Kdy jste začínal a v jakém letadle jste letěl poprvé?
Dalo by se říci, že jsem letištěm odkojen. Poprvé jsem seděl v letadle, když mi bylo asi pět let, to mě táta vzal do Zlínu 226. Ještě dnes si to pamatuji, ale nic kromě přístrojů jsem neviděl. S létáním jsem začal doslova jako pták, a to když jsem v šestnácti letech vstoupil do mělnického klubu závěsného létání. Začátkem bylo tedy rogalo a drsné skoky z kopce. V osmnácti jsem se stal členem aeroklubu Kralupy nad Vltavou a začal létat na větroních na letišti v Sazené, později na motorových letounech a postupně jsem se dostal až k akrobacii.

Takže máte zkušenosti s různými způsoby létání.
Ano, přesně tak. Myslím, že alespoň nejsem žádná rychlokvaška. Vše si chci užít krok po kroku tak, jak to má být.

Jak jste se k letecké akrobacii dostal? Čím vás tak upoutala?
Je to asi jako u většiny věcí, které děláte, chcete se v tom zdokonalovat. A tak i letecká akrobacie je pro každého pilota vrcholem techniky pilotáže, kdy ovládáte téměř dokonalý stroj, který člověk stvořil. Tak i já jsem s akrobacií začal pro zdokonalení svého létání, chtěl jsem vyzkoušet to, o čem jsem do té doby jen snil. Nakonec se to zvrtlo v tvrdou práci a kladení stále vyšších cílů.

Čím jste chtěl být jako malý kluk?
Chtěl jsem být malířem, tak teď alespoň maluji po obloze.

Má někdo další z vaší rodiny zálibu v létání?
Taťka i jeho dva bratři začali jako kluci na letišti, ale jen táta u toho zůstal. Nejdříve létal na aeroklubovém letišti v Hoříně, později v Sazené a nakonec jako profesionální pilot věnoval většinu svého leteckého života létání jako práškař právě na letišti Hořín, kde měl tehdejší Slov-Air svou základnu. V tomto létání pokračuje ještě dnes, ale bohužel tomu doba není nakloněna, takže v daleko menší míře.

Létání je vaším koníčkem nebo i zaměstnáním?
Samozřejmě je to především koníček, který ale přerostl do jisté formy profesionální činnosti.

Jakým strojem létáte nyní, jakou vyvine rychlost?
Od poloviny loňského roku létám na novém letounu Extra 330 LC, je to teprve třetí vyrobený kus na světě a hravě zvládne 450 km/h.

Jaké má letecká akrobacie pravidla?
Letecká akrobacie je rozdělena do několika kategorií ve kterých se pořádají světové a evropské soutěže – glider aerobatic, adanced a unlimited. Soutěží se zpravidla ve čtyřech sestavách, které akrobat předvádí v ohraničeném prostoru, pomyslné krychli o hranách jednoho kilometru. Ta je vyznačena na zemi. Při rychlostech jaké letouny dosahují je to jen několik vteřin se vměstnat do jednoho kilometru a nevyletět z boxu. První sestava je takzvaně povinná, která je známá všem několik měsíců před sezonou a každý jí může průběžně trénovat. Další je volná sestava kterou si podle určitých pravidel připravuje pilot sám a může jí také trénovat. Nejtěžší jsou tajné sestavy, ty se tvoří až během soutěže. Jednotlivé státy předkládají samostatné figury s cílem je mít natrénované a ztížit let soupeřům. To se ale snaží všichni. Figury se předávají sboru rozhodčích a ten je pak poskládá do celé sestavy, tak vznikají zpravidla složité sestavy, které už si pilot nemůže vyzkoušet a musí si je nacvičit a zapamatovat jen na zemi. Medailová umístění jsou pak z jednotlivých disciplín a celkového umístnění. Divácky nejatraktivnější je freestyle. Létá se s kouřovou stopou a často na hudbu.

K jakému přetížení při letu dochází? Musel jste si na to zvyknout?
Tento letoun je provozně stavěn na + - 10G, ale vydrží až 24G. Při tréninku i v soutěži se lehce dosahuje 10. Podmínkou zvládnutí těchto přetížení je výborná fyzická příprava a pak mnoho fíglů, které každý pilot používá, aby neztratil vědomí a nedostal knockout. Neříkám, že musíte být kulturista, ale alespoň atlet určitě, co se úrovně dnešního létání týče.

Létání je rizikovým sportem, míváte před usednutím do kokpitu strach?
Rozhodně ano, strach mám a každé mé létání si pečlivě promýšlím. Mít strach je zdravé a udrží vás to při životě, samozřejmě jisté riziko tu je a nehody se stávají.

Jak dlouho trvá běžná ukázka akrobacie a v jaké výšce při ní létáte?
Při akrobatické soutěži je sestava tak na šest až osm minut a létá se od 100 do 1100 metrů. Při létání freestyle na různých air show je doba ukázky kolem deseti minut a vše probíhá v daleko menších výškách.

Jak finančně náročný sport je letecká akrobacie?
Máte v rukách dokonalou a výjimečnou techniku, která se ale svou výjimečností také vymyká běžné ekonomice normálních letounů. Dostatek financi je jistá část úspěchu s možností mnoho natrénovat. Roční náklady se blíží ke dvěma milionům korun.

Máte nějakého sponzora nebo vše financujete z vlastní kapsy?
Sponzorství neexistuje , ale jistá forma partnerské spolupráce ano, bez té by to opravdu nešlo. V současné době máme několik partnerů na podporu našeho letounu, ale dále sháníme nové partnery.

Za kolik je možné letadlo na akrobacii pořídit?
Extra 330 LC stála před půl rokem sedm milionů korun, dnes se cena blíží osmi milionům. Technologie se pořád zdražuje.

Jak zvládají let v letadle lidé, kteří s vámi létají?
Kupodivu často lépe než pilot. Je neuvěřitelné, jak jsou tito lidé po přistání dojatí, někteří se i rozpláčou nad tím úžasným zážitkem.

Co všechno musí podstoupit člověk, který by se s vámi chtěl proletět?
Určitě by měl znát svůj zdravotní stav a být fit. Je nepřípustné letět třeba se srdeční vadou.

Reprezentujete republiku v akrobacii, jakých soutěží jste se doposud zúčastnil a jaké jste měl úspěchy?
Na mezinárodní soutěži jsem se objevil teprve v loňském roce, na mistrovství Evropy v Polsku. V úvodu soutěže jsem zabodoval, získal stříbrnou medaili v první disciplíně a dále bronzové medaile v kategorii družstva. Bohužel se mi právě po první sestavě stal úraz, a tak jsem v ostatních dnech v soutěži létal trochu indisponován, ale i tak to považuji za velký úspěch, když uvážím, že jsem před mistrovstvím létal jen čtrnáct dní z důvodu nedodání letounu.

Máte nějaký životní sen spojený s létáním?
Rozhodně. Chtěl bych akrobacii více přiblížit divákům. V současné době pracujeme na takové show soutěži, která proběhne v polovině června v Hradci Králové.