Hlasy schované v dopisech
Korespondenční volba představuje základní nástroj, jak rozšířit možnosti využít práva volit. Nabízejí ho všechny země v sousedství s Českou republikou. Tuto větu nevyřkl nikdo z opozičních politiků, kteří chtějí kvůli novele volebního zákona svolat mimořádnou schůzi sněmovny, ale napsal ji ve své analýze Štěpán Pecháček z Parlamentního institutu v roce 2012. Proč tedy český právní řád tuto běžnou formu vyjádření občanské vůle neobsahuje?
Důvod je prostý. Vždy tu byly strany, které proti ní měly zásadní výhrady. Jde především o pochybnosti, zda by tak mohli postupovat i lidé, kteří pobývají na území ČR. Tady lze souhlasit, že pozitiva a negativa jsou zhruba v rovnováze a další diskuse je žádoucí.
Jiná věc je zasílání hlasů ze zahraničí, od krajanů s českým občanstvím nebo Čechů s přechodným pobytem v cizině. Těch je vždy kolem 300 tisíc, ale kvůli povinnosti volit jen na zastupitelském úřadě jich hlasuje zhruba deset tisíc.
Je pochopitelné, že jejich větší zapojení odmítají komunisté, kteří by kvůli nim určitě lepšího výsledku nedosáhli. Ze stejného důvodu změnu odmítá SPD a hnutí ANO. Ještě na podzim k ní byl zdrženlivý i šéf ODS Petr Fiala, který zdůrazňoval špatnou zkušenost s volbami v USA a nechuť k jakémukoliv náznaku sociálního inženýrství.
Jako lídr trojbloku názor změnil a návrh podporuje. Je totiž pravděpodobné, že ze světa by v říjnu pršely hlasy právě uskupení ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Značná porce by mohla přistát na kontě dvojkoalice Pirátů a STAN, která úpravu též prosazuje. A proto podle mě jejich iniciativa skončí v koši.