Například Slováci, Rusové nebo Poláci Švejkovu sochu už dávno mají. Oblíbili si ho hlavně v Rusku, kde bylo dokonce vydáno neuvěřitelných šestnáct milionů výtisků Haškova Dobrého vojáka Švejka, což je asi nejvíc na světě.

V létě to bude jedenáct let, co má Švejk pravděpodobně první bronzovou sochu na Balkánském náměstí v ruském Petrohradu. V životní velikosti. Pomník tam byl odhalen za přítomnosti Richarda Haška, vnuka spisovatele. Další bronzová socha Josefa Švejka, sedícího na lavičce, je největší atrakcí v polském Sanoku, malém městečku pár desítek kilometrů od slovenských hranic. Pro štěstí se mu prý sahá na nos. Další sochy dobrého vojáka jsou ve Lvově na Ukrajině, Skelivce nebo Užhorodu. Téměř dva metry vysokou bronzovou sochu Josefa

Švejka mají také v ruské Samaře. Švejk, sedící s dýmkou v ruce na objemném sudu, na kterém stojí ruský nápis poroch, tedy střelný prach, zdobí silniční křižovatku na břehu Volhy.

Švejk je tak paradoxně prvním, i když fiktivním Čechem, jemuž byla v Rusku postavena skutečná socha.

A existuje mnoho dalších vzpomínek na dobrého vojáka Švejka, včetně sochy vyrobené z odpadového materiálu v polské Haliči na řece San asi deset kilometrů od hranic s Ukrajinou, u bývalé pevnosti, kam měl dobrý voják také dorazit.

U našich sousedů na Slovensku byla před čtrnácti lety odhalena další socha, na východě v Humenném nedaleko tamního nádraží, tedy na místě, kde se zastavila Švejkova marškumpanie cestou na východní frontu a kde ho nadporučík Lukáš poslal shánět nějaký koňak, když „se mu počalo vše nějak hnusit a cítil potřebu opít se, aby ho opustil světobol…"

AUTOR: Jiří Herain