Většina z nich se zároveň shoduje na tom, že celý případ tak, jak je prezentován, přináší velké množství otázek otázek, ale jen málo odpovědí.
„Jak je možné, že nepomohli kolegové a hlavně vedení?" ptá se ředitelka kelské základní školy Jana Palanská. „Je nesmysl, že by o tom nevěděli. Navíc nevěřím ani tomu, že se dotyční studenti tímto způsobem chovali pouze k jednomu učiteli," přináší svůj pohled na situaci, která vyvrcholila až nešťastnou smrtí učitelky. Vedení pražské školy přitom odmítá, že by šikana byla její příčinou. „Je velmi důležité říci si, zda někdo už dříve upozornil rodiče těchto studentů na jejich nevhodné chování, zda se s nimi řešilo a jak se k tomu postavili rodiče," připomíná Jana Palanská s tím, že na výchově dětí mají vždy největší podíl právě rodiče. „Nelze všechno házet pouze na školu," upozorňuje. Nikoli nepodstatné je podle ní také to, jakým způsobem se šikanující studenti chovali na základní škole. Pokud byli problémoví už tehdy, proč o tom na střední škole nevěděli a nepracovali s nimi? „Dokud nebudeme mít odpovědi na tyto otázky, nemůžeme dělat závěry," říká ředitelka z Kel.
Také Milan Němec, ředitel základní školy v mělnické Seifertově ulici, by rád znal odpovědi na některé otázky, které se nad případem šikany učitelky vznášejí.
Odborný lékařský posudek
„Je otázka pro vyšetřovatele, do jaké míry vedení školy o šikaně vědělo a jak ji řešilo. První signály měly podle mého přijít od vyučujících, dozoru, možná i od rodičů, kterým se studenti doma svěřili," připomíná a dodává, že důležité je také to, zda šlo o jednorázový problém, anebo se jednalo o standardní chování dotyčných studentů. „Šlo o šikanu pouze jedné vyučující, nebo i dalších pedagogů? V rámci vyšetřování případu by pak měl být vypracován odborný lékařský posudek v souvislosti s úmrtím učitelky a projevy šikany," upozorňuje s tím, že skutečně mohlo jít pouze o shodu okolností s tragickým koncem. Zároveň poznamenal, že studenti nejspíš zneužili slabosti učitelky v podobě nízké autority, což je klasický projev šikany, kdy silný jedinec nevhodně ovládá slabého.
Plnou hlavu otázek má i výchovná poradkyně Integrované střední školy technické v Mělníku Zdeňka Suchomelová. „Divím se, že ta situace přerostla do vrcholného stádia. Jak to na té škole vůbec funguje? Jak tam pedagogičtí pracovníci a vedení školy vykonávají svou práci? Přece není možné, aby si nikdo ničeho nevšiml," kroutí hlavou. „Nebo možná všiml, ale mlčel. Proč?" nechápe a připomíná, že dobrá atmosféra ve škole i v jednotlivých třídách je nejdůležitějším preventivním opatřením. „Je třeba vést otevřenou komunikaci s žáky, všímat si jejich chování a vzájemných vztahů a nepřehlížet a netolerovat ani drobné přestupky. Nezbytná je důslednost," říká.
Nepřípustné chování
Ředitelka obřístevské základní školy Milena Jachková se obává, jak se situace dále vyvine. „To, co bylo zachyceno na videu, je hrozné. V naší společnosti by takové jednání mělo být absolutně nepřípustné a studenti by měli být výrazně potrestáni," připomíná. „Nyní nejspíš půjdou na jinou školu – ale nebude se tam jejich chování opakovat? Kdo to odnese příště?" ptá se a dodává, že podle jejího názoru dnešní společnost takzvaně zhrubla, žáci jsou navíc až příliš chráněni. „Poznámky a snížené známky z chování na některé z nich vůbec neplatí. Pokud se žáci ve škole špatně chovají, vina je často svalována na učitele, který si nedokáže zajistit kázeň. S některými jedinci to ovšem nejde, přesto je učitel poté kárán za svoje selhání. Proto raději mlčí a negativní projevy přechází," nabízí možné vysvětlení, proč došla situace v malešické škole tak daleko.
Ivana Kletečková, která je pověřena vedením lobkovické obchodní akademie SOVA, poukazuje na to, že v pražské škole byla nejspíš špatně nastavená pravidla pro řešení rizikového chování studentů. „Žáci mají volnost, kterou někteří vzhledem ke svému věku nedokážou zvládnout. Je důležité jim správně nastavit mantinely," říká.
Odraz dnešní společnosti
Ředitel neratovické základní školy ve Školní ulici Jaroslav Kužel i výchovná poradkyně z kralupské SOŠ a SOU Lenka Janďourková mají za to, že případ šikany pětapadesátileté učitelky je částečně odrazem dnešní společnosti.
„Někteří žáci si myslí, že si mohou dovolit cokoli, protože celkově ve společnosti panuje velká tolerance," připomíná výchovná poradkyně. „Mladí lidé si myslí, že peníze a jejich rodiče všechny případné problémy vyřeší, mají na to přece dostatečné postavení," dodává. Neratovický ředitel zase připomíná, že problém spočívá i ve vnímání školství a prestiže učitelské profese společností.
S tím souhlasí také Marcela Hrejsová, ředitelka SOS a SOU Neratovice. „Jde o smutný příklad dneška. Učitelské povolání je u veřejnosti málo podporováno, navíc nám chybí legislativní nástroje při řešení důsledků šikany," upozorňuje.
Vladimír Škuta ze Základní školy Jindřicha Matiegky v Mělníku doufá, že medializace celého případu zvýšení pravomocí ředitelů škol při řešení šikany napomůže. „Situaci v Malešicích nemohu objektivně posoudit, neznám všechna fakta. Celkově jsem ale rád, že se o šikaně začíná více hovořit a doufám, že ministerstvo školství dodrží slovo a poskytne školám větší pravomoce k řešení této problematiky. Jen mě mrzí, že se tak děje až na základě takto tragické události," říká.