Na promítání přijel i Richard Hašek, vnuk spisovatele Jaroslava Haška, autora zfilmovaného románu, společně se sestrou Barbarou. Přítomni byli také potomci románové postavy účetního – šikovatele Jana Vaňka, který měl v Kralupech nad Vltavou svou drogerii a jehož jméno se v románu několikrát opakuje. Známá je například věta: „Já jsem takto drogista Vaněk z Kralup."

Spojení města a Haškova románu využil Spolek pro instalaci sochy Josefa Švejka v Kralupech nad Vltavou. Výsledkem je, že kralupská Švejkova socha s tváří hlavního představitele filmové postavy Rudolfa Hrušínského podle návrhu výtvarníka z Jeviněvsi Karla Zemana byla před několika dny zadána ke zhotovení z bronzu. Na kontě veřejné sbírky, pořádané právě kralupskými nadšenci, je v současné době už přes 532 tisíc korun.

Staropražské písničky

Před promítáním v kině Vltava se konal doprovodný program za zpěvu sester Švejkovy posluhovačky paní Müllerové. Staropražské písničky ze Švejkových časů tam zněly v podání místního Senior minichoru v čele s Pavlem Ryntem.

Zapojili se i hosté z polské Přemyšle v dobových uniformách c. k. rakouského vojska. Přemyšl patří mezi největších vojenské pevnosti v Evropě, byla strategickým místem první světové války v Haliči, náležící tehdy rakouskému císařství. V Přemyšli už Švejkovu sochu mají, dobrý voják je tam zpodobněn, jak sedí na dřevěné bedně se střelným prachem.

Historik a kritik Michal Bregant, generální ředitel Národního filmového archivu, připomněl, že film režiséra Karla Steklého Dobrý voják Švejk, natočený před šedesáti lety, byl v kralupském kině uveden v obnovené premiéře zejména díky aktivitě spolku.

Éra barevných filmů

„Dnes už v Česku nemáme žádná kina, která by uváděla filmy z kopií. Filmy se dnes digitalizují a restaurují, což stojí stovky tisíc korun," připomněl Michal Bregant s tím, že snímek o Švejkovi byl zvolen proto, že jde o jeden z prvních z éry barevných filmů, navíc velice oblíbený.
Film se restauroval v Maďarsku. Do mezinárodní nabídkové soutěže se přihlásilo pět firem z Německa, Itálie, Maďarska a Česka. Uspělo právě studio maďarských tvůrců.

„Hlavní zásadou digitálního restaurování historických filmů je, že se nesmí vylepšovat, výrazně měnit proti původní verzi. S ozvučením je to trochu náročnější, protože reprodukce zvuku se od padesátých let do dneška výrazně změnila. Původně byl jeden reproduktor za promítacím plátnem, dnes je zvuk v kinech prostorový. Naším posláním v Národním filmovém archivu je simulovat tehdejší zvuk," vysvětlil Michal Bregant.

Digitalizace je podle něho způsob, jak filmy dostat zpět do kin. Diváci je pak vidí bez známek jakéhokoli poškození při mnohonásobném promítání filmového pásu.

Druhá verze Švejka

„Zjistili jsme, že film byl před šedesáti lety natáčen souběžně dvěma paralelními kamerami – jeden z nich byl finální a druhý náhradní pro případ, kdyby se cokoliv nepovedlo. Při televizním uvádění se film o Švejkovi vždy kopíroval z lepšího negativu. Víme ale z poznatků všímavých příznivců filmové tvorby, že někdy proklouzla na obrazovky i druhá verze filmu a některé scény byly natáčeny z jiného úhlu s malinko odlišným hereckým projevem," doplnil generální ředitel Národního filmového archivu .

(Jiří Herain)