Až polovina základních i středních školv Česku musela podle statistik v posledních letech řešit šikanu. Stoupá i počet stížností na neřešenou šikanu, asi třetina z nich bývá podle zkušeností České školní inspekce oprávněná.

Ředitelé škol se shodují na tom, že se šikanou se setkal každý, kdo někdy působil ve školství. „Ředitel, který tvrdí, že šikanu ve své škole nezažil, lže," je přesvědčený Vladimír Škuta z mělnické základní školy v Pražské ulici.

Otázkou je, jaké chování školáků nebo studentů už je šikanou. Podle ředitele Gymnázia Bohumila Hrabala v Nymburce Jiřího Kuhna se pohled na šikanu v posledních letech mění. „To, co bychom ještě před pár lety za šikanu nepovažovali, je dnes hodnoceno přísněji. Vliv na to má i rozvoj moderních technologií," vysvětluje ředitel, podle kterého se děti například navzájem nahrávají na mobily.

a následně soukromé záležitosti svých vrstevníků zveřejňují na sociální síti. Pro oběti to přitom může být hodně nepříjemné. „Většinou nejde o situace, kdy by byl nezbytný nějaký razantní zásah. S dětmi všechno probereme a vysvětlíme jim, že to není správné," dodává Jiří Kuhn.

Podle učitelky z Bakova nad Jizerou Martiny Masopustové přitom začíná šikana už ve školkách. Největší problémy ve školkách dělají podle Martiny Masopustové děti, které mají o rok odloženou školní docházku. „U některých z nich se začíná projevovat chování ve stylu – já jsem tady nejstarší a ty mi budeš nosit hračky a nebudeš si s námi hrát. Ale protože ve školkách jsou dospělí neustále mezi dětmi, je snadné to rychle odhalit a řešit," říká učitelka z Bakova nad Jizerou.

V minulosti bylo za šikanu mezi školáky nebo studenty považováno především fyzické napadání slabšího dítěte silnějším. Ať už jde o rány, slovní urážky, nadávky, ponižování nebo kyberšikanu, která je počítačovou verzí trápení druhých, je nezbytné, abyto školy co nejrychleji odhalily a začaly řešit.

Podle ředitelky Základní školy ve Klích na Mělnicku Jany Palanské zamezí okamžitý zásah nárůstu problému. „Je důležité zachytit celou věc v úplných začátcích, než začne bujet. Každý proto musí mít neustále otevřené nejen oči, ale i uši. Třeba i když jde na toaletu nebo je na cestě domů," míní Jana Palanská.

Důvodů, proč k šikaně ve školách dochází, je celá řada. Mezi nejčastější patří odlišnost dítěte od zbytku kolektivu, ať už jde o fyzickou nebo osobnostní stránku. Svou roli mohou hrát také rozdílné sociální poměry v rodině nebo špatné zázemí doma. „Dítě má často problémy, se kterými si neví rady a nemá je s kým řešit. Svým rizikovým chováním pak takzvaně volá o pomoc," vysvětluje Jana Palanská.

Ve chvíli, kdy je šikana odhalena a přichází řešení problému, je důležité pracovat jak s šikanovaným a šikanujícím, tak i s jejich rodiči. Zapojit se musí rovněž spolužáci, učitelé, ředitelé a výchovní poradci, případně školní preventisté. Někdy se na řešení podílí i pedagogicko-psychologická poradna, úředníci ze sociálně-právní ochrany dětí nebo dokonce policisté.

Při řešení šikany se mají školy řídit metodickým postupem ministerstva školství.

Je přitom nutné snažit se pochopit chování všech, kteří jsou šikanou nějak zasaženi.

Výchovná poradkyně z kralupské střední odborné školy a středního odborného učiliště Lenka Janďourková se domnívá, že šikana se ve školách rozmáhá i proto, že je dnešní společnost možná až přehnaně tolerantní. „Mladí si myslí, že peníze a jejich rodiče, zejména mají-li určité postavení, všechny případné problémy vyřeší," varuje. Žáci mají mnoho práv a volnost, se kterými si ale často nedokážou poradit. A chybí jim mantinely.

Nejlepší prevencí je podle pedagožky volného času z mladoboleslavského domu dětí a mládeže Aleny Holíkové stanovení jasných pravidel chování, která musí všechny děti dodržovat. „Je nutné, aby věděly, že nebudeme tolerovat, když začnou někomu ubližovat. Zásadní je vybudovat si vzájemnou důvěru, aby se děti nebály na nás obrátit, když mají nějaký problém," připomíná. Při volnočasových aktivitách ale podle ní k šikaně téměř nedochází: „Pamatuji si pouze jediný případ fyzické šikany, který jsme okamžitě řešili za přítomnosti rodičů."

V souvislosti se šikanou pořádá většina škol preventivní programy pro žáky nebo studenty, často za přítomnosti psychologů a městských strážníků. Některé z nich pak dávají přednost začlenění tématu přímo do školního vzdělávacího programu, například v rámci občanské výchovy.