Tou první jsou předáci odborů. Nejprve zkusil šéf největší odborové centrály Středula vyhlásit na konec tohoto a začátek příštího týdne pětidenní celostátní volno, abychom prý sezením doma podpořili boj s koronavirem. Když jsem to slyšel, okamžitě mě napadla cimrmanovská otázka: A není to málo, Antone Pavloviči? 

Tomáš Prouza 
je prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR

Nepomohlo by boji s koronavirem lépe třeba dvoutýdenní volno? Vše samozřejmě placené zaměstnavateli, protože hlavní český odborář jistě neplánoval, že by lidé zůstali doma zadarmo. A samozřejmě ho nezajímá, kde na to těžce zkoušení zaměstnavatelé vezmou. 

Josef Středula svým nápadem – o kterém aspoň má cenu diskutovat, protože téma intenzity kontaktů mezi lidmi a toho, co je posiluje a oslabuje, rozhodně má smysl – ale vyvolal žárlivost u šéfa konkurenční odborářské asociace Bohumíra Dufka.

A po chvíli hledání nápadu, kterým by mediální pozornost přetáhnul na svou stranu, přišel se skvělou radou – příliš mnoho Čechů pracuje ve službách a měli by se co nejrychleji přeškolit na svářeče a montéry autodílů.

Musím říct, že takové pohrdání lidmi, jejichž poctivá práce v cestovním ruchu, obchodě nebo třeba kadeřnictví je ohrožena současnou krizí, je pro mne naprosto nepochopitelné. Často sice slyšíme mantru o tom, jak jsme průmyslová země – ale průmysl tvoří jen třetinu české ekonomiky, dvě třetiny tvoří právě nejrůznější služby. 

Ještě podivnější je ale druhá skupina lidí, která se snaží převzít v naší zemi moc – a to jsou rádci vlády, navrhující opakované uzavření ekonomiky, zákazy kadeřnických služeb, okresního přeboru ve fotbale nebo sobotních obědů s rodinou v restauraci. Ve všech zemích, které znám, strategii boje s koronavirem i hlavní opatření stanovuje vláda, a její experti ladí detaily. U nás se ale vláda dostala do vleku několika akademiků, kteří přicházejí se svými plošnými zákazy a nevadí jim, jaké škody tím způsobí. 

Naprosto totiž ignorují skutečnost, že lidé nejsou hloupí. Stačí se přitom podívat na fungování obchodů. Už od podzimu rychle klesá frekvence nákupů, neboť lidé sami začali omezovat počet nákupů za týden. Klesá počet lidí v obchodech, protože místo celé rodiny chodí nakupovat jen jeden člověk. Poslední dva měsíce rostl počet lidí, kteří přicházeli nakupovat po sedmé či osmé večerní, aby se vyhnuli špičkám přes den. 

Jenže místo toho, aby vláda ocenila rozumné chování lidí a pochválila je (nebo dokonce tlačila na další prodlužování prodejní doby jako třeba vláda v Polsku), tak na základě tlaku jedné skupinky akademiků jim tuto možnost rozumného chování sebere. Všichni jsme viděli, jak plné byly obchody minulou sobotu, a tuto to bude bohužel stejné. Místo snížení koncentrace lidí na jednom místě vláda udělala naprostý opak. Stejně jako když třeba omezila úřední hodiny na úřadech, aniž by připravila možnost řešit úřední záležitosti online. 

Pokud se chceme z krize dostat co nejrychleji, musí přijít jedna zásadní změna: vláda musí zase začít vládnout. Ona jediná na to má právo. Ať se všemi mluví, ať zná názory všech možných skupin – ale právo i zodpovědnost vládnout má pouze premiér a jeho ministři. Je nejvyšší čas to začít dělat.