Jan Hudousek: V obecné škole měl pan řídící v ruce rákosku

„Ptali se mě, čím chci být, až bude ze mě muž, jen tatíčkem Masarykem, ničím jiným už. Pořádně se všeho chopit, ať to cokoli, kdo ví, zda mě prezidentem jednou nezvolí," vzpomíná Jan Hudousek na dobu, kdy stál jako prvňáček na jevišti v hospodě v Koldíně u Rychnova nad Kněžnou. Navštěvoval tehdy koldínskou obecnou školu, kde pan řídící každou chvíli sáhl po rákosce. Za lumpárny také žáci klečeli na stupínku.

Rákoskou dostal šestiletý Jan Hudousek hned po pár dnech. Sice nezlobil, byl ale levák. „Jak jsem začal psát na tabuli levou rukou, už práskla rákoska. Abych nebyl bit, naučil jsem se psát pravou, a psal jsem docela hezky," vypráví o začátku školního roku 1932 až 1933.
Vysvědčení, které má i po osmdesáti letech schované, bylo plné jedniček. Jen ze zpěvu dostal dvojku, přestože ho pan řídící s houslemi chválil, že písničku Pásla ovečky dobře zvládl.

Ani vysvědčení z měšťanky, která následovala po obecné škole, se nemusí stydět ukazovat. V pátém ročníku, kdy už mu bylo jedenáct, tam byla jen řada jedniček.

Stále rád recitoval. A láska k poezii provází člena literárního klubu Pegas celým životem. „Kluk od Vysokého Mýta změnil pobyt do Mělníka, vyměnil ten za onen, dvou věnných měst královen," vrací se ve svých verších k době, kdy s manželkou přišli do města na soutoku.
Svou lásku potkal v sanatoriu , kde se oba léčili s tuberkulózou. A přesně ví, ve kterém zimním dni půvabnou dívku poprvé zahlédl z okna. „Bylo to 2. prosince roku 1952," říká bez váhání.

V sanatoriu na Pleši strávil Jan Hudousek čtyři dlouhé roky. Přesto dokázal dokončit střední zemědělskou školu ve Vysokém Mýtě.
A po čtyřicítce, kdy už měl dvě děti, se do školy ještě vrátil. Absolvoval šestisemestrální studium vysoké školy právnické, shodné s dnešním bakalářským studiem.