Vesnice bude v pondělí po osmnácté hodině asi úplně prázdná. Všichni si sednou k televizím, aby jim na Primě neutekl soutěžní pořad Prostřeno. V hlavní roli hostitelky se tam totiž představí jejich sousedka, Ludmila Žemberyová.

„Naše televizní hvězda,“ říkají o ní místní lidé. Už jí totiž u obrazovek fandili dvakrát, před třemi lety, kdy v pořadu Můžu u vás přespat? nocoval v Jenichově moderátor Libor Bouček, a o rok později, kdy pod dohledem přísné doktorky Kateřiny v pořadu Jste to, co jíte shodila dvacet kilo.

Pětadvacet strávníků

Do třetice všeho dobrého se sedmapadesátileté Ludmile Žemberyové splnilo. Kuchařskou soutěž Prostřeno sice nevyhrála, dobře se ale bavila. Vařit pro čtyři soupeře, kteří ji pak hostili v následujících dnech, pro ni bylo snadné. Většinou totiž stojí u sporáku déle. Když se u Žemberyových slaví a sejde se celá rodina, bývá u stolu pětadvacet lidí.

Ludmila s manželem Miroslavem vychovali pět svých dětí a dva synovce, kteří jako malí zůstali sami. A všichni se rádi vracejí domů.

Ludmila Žemberyová pochází ze Slovenska. „V patnácti mě poslali do severních Čech, abych se naučila tkalcovské uzle, a tam jsem potkala muže, se kterým jsem už přes čtyřicet let,“ vzpomíná.

Místo kachny lečo

V kuchařské soutěži chtěla soupeřům nabídnout kachnu se zelím a knedlíky. „Kachny už jsem měla dokonce v mrazáku, ale protože jsem Slovenka, muselo být menu slovenské. Když hosté četli, že budou jako předkrm takarky, ani nevěděli, co budou jíst,“ vypráví Ludmila.

Takarky, kterým Slováci říkají i holúbky, jsou závitky z mletého masa v zelných listech s rajskou omáčkou.

A jako hlavní jídlo byly halušky. Brynzu ani zelí se škvarky na ně ale kuchařka nepotřebovala. „Dělala jsem halušky s kuřetem a lečem, to je dobrota,“ říká Ludmila Žemberyová. Sladkým závěrem jenichovské hostiny byly pařené koláčky s tvarohem a meruňkami.

„Byla jsem jako první na řadě, ale radši bych byla až poslední. Takhle jsem nemohla obhlídnout, jak to dělají ostatní. Třeba jsem jim nandala vrchovaté talíře, aby měli dost, a prý měl každý dostat jen pár lžiček na ochutnání,“ směje se.

Někomu prý chutnalo, jinému ne. Co přesně strávníci říkali, se Ludmila dozví až u obrazovky. Všechno bylo tajné.

Rozhodl jeden bod

„A stejně jsem neříkala nic špatného, ani když byly knedlíky uprostřed ještě trochu syrové. Té babičky, co je vařila, by mi bylo líto,“ vrací se k obědu u soupeřky, která pak vyhrála. „A bylo to o jediný bod,“ vzpomíná smířeně, jak přišla o cenu pětadvacet tisíc korun. A že by se hodily, důchod má totiž jen šest tisíc.

U žádného ze soutěžících si prý Ludmila příliš nepochutnala: „Už jsem taková, mám radši jídlo, které sama uvařím. Jdu domů hladová, i když mě děti k narozeninám pozvou do lepší restaurace na večeři.“

U soupeřů ji otrávili hlavně krabi. „Když jsem zjistila, že je máme mít podruhé, řekla jsem, že si radši koupím u benzinky bagetu. A kameraman hned, počkat, to tam musím mít!“

Silným zážitkem pro ni bylo i suši, na které ji před časem v závěru pořadu Můžu u vás přespat? pozval Libor Bouček. „Pro mě to byla divná plněná ryba, jako by jen rýži zabalili do šupin. Jedla jsem to poprvé a taky naposledy.“

Ludmila má raději domácí jídla. Třeba ta, která pro svou rodinu chystá na velikonoční hostinu. V kuchyni u Žemberyových se budou péct kachny a smažit řízky. „Řízky jako dělávala moje maminka. Když je naklepu, dám je na hodinku odležet do mléka. Pak jsou vláčné a nádherně chřupavé.“ Péct se budou i čtyři beránci, pár bábovek, slané pagáčky… A bramborového salátu bude jako vždycky plný kbelík.

Dallas v Jenichově

„Je nás prostě hodně. Když jsem byla poprvé v televizi, psali v nějakém časopisu, že Žemberyových je jako Ewingů v seriálu Dallas.“ A Žemberyovy to nenaštvalo. Naopak, rodinná kapela, ve které hraje na bálech a zábavách všech pět Ludmiliných dětí, se pak nazvala právě Dallas.