Raketa zasáhla nádraží v Kramatorsku. Ukrajina hlásí další ruský zločin vůči civilistům. Desítky lidí zemřely a stovky byly zraněny. Ruské agentury ale okamžitě vydávají jiný obraz: Byla to provokace ukrajinské armády. A je dodána podrobnost: útok byl proveden raketou Točka U, kterou používá jedině ona.
Jakkoli je verze o ruském útoku pravděpodobnější, je velmi těžké to nezávisle ověřit.
Internet je plný zpráv, které vzbuzují pozornost, ale zároveň i pochyby. Prý ukrajinští vojáci vraždí válečné zajatce. Prý to potvrdili žurnalisté z New York Times. Jenže je to tak? Jinde probleskne detail o ruském vojákovi, který zneužil dítě a natočil to na video. Video nikde není, ale mluví se o něm. Vzniklo?
Když člověk čte ruskou propagandu, vnucuje se mu na mysl, že lžou jen Rusové. Tady jsou totiž černá a bílá obráceně. Invaze je speciální vojenská operace. Okupace je osvobození.
Ukrajinští obránci jsou nacisti a ruští agresoři bojovníci za svobodu a ochránci obyvatel trpících pod nesnesitelným útlakem. Přinášejí nešťastným Ukrajincům civilizační hodnoty, jejichž je matička Rus už tisíc let nositelem.
Starší z nás, kdo pamatují, jak psalo v sedmdesátých letech Rudé právo, důvěrně znají ten zlostný a skrznaskrz prolhaný tón.
Jenže z toho ještě nevyplývá, že vše, co zveřejňuje Ukrajina, je pravda. Informační válka je součástí konfliktu a napadená strana má samozřejmě právo používat lest a snažit se ukázat útočníka v tom nejhorším světle.
Pokud nevidíme srdcem, ale i rozumem, je navíc pravděpodobné, že ukrajinští obránci nejsou svatí. Agrese vyvolává touhu po pomstě a nebylo by se čemu divit, kdyby jí dali vystresovaní bojovníci občas průchod.
Na všechny zprávy z bojiště je potřeba hledět s odstupem. Je tedy vše relativní? Ne, naprosto ne. Je nade vší pochybnost jisté, že putinovské Rusko je agresor a Ukrajina obětí, která si zaslouží veškerou podporu.