Hrajeme vždycky po fotbale, říká Zpěvák roku

Zpěvákem roku 2009 v anketě Mělnického deníku se stal Jaroslav Fridrich z Nelahozevsi. Od svých fanoušků dostal nejvíc hlasů. O tom, že je do ankety nominovaný, se přitom dozvěděl snad jako poslední ve vesnici.

„Dozvěděl jsem se o tom v práci. To už se u nás rozkřiklo, že jsem v anketě, a v tu ránu mi všichni volali, že pro mě hlasují. I náš starosta,“ vzpomíná Jaroslav.

Říká, že se k tomu dostal jako slepý k houslím. Dlouho ani nevěděl, kdo ho do ankety přihlásil.

„Nejdříve jsem si myslel, že je to práce šéfa nelahozevského Dynama, se kterým si mezi sebou děláme různé srandičky, ale nakonec se ukázalo, že mě přihlásil kamarád Aleš Votruba, se kterým spolu často hrajeme,“ říká padesátiletý řidič, jehož velkým koníčkem je fotbal. Právě v klubovně Fotbalového klubu PTZ hraje se čtveřicí kamarádů každé dva týdny.

Na kytaru se naučil hrát před patnácti lety, do té doby jen zpíval. Nejradši hraje písničky od Pavla Bobka nebo od Michala Tučného, ale s partou hudebně založených kamarádů se pustí i do modernější muziky.

„Každých čtrnáct dní se po fotbale sejdeme a zahrajeme si. Většinou to natáhneme až do tří do rána. Týden si pak léčím hlasivky,“ vypráví s úsměvem Zpěvák roku.

Když si pročítal diskuze u ankety na webu mělnického deníku, bavil se. „Někdo tam psal: Kdo to je ten Fridrich, nikdy jsem ho neslyšel, ten si snad posílá hlasy sám. Musel jsem se tomu zasmát, protože neumím pomalu ani zapnout počítač,“ dodává Jaroslav.

Hlasy nelahozeveskému kytaristovi posílali i jeho kamarádi ze Šumavy, kam jezdí na chalupu. „Tam hrajeme zase v jiné sestavě v hasičárně,“ prozrazuje.

Z pamětní plakety, kterou za své vítězství od redakce Mělnického deníku dostal, měl velkou radost. Stále přitom ale opakoval, že si připadal proti ostatním zpěvákům, kteří už mají třeba i vydané desky, dost zvláštně.