Kliknutím zvětšíteUž roky se mi vybavuje scéna, kterou vykreslil americký spisovatel afghánského původu Khaled Hosseini. Žena, která se vzepřela rozkazu Tálibánců a zamilovala se do „nepravého“ muže, byla veřejně kamenována. Strašné, nepředstavitelné, nemožné.
A přece je to realita nedávné minulosti a bohužel možná i budoucnosti. Američané spustili v říjnu 2001 operaci Trvalá svoboda a cílem zlikvidovat al-Káidu a předat Afghánistán místní vládě.
Do této demokratizační mise se zapojili i spojenci z NATO, česká armáda v dubnu 2002.Naši účast v afghánské válce vždy podporoval Miloš Zeman, který nyní společně s Andrejem Babišem tvrdí, že rozhodnutí stáhnout do letošního září americké ozbrojené síly bylo chybné. Joe Biden ovšem jen dotáhl do konce to, co začal jeho předchůdce, pragmatický byznysmen Donald Trump.
„V této válce nezvítězíme,“ uvedl už v roce 2008 velitel britských jednotek Mark Carleton-Smith. Bývalý český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek o deset let později prohlásil: „Jak dlouho se budeme opírat o nesmyslnou tezi, že v Afghánistánu bojujeme o Prahu? Je iluze, že tamější společnost dokážeme modernizovat a demokratizovat. Když politik někam posílá vojáky, má povinnost a odpovědnost klást si otázku, zda je to správné.“
Zkorumpovaná a neschopná místní vláda pod americkým patronátem nebyla schopna Afghánistán spravovat.
Proto padá jedno město za druhým, západní diplomaté prchají a spojenci nechávají blízkovýchodní zemi nejen na pospas Tálibánu s jeho právem šaría, ale také Číně. Ta převezme Afghánistán obchodně, zatímco pokrokově smýšlející ženy a spolupracovníci Američanů budou čekat na smrt, neboť Číňany lidská práva nezajímají.
Dvacetiletá přítomnost Západu v Afghánistánu tak přinesla hlavně zmařené životy, návrat náboženské krutovlády a statisíce potenciálních migrantů. Víme, jak s nimi naložíme?
9
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
