Jenže nedodržovat rozumná opatření jen proto, že je vláda vydává zmateně, by bylo zpozdilé. Řekněme, že se váš otec zřídí v nálevně a chová se nedůstojně. Vy si řeknete: Tenhle otrapa mě učil, že se nemá sahat na rozpálená kamna? Bujaře si na ně rovnou sednete. Potážete se se zlou.

Ministr Prymula chce najednou nouzový stav. Proč?

Lze se přít o to, jestli je operní pěvec hlásnou troubou viru, to jistě. V jádru je však rozumné a správné nosit roušky všude uvnitř, nehromadit se příliš, dodržovat odstupy a dezinfikovat si ruce. Ne proto, že to nařizuje vláda, ale proto, že to funguje. Ano, možná by byl virus milosrdný a my bychom to přežili i bez roušek. Jenže spoléhej na slušnost viru. To, že se vzdáváme ždibce osobní svobody a pohodlí, je pojistka proti nejhoršímu scénáři. Je tu snad někdo, kdo chce vidět lidi umírat bez pomoci?

Stát udělal přes léto a zkraje podzimu mnoho chyb. Důvěru, se kterou k němu vzhlíželi lidé zjara, už získá stěží. Teď by však neměl stahovat kalhoty. Měl by ve vší slušnosti, ale důsledně pokutovat odpírače roušek. Je hrozné žádat pokuty. Jenže když někdo nemá rozum a ohleduplnost, co s ním?