doma, na které se spíš hodí celé vyučování vést hravou formou. V návaznosti na tuto otázku musím podotknout, že se těšíme na mladou praktikantku Martinu Rališovou studentku třetího ročníku pedagogické fakulty , která bude mít v naší třídě praxi už v říjnu. Věřím, že je nabita novými zkušenostmi, metodami a formami, že obohatí můj zásobník nápadů a her a zpestří dětem výuku netradičními přístupy.

Jak mohou prvňáčkům pomoci rodiče? Máte pro ně nějaké rady?
Pro rodiče v mé 1.C jsem přichystala soubor šestnácti stránek, kde je stručně nápověda, jak dětem pomoci při potížích v počátečním čtení a psaní, při problémech se začleňováním se do kolektivu, při poruchách řeči, při psaní s leváky, ale také při problémech s agresí, počátečním studem nebo šikanou. Myslím však, že je obecně platné, že nejdůležitější je právě trojúhelník rodič, žák, škola a vzájemná upřímná spolupráce. Doporučuji rodičům sledovat články na internetu věnované tomuto tématu nebo například publikaci První třídou bez pláče, kde najdou spoustu užitečných rad. Pokud si někdo teď říká, že už je stejně pozdě něco začít číst nebo shánět nějaké informace, věřte, že nikdy není pozdě na to, být při ruce svému dítěti, umět mu naslouchat a snažit se mu porozumět.

Co už budou děti umět v pololetí a co před prázdninami?
Děti jsou vyučovány podle školního vzdělávacího programu, ale některé přijdou v září s tím, že už umějí číst nebo psát tiskací abecedu, jiným to potrvá déle. Naším cílem je, aby se v pololetí rádi vraceli zpět do školních lavic, jelikož právě kolem vánočních svátků si plně uvědomí, že opadlo počáteční těšení se na školu, a že ta školní práce je tak nějak už napořád. Některé děti si i mohou začít vymýšlet různé důvody, aby do školy nemusely. Právě tehdy se rodič mnohdy stává oporou škole, může být jediným zdrojem motivace a příkladu svému dítěti. Vše by měl vysvětlovat s náležitým pochopením a láskou, protože dítě mu důvěřuje.

Jak vzpomínáte vy na svou první třídu?
Na mou první paní učitelku Evu Berhardovou nemohu zapomenout. Měla vlasy vždy stočené v obrovském drdolu, když nám je mimořádně ukázala rozpuštěné, sahaly jí husté lokny do půli stehen. Nosila modrý silonový plášť přes slušivé kostýmky. Ve třídě by bylo slyšet spadnout smítko, nikdo nerušil. Budila respekt, byla přísná, očekávala od nás vždy o trochu více, než s čím bychom byli spokojeni my, ale měla pro nás vždy pochopení a čas. Vyprávěla nám neuvěřitelné příběhy o tom, jak se žilo dříve ve vesnicích, a my se učili pro ni, chtěli jsme jí udělat radost. Taková to byla osobnost, ta naše paní učitelka, že jsme si s děvčaty přály také jednou vyučovat. Byl to náš sen a mně se i vyplnil, čehož si nesmírně vážím.