VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nandat šedesát porcí oběda, zatopit, uklidit, nakoupit

Mělník /REPORTÁŽ/ -Sněží, sněží a sněží. Teploměr ukazuje něco málo nad nulou a mráz pěkně zalézá za nehty. Radši bych si lebedila ve vyhřáté postýlce, ale dnešní den strávím v terénu s pracovnicemi mělnické pečovatelské služby.

1.12.2010
SDÍLEJ:

Terénní pracovnice pobere naráz i čtyři termosety.Foto: DENÍK/Lada Kurcová

Rozhodla jsem se totiž učinit za dost svému sociálnímu cítění a na jeden den si vyzkouším jejich práci. Dokonce jsem si vyběhala zdravotní průkaz, abych mohla pomáhat s nandáváním obědů do jídlonosičů.

Nástup v devět třicet vypadá pro začátek víc než sympaticky. Hned po příchodu do přípravny ale zjišťuju, že tohle není standardní začátek pracovní doby. Dana, která pracuje jako pečovatelka třicátým rokem, nastupuje už v půl sedmé ráno a od sedmi přikládá do kamen v domácnosti jedné z mělnických uživatelek.

Hned v chodbě přede dveřmi přípravny jsem vyfasovala silonový plášť, síťku na vlasy a gumové rukavice. Připadám si spíš jako vychovatelka z řeznického učiliště, ale o moje pocity v tuhle chvíli opravdu nejde. Navíc takhle vymóděné pobíháme po přípravně dvě. Moje „kolegyně“ Míla, zkušená pečovatelka přiváží výtahem z jídelny nad námi vozíky s obědem, z kterých se kouří o sto šest.

Na stole přede mnou je vyrovnaná řada pečlivě spočítaných termoobalů opatřených malými cedulkami s písmeny A a B a příjmením uživatele. Zatím vůbec netuším, k čemu jsou písmenka dobrá.

Pak mi ale zrak padl na ohromnou plachtu na vykachlíkované zdi, kde je vypsané menu na celý měsíc. Uživatelé služeb mají totiž na výběr ze dvou obědů, polévka je společná pro všechny.

Na další hraní s abecedou ale není čas, každá z nás musí naplnit skoro šedesát kovových jídlonosičů. A správně! Do áček dát zeleninový nákyp a brokolicí, bramborovou kaši a rajče, do béček vepřové po italsku, špagety a strouhaný sýr. Z vedlejší místnosti je slyšet jen cvak, cink, cink a cink a kovový jídlonosič je připravený. Jídlonosiče se ještě musí dát do termoobalu, aby jídlo během cesty k uživateli nevystydlo.

Nandavání mi jde pomalu. Dvacetiletou zkušenost své kolegyně během jednoho dne už asi nedoženu. Přesto se snažím zrychlit a za půl hodiny už jsem splavená jako po hodině zumby. Chtěla jsem otevřít dveře na chodbu, ale to není z hygienických důvodů povoleno. Nezbývá než utřít čelo do ručníku a dělat cvak a cink, cink, cink dál.

Když je oběd nandaný a vozíky odvezené nahoru do kuchyně, narovná Míla všechny termoobaly se jmény podle předem naplánované trasy. Ještě utřeme stoly a čekáme na kolegyně – řidičky, které se už mezitím vydaly na cestu s první várkou obědů.

Odnést termosety do auta mi nečiní tak velký problém, takže za chvíli už jedeme k prvnímu domku. Jako roznašečka musím pokaždé vyskočit z auta, popadnou správný termoobal, doběhnout ke dveřím, zazvonit, odemknout a nahlas pozdravit.

Po bleskové výměně plných jídlonosičů za prázdné z předešlého dne zahulákám „Nashledanou“ a pádím zase do auta. To vypadá snadně, říkám si. Vypadalo, než jsme přijely na sídliště. Ani jsem netušila, kolik paneláků, bytovek a činžáků na Mělníku je. Navíc nechápu, kdo měl ten hloupý nápad stěhovat seniory do těch nejvyšších pater bez výtahů! Teď už roznášíme obě.

„A kterápak Vy jste,“ ptá se mě asi pětaosmdesátiletá paní ve dveřích bytu. S úsměvem vysvětluju, že dnes jen vypomáhám. Svou dnešní službu jsem musela zdůvodňovat téměř u každých druhých dveří.

Za dvě hodiny už se mi pletou nohy, zebou mě ruce a v péřové bundě se potím snad ještě víc než v přípravně. Navíc už jsou chodníky pěkně uklouzané a mám co dělat, abych k dalšímu vchodu nedojela po zádech. Díky bohu se blíží konec. S prázdnými termoobaly se vracíme zpátky k Centru. Domnívala jsem se, že vynosím termosety z auta, a tím moje „služba“ skočí. Chyba lávky. Termoobaly ještě musíme vymýt jarovou vodou a dezinfekcí. Do dřezu musí i některé jídlonosiče, protože už není v silách uživatelů prázdné kastrůlky umýt.

Umýt, spočítat, vytřít podlahu v kuchyni a dnes to mám za sebou. Ne tak moje kolegyně. Ty ještě čeká úklid v několika domácnostech a odpolední nákupy.

Jsem ráda, že jsem poslechla své sociální cítění, ale asi radši zůstanu u své práce a cítění uložím na chvíli k ledu.

Autor: Lada Kurcová

1.12.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Chrám sv. Petra a Pavla

Věž chrámu si turisté pletou se zámkem

Horolezec Petr Mašek pod Čo Oju
10

Petr Mašek míří na skály, chystá se na Dhaulágiri

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

AKTUALIZOVÁNO

Uprchlý vězeň se sám přihlásil

Milovice, Jiřice – Policisté zadrželi vězně, který v úterý 15. srpna opustil volné pracoviště v areálu zábavního parku Mirákulum v Milovicích.

KRÁTCE: Z Macharovy ulice je staveniště

Mělnicko - Přinášíme vám krátké zprávy z regionu.

Natáčení filmového Pepy v Kladně pokračuje

Kladno /FOTOGALERIE/ - Filmový štáb pod vedením režiséra Jána Nováka si vybral pro natáčení nové české hořkosladké komedie s názvem Pepa středočeské Kladno. Od minulého týdne zde proto vznikají záběry pro film, který vstoupí do kin příští rok. Jak říkají autoři, jedná se o komedii o tom, jak se vymotat z neustále se opakujících dennodenních stereotypů a začít ten pravý život.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení