Soubor Tleskejkruciš má za sebou premiéru

„Tehdy jsem neměl do čeho píchnout a napadlo mě pustit se do divadla,“ říká Pavel Mohrmann z Odoleny Vody, který dal loni dohromady soubor Tleskejkruciš. Obrátil se na Věru Boudníkovou, která se věnovala místnímu ochotnickému divadlu sedmačtyřicet let. Když se s ním před třemi lety loučila, bylo to prý navěky… Naštěstí svému slovu nedostála a vrátila se alespoň k režisérské práci. Se šesti nadšenci nazkoušela pohádku O Honzovi a víle Verunce. A v sobotu měli premiéru!

Na začátku byli Pavel Mohrmann s Věrou Boudníkovou sami. Stačilo ale, aby do místního časopisu dali inzerát. Přestože je Odolena Voda malé město, lidé, kteří přišli na konkurz, se vzájemně vůbec neznali. Teď jsou z nich kamarádi, vidí se každý týden na zkouškách, po kterých se rádi na chvíli staví v hospůdce. A tam se baví – samozřejmě zase o divadle.

Překvapivé je, že polovina z nich se narodila ve stejném roce, třem členům souboru je osmatřicet let… Skutečnou raritou je však podle režisérky Věry Boudníkové něco jiného. „Poprvé za celou historii ochotnického divadla v Odoleně Vodě je v souboru převaha chlapů, dříve to bývala spíš dámská záležitost. Už na konkurzu jsem z toho měla radost a hned mi letělo hlavou, do jakých her se konečně můžeme pustit,“ vrací se režisérka o pár měsíců zpátky v čase.

Divadelní soubor na Odolce působil už od šedesátých let minulého století, jeho poslední verze pod názvem Pegas ale před třemi lety skončila. Nový soubor chtěl jít svou cestou a k tomu patřil i jiný název. „Pavel Mohrmann tehdy z legrace plácl Tleskejkruciš - a už jsme u toho zůstali. Hned se nám to líbilo, je to takový kejklířský název,“ vysvětluje Věra Boudníková.

Náhoda prý spojila cizí lidi ve skvělou partu. Muzika, kulisy, kostýmy… Každý dělá to, co umí. A dělá to rád. „Myslím, že jsem našel životní zálibu,“ říká o divadle osmatřicetiletý skladník Marek Šiňanský, který se na pohádkovém jevišti mění v Matěje.

Podle režisérky se všichni herci rádi učí a snaží se pracovat podle jejích připomínek. Přispívá k tomu jistě i to, že její slovo není zákonem. „Kdyby dělali do puntíku to, co po nich chci nebo co jim předehrávám, a přitom to tak necítili, bylo by to strnulé, musí to jít přímo z nich,“ vysvětluje zkušená divadelnice.

Pohádkou, která se dětem líbila, se podle režisérky herci z Tleskejkruciš na jevišti otrkali, a teď se mohou pustit do divadla pro dospělé. Čeká je komedie Zdeňka Podskalského Návštěva mladé dámy. A po ní snad v čase vánočním další pohádka.