Hejného matematika probouzí představivost

S nápadem začít učit matematiku jinak, než je běžné, přišly podle zástupkyně ředitele Olgy Čermákové před několika lety samy učitelky. „Začali jsme principy metody zavádět asi před deseti lety, celoplošně pak tuto metodu používáme od roku 2010," připomíná Olga Čermákovás tím, že přístupu svých kolegyň oceňuje. „Je skvělé, že iniciativa přišla takzvaně zespoda. Považuji za velmi cenné, že mají potřebu se neustále vzdělávat a objevovat vhodné způsoby výuky pro dnešní děti," chválí učitelky.

V jejich čele stojí Jitka Rubínová, která uznává názor, že je nepřirozené, aby všechny děti uměly v jednu chvíli stejné věci. Proto jí vyhovuje Hejného metoda, ta totiž podporuje individuální přístup k žákům i jejich schopnostem a dovednostem. „Každý chápe, že některé dítě se naučí chodit v deseti měsících a jiné až po roce. Zrovna tak je některé dítě zralé naučit se číst v pěti letech, zatímco druhé třeba až v sedmi. Jenomže do školy všichni nastupují jako šestiletí…" snaží se přiblížit svůj pohled na věc.

Projektový den

Výuka matematiky podle profesora Hejného jí v tomto ohledu vychází maximálně vstříc. Hlavní principy této metody představila škola v rámci projektového dne nazvaného Matematika, která nás baví a zajímá. V průběhu dopoledne se žáci prvního stupně bez ohledu na věk promíchali a společně řešili nejrůznější matematické úlohy, jejichž obtížnost si určili sami. Starší pomáhali mladším, šikovnější si volili těžší úkol,y a ti, kteří si tolik nevěřili, si vybrali o něco lehčí příklady. A všichni byli spokojeni. Odpoledne pak do školy dorazili rodiče, kteří měli zájem dozvědět se o Hejného metodě podrobnosti.

„Náš projekt podporuje vrstevnické vztahy, učení se navzájem a řešení problémů společnou diskuzí," popisuje Olga Čermáková s tím, že nová koncepce výuky je prostředkem, nikoli cílem. Tím je přiblížit rodičům jiný způsob výuky matematiky, který v dětech rozvíjí matematickou gramotnost a představivost.

Představivost je důležitá

Ta je totiž spolu s porozuměním a kvalitou myšlení mnohem důležitější než jakákoli naučená dovednost. Jitka Rubínová to přibližuje na příkladě s okny: „Můžeme dětem půl roku opakovat, že v prvním patře je deset oken, ve druhém patnáct, ve třetím dvacet… Když se jich na to ale zeptáme za rok, nebudou to vědět, protože to zkrátka zapomenou. Hejného metoda však děti obrazně řečeno vezme do té budovy a nechá je, aby si ji samy prošly. Pokud se pak takového dítěte zeptáme, kolik je v kterém patře oken, dokáže si daný prostor představit a okna snadno spočítá," říká, „dítě si vytvoří schéma bytu, neučí se jen fakta."

Hejného metoda využívá takzvaná matematická prostředí, která v dětech rozvíjejí schopnost nalézat samostatně řešení. Tedy i způsob, jak dojít k výsledku, školáci totiž musí na postup přijít sami.

Rychle, nebo trvale?

„Musíme si položit otázku, zda je důležitější naučit se něco rychle, ale s tím rizikem, že to zapomeneme, nebo jestli je lepší naučit se něco trvale," přibližuje učitelka Jitka Rubínová, která je mimo jiné i autorkou školních pomůcek využívaných na základních školách. „Děti se díky této metodě učí přemýšlet a řešit problémy. To je přece mnohem užitečnější než si jen trénovat paměť," uzavírá.