Petra Navarová: Lázně Jakubovi pomohly

Malého Jakuba Navaru a jeho maminku jsem naposledy viděla na podzim na koncertu skupiny The Tap Tap. Kapela postižených muzikantů tehdy hrála v neratovickém společenském domě, aby získala peníze právě pro Jakuba, dvouletého chlapečka s dětskou mozkovou obrnou a epilepsií. Výtěžek koncertu přispěl na jeho čtrnáctidenní léčbu ve slovenských Piešťanech.

Maminka Petra byla tehdy dojatá: „Koncert se mi moc líbil. Je neuvěřitelné, co dokážou, i když jsou sami handicapovaní. A to, že vybrali peníze, které nám pomohly, za to jsme jim moc a moc vděční. Hodně nám to pomohlo.“

Díky příspěvku z neratovického koncertu Sametová evoluce se Navarovi před třemi týdny mohli vydat do lázní v Piešťanech.
„Raději jsme vyrazili o den dřív, abychom nemuseli jet brzy ráno. Přece jen je to dost daleko. Do hotelu jsme přijeli v neděli večer a hned v pondělí jsme začali s procedurami,“ vypráví Petra.

Lázně s Piešťanech ji mile překvapily. Po zkušenostech s těmi českými, které navštívili v minulosti, se trochu bála rozvržení procedur, které byla pro Jakuba připraveny. „Měla jsem strach, že to Jakub nebude zvládat. Procedury totiž byly rozvržené od rána až do půl jedné. To by nešlo, Jakub totiž chodí přes poledne spát. Vím, jak to chodí v českých lázních, tak jsem čekala potíže, když jsem chtěla procedury přesunout na odpoledne. A musím zaklepat, se změnami neměli nejmenší problém, vyhověli nám a a na všem jsme se dohodli,“ usmívá se Petra Navarová.

Oba rodiče malého Jakuba byli po celou dobu pobytu ve slovenských lázních se vším spokojeni. Maminka Petra ráda vzpomíná na ruského lékaře, který se o ně při pobytu staral. „Bylo to docela zajímavé. Měli jsme to tak trochu i s lingvistickým kurzem. V dnešní době už moc nerozumíte ani té slovenštině, natož když se k ní přidá ještě ruština. Hodně jsme se u toho bavili a bylo to příjemné. Navíc ruský lékař Jakubovi velice pomohl.“

Jak vlastně vypadaly procedury, které Jakub na Slovensku absolvoval? Bylo jich hned několik. Od rána měl přesně stanovený harmonogram, který určoval, v kolik hodin kterou proceduru absolvuje. „V pondělí ráno Jakubovi vyzkoušeli obleček, který v podstatě tělu navodí stav beztíže. Jsou na něm přivázané různé gumičky, které mu drží tělíčko ve správné poloze, tak, jak by to mělo být. Jeho součástí jsou i speciální botičky. Tahle procedura mu opravdu hodně pomáhala,“ popisuje téměř kosmický obleček Petra. Každé ráno v lázních začínali Navarovi v 7.40 hodin. Nejdříve Jakub absolvoval menší kryoterapii.

Dostal na hrudníček hodně studený zábal a hned poté zase teplý, aby se mu uvolnily svaly a klouby kolem ramen.Od osmé hodiny pak následovaly dvě hodiny v oblečku. „Líbilo se mi, že jsme měli celou dobu svůj vlastní obleček, který nám po proceduře zabalili do tašky a druhý den jsme si ho zase přinesli. Velkost je tak nastavená po celou dobu přesně na vaše dítě. Takže další den už nemuseli nic upravovat, pouze Jakuba oblékli a mohlo se začít pracovat,“ vysvětluje maminka.

Pak přišly na řadu protahovací cviky, které trvaly asi pětačtyřicet minut. Jakubovi se to prý líbilo. Smál se a spolupracoval. „Dělali s ním různé menší cviky, například klubíčko, byl z nich nadšený. Při tom u něho byli čtyři lidé. Každý si hlídal jednu z jeho končetin, tak se mu mohli věnovat naplno,“ vysvětluje Petra Navarová.

Následovala další část cvičení v gumovém obleku, kdy se měl Jakub plazit. „To se mu také zamlouvalo. Už po pár dnech na něm byl vidět obrovský pokrok. Plazil se z větší části sám i se skvěle odrážel od opory, kterou mu terapeuti poskytovali. Měli jsem z něho všichni obrovskou radost. Manžel, který na Slovensko přijel na druhý týden, s Jakubem každou proceduru hrozně prožíval,“ směje se Petra.

Jakubovi se hodně líbily i masáže, které absolvoval každý den. Podle jeho maminky to přispělo perfektně k jeho regeneraci. Z českých lázní býval často dost unavený, přestože tam míval mírnější program. A tak se Petra Navarová bála, jak bude zvládat náročnější dny ve slovenských lázních. A zvládal je nad očekávání.

Na masáže ještě každý druhý den navazovaly bahenní zábal, ze kterých byl Jakub ohromně nadšený. Odpoledne po přestávce na spaní čekal na Jakuba kyslík, který mu také pomohl k regeneraci organismu. Následoval laser, zaměřený jeden den na ručičky a druhý den na nožičky. Cílem laseru je uvolnit prstíčky.

Poté přišla logopedie. Petra z ní trochu měla strach. „Z jiných lázní jsme Kubu vždycky přivezli a nechtěl nám jíst., protože byl právě z logopedie trochu zhrzený. Dlouho nám pak trvalo, než jsme se zase dohodli, jestli bude, nebo nebude pořádně jíst. Tentokrát nebyl žádný problém. Ještě si tam naopak oblíbil nutelu, kterou mu dávali. Už ani doma nechce dříve papal, ale vyžaduje nutelu, která mu moc chutná.“

Když Petra Navarová vypráví o tom, co všechno Jakub v Piešťanech absolvoval, má celou dobu chlapečka v náruči a hrají si. Na Jakubovi je skvělé, že i přes zákeřný start do života zůstává usměvavým dítětem, které dělá svým rodičům radost. Umí se dokonce i vztekat jako každý malý kluk, a to je vlastně dobře. Když není ke svému okolí apatický, dává svým rodičům naději a sílu, kterou do dalších dní a let opravdu potřebují.

Petra pokračuje ve svém povídání o pobytu na Slovensku. „Když jsme skončili s procedurami, chodili jsme ještě do bazénu. Jakub vodu miluje. Když jsme byli na dovolené u moře, byl nadšený. A v Piešťanech jsme bydleli v hotelu, kde měl bazén dvaatřicet stupňů, což je pro něho ideální, protože mu pak nezatuhnou svaly. Takže jsme se tam rádi chodili cákat.“

Teď Petra s Jakubem trénují všechno, co se v lázních naučili. A pokrok je tak velký, že už Navarovi s nadějí plánují, že se do Piešťan určitě ještě vrátí. Termín zatím nestanovili.

„Nevíme přesně kdy, ale určitě tam, v létě chceme vyrazit. Jsem z Jakubových pokroků nadšená. A ze všeho, co se tam dělo. Ještě nikdy jsem z lázní neměla tak dobrý pocit. Jakub je teď celkově pevnější, už udrží lépe hlavičku, o dost víc se snaží plazit a dnes už zkoušel dávat kolínka pod sebe. Jen zatím neví, jak to přesně funguje.“

Než se rozloučíme, Petra ještě zdůrazní, že moc děkuje všem, kteří jejich rodinu podpořili. Ať už to byli soukromí dárci nebo skupina handicapovaných The Tap Tap.

Velice si jejich pomoci váží. Uvědomuje, že by nebylo snadné dosáhnout takového výsledku bez potřebných peněz a odborné pomoci. Navíc ji těší, že lidem není lhostejný osud jejího syna a ani nikoho dalšího.Dnes už se malý Jakub chystá do speciální školky, kam bude docházet jednou týdně.