VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mouku lidé ve válce vyvažovali zlatem, říká ředitel archivu

Mělnicko /STO LET OD VELKÉ VÁLKY/ - Nevinnou obětí války se staly podle archiváře především děti. Otcové narukovali do války a matky zůstaly s početnými rodinami samy.

3.7.2014
SDÍLEJ:

V době první světové války bylo podle Dalibora Státníka téměř všechno na lístky.Foto: Deník/Jiří Říha

Mobilizace za první světové války, od jejíhož začátku letos uplyne rovných sto let, zastihla v první řadě venkov. „Mobilizace nadešla v době, kdy žně, zvláště v oblastech výše položených, nebyly ještě skončeny, obilí z polí sklizeno a v některých krajích s nimi nebylo ani započato," uvádí se v týdeníku Mladé Podřipsko, v prvním srpnovém vydání roku 1914.

Redaktor periodika, které vycházelo i na Mělnicku, se tehdy obával, že by mobilizační zásah mohl způsobit hospodářskou pohromu a otevřít dveře drahotě. „Tady vidíme zárodek toho, co se opravdu stalo," říká v návaznosti na sto let starý článek v místním tisku ředitel Státního okresního archivu v Mělníku Dalibor Státník, podle kterého se rychle začal šířit řetězový obchod, takzvané keťasení, kdy na šmelině vydělalo hlavně měšťanské obyvatelstvo.

„Za pytel mouky lidé dávali kompletní Ottovy naučné slovníky, dělnické ženy snubní prstýnky, které byly to jediné cenné, co měly," popisuje ředitel archivu, jehož slova jsou podloženy zápisy v kronikách obecných a měšťanských škol na Mělnicku, které nesloužily jen k zaznamenávání školního, ale i všeobecného dění.

Nevinnou obětí války se staly podle archiváře především děti. Otcové narukovali do války a matky zůstaly s početnými rodinami samy.
„Faráři i učitelé se ve svých zápisech shodují na tom, že v tu dobu značně poklesla kázeň, úcta a vážnost k hodnotám. Děti musely stát v nekonečných frontách na nekvalitní chleba, pracovaly na poli, musely se starat o dobytek. V průběhu války navíc vypuklo sběrové šílenství, kdy děti musely neustále něco sbírat ve prospěch fronty, počínaje starými hadry a kostmi, přes kopřivové listí, ze kterého se dělala látka, sbíraly maliní, jahodí i ostružiní, které sloužilo na výrobu čaje pro vojáky proti úplavici," vysvětluje Dalibor Státník a dodává, že učitelé na tom byli snad ještě hůř než děti. Dostali příkaz chodit po sedlácích a dělat soupisy jejich zásob, aby někdo nezatajil třeba dobytek nebo obilí.

„Učitelé byli ve velmi složité situaci, jak zachovat loajalitu vůči státu nebo sedlákovi ze své vesnice, navíc museli psát loajální zápisy do kronik, které často odporovaly jejich vlastním názorům."

Do školy chodily děti během války hodně omezeně. Bylo málo učitelů, protože část z nich musela narukovat, a docházelo ke slučování tříd. Školy byly navíc využívány i jako lazarety pro raněné vojáky. Často byly školy uzavřeny i kvůli nedostatku uhlí. I když vedení škol dostalo příslib dodávky uhlí až z Vídně, školy se topiva mnohdy ani nedočkaly. Prázdniny děti neznaly, protože musely pomáhat na polích.
Dětskou práci v době velké války vystihuje i dobový zápis: „Větší chlapci již sekali obilí, vozili mandele i podorávali strniště. Menší děti prostíraly povřísla, nakládaly hrsti obilné, pásly dobytek, kozy i husy, sháněly píci pro ně i pro králíky, jichžto chov rozšířil se zde nesmírně. Nejmenší pak uplatnily se jako hlídači domova, ošetřovatelé batolat, i sběrem klasů a lesních plodin přispěla dětská ruka k výdělku a zabezpečení výživy."

Válečná generace dětí byla sice vzhledem k okolnostem hůře vychována, ale chlapci i dívky se naučili větší samostatnosti a odpovědnosti za ostatní členy rodiny. Nejstarší syn musel zastoupit otce, který bojoval na frontě, byl v zajetí nebo padl.

Po dvou zimách v letech 1916 a 1917 začaly podle ředitele mělnického archivu vypukat hladové bouře, které se ale Mělníka a jeho blízkého okolí příliš netýkaly. „Jde o oblast, která leží v žírné krajině polabské, nejúrodnější části Čech. Proto tady hlad tolik nebyl, byl ve větších průmyslových městech a v Sudetech, kde se toho mnoho nepěstovalo. Mělník byl tehdy ještě venkovským městečkem, kde velký průmyslový podnik představoval jen cukrovar v Rousovicích."

I Mělník ovšem trpěl nedostatkem, a to především jeho chudší obyvatelé. „Vznikaly různé instituce, polévkové ústavy lepších mělnických dam, které vyvařovaly pro chudé děti. Potraviny, často nekvalitní náhražky, lidé dostávali na příděl podle lístků. Do toho pak přišla španělská chřipka, kosící oslabené obyvatelstvo, které už po těch letech strádání nevydrželo," líčí šéf mělnického archivu Dalibor Státník.
Bída byla daleko větší než za druhé světové války. „Každý si tehdy myslel, že bude doma z války, než opadá listí ze stromů. Evropa už dlouho s válkou neměla zkušenosti, hospodářství na to nebylo připraveno. Všechno bylo na lístky, na nichž bylo stanoveno, jaké množství potravin může osoba na měsíc dostat, a za potraviny se muselo samozřejmě ještě platit. Problém byl v tom, že přídělový systém na konci války spadl a nic už nebylo ani na lístky," vysvětluje ředitel archivu.

Po velké válce bylo vyhlášeno Československo a obyvatelé, nejen z Mělnicka, věřili v lepší časy…

Autor: Jiří Říha

3.7.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Sportovní festival přilákal dvě tisícovky účastníků
12

Sportovní festival přilákal dvě tisícovky účastníků

Vysoká ve šlágru okresního přeboru porazila Kostelec

Výsledkový servis: Sazená smetla Vraňany sedmi góly

Derby pro Dynamo! Výhru vystřelil kapitán Kobera

Vojkovice /FOTOGALERIE/ – Trávník skoro hořel! Fotbalisté Vojkovic a Nelahozevsi zahájili jako první páté kolo I. B třídy. Vyhrocené dopolední utkání na půdě nováčka rozhodl jediný gól, o který se ve druhém poločase postaral hostující kapitán Pavel Kobera. Dynamo si tak po vynucené týdenní pauze připsalo cenné tři body.  

Neratovice zvládly i těžký šťouch na Kladně

Kladno - Fotbalisté Neratovic jsou v laufu. Vedoucí postavení udrželi i na Kladně, kde vyhráli 3:0.

KRÁTCE: Ludmila přiblíží svou dobu

Mělnicko - Přinášíme vám přehled kulturních událostí v regionu.

Slavný rocker hrál ve městě po 44 letech

Nymburk /ROZHOVOR/ - Bylo mu šestadvacet, když v roce 1973 stál v Nymburce u zrodu skupiny ETC. Vrátil se sem jako sedmdesátiletý, až po čtyřiačtyřiceti letech. Řeč je o Vladimíru Mišíkovi, po právu označovaném za legendu české rockové hudby. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení