Mohla tam být malá výstavní síň dobových fotografií Kokořínska, kde by se cestou do malebného údolí zastavil každý nadšený turista. Teď je ale po všem.

Bývalou vodárnu na vlakovém nádraží ve Lhotce u Mělníka, kterou chtěli zachránit členové okrašlovacího spolku Kokořínska – Pšovka, nechalo vedení Správy železniční dopravní cesty srovnat se zemí.

Přes dvanáct metrů vysoká vodárna určená pro doplňování vody do parních lokomotiv vévodila lhoteckému nádraží sto čtrnáct let. Od chvíle, kdy na trati Mělník – Mšeno začaly jezdit první vlaky. Nakonec z ní ale zbyla jen hromádka suti.

Snaha o záchranu neudržované historické stavby začala už před sedmi lety, kdy se členové spolku dozvěděli, že na vodárnu a nádražní sklad České dráhy vypsaly demoliční výměr.

Okrašlovací spolek podle předsedy Josefa Paclta hned požádal o odprodej obou staveb.

„Chtěli jsme ve vodárně vybudovat výstavní síň se sbírkou dobových pohledů, fotografií a tiskovin týkajících se Kokořínska. Později bychom tam pořádali i akce, které by návštěvníky seznamovaly s historií a krásami tohoto kraje,“ vysvětlil předseda a dodal, že v době žádosti o odprodej zrovna dráhy procházely reorganizací, což dohodě nepřálo.

Úředníci spolku doporučili, aby si vodárnu se skladem zatím pronajal, čímž by demolici zabránil a získal výhodnou pozici pro budoucí odkoupení. „Na začátku roku 2005 jsme tedy podepsali nájemní smlouvu,“ vzpomíná předseda spolku na dobu, kdy už byla vodárna opravdu v havarijním stavu.

„Bylo vidět, že se dráhy o svěřený majetek nestaraly jako správný hospodář. Do vodárny na několika místech zatékalo zanedbanou střechou, což znehodnotilo trámovou konstrukci a stěny okolo nádrže. Na nákladné opravy jsme peníze neměli, a tak jsme tehdy alespoň vyměnili na střeše rozbité tašky a uklidili okolí pronajatých budov,“ popsal Josef Paclt.

Sponzoři nabízeli peníze na opravy

Naděje svitla ve chvíli, kdy se nadšencům podařilo sehnat sponzory na opravy letitých budov. Nabízeli sto padesát tisíc korun, ovšem pouze v případě, že bude spolek majitelem nemovitostí.

„Obrátili jsme se na majetkový odbor Českých drah, odpovědi jsme se však nedočkali. Snažili jsme se získat podporu i u místních politiků, ale také marně,“ připomněl předseda spolku.

Během dlouhého a nikam nevedoucího snažení o koupi nemovitostí se stav věže stále zhoršoval.

Na jaře roku 2007 se zřítila římsa a pravá dřevěná stěna vodárny. Následoval opět demoliční výměr.

„Kromě cedule se zákazem vstupu jsme nemohli stavbu nijak zabezpečit a zabránit možnému zranění lidí. Ale nevzdávali jsme se a naposledy jsme se obrátili na Správu železniční dopravní cesty s žádostí o odkoupení, ani na tento dopis však nikdo nereagoval,“ konstatoval Josef Paclt.

Okrašlovací spolek proto nájem v létě téhož roku ukončil. A tím zmizela i veškerá naděje na záchranu symbolu nádraží ve Lhotce.

Nezajištěná stavba pak zůstala dalšího tři a půl roku ponechána svému osudu, než jí demoliční četa na začátku letošního roku srovnala se zemí.

Podle mluvčího Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) Pavla Hally byla vodárna nebezpečná pro své okolí, a proto musela být stržena.

„Správa dopravní cesty Praha postupovala podle stavebního zákona a požadavků obce Lhotka. Odprodej objektu podléhá schvalovacímu řízení vlády České republiky, což je vždy dlouhodobý proces a do doby prodeje vlastník stále odpovídá za stavbu,“ řekl Pavel Hala s tím, že stavbu nechala SŽDC odstranit hlavně kvůli bezpečnosti okolí a místních obyvatel.

Zdevastovaná věž ohrožovala děti

S jejím zbouráním souhlasila i radnice ve Lhotce. Podle starosty Petra Pánka se na obecním úřadě hromadily stížnosti lidí na nebezpečný stav staveb.
„Souhlasili jsme s tím, protože šlo především o bezpečnost dětí. Pár desítek metrů od nádraží je dětský tábor a budova byla opravdu v dezolátním stavu,“ dodal lhotecký starosta.

Členy okrašlovacího spolku rozladila i informace, že demolice měla stát pět set tisíc korun. To však mluvčí Pavel Halla nepotvrdil. „Realizace byla řádně vysoutěžena podle zákona o veřejných zakázkách,“ odmítl konkrétní částku komentovat.