Elektronická evidence tržeb skončí. Je to dobře, nebo špatně? Ministr financí Zbyněk Stanjura se rozohnil: EET prý dělala z podnikatelů „sprosté podezřelé“.

Bývalá správkyně státního pokladu Alena Schillerová střílela podobnými střelami dum dum. Zrušení povinných účtenek nás vrací do devadesátek, kde se modrokabátníkům prý vedlo tak dobře.

Kdo má pravdu?

Luboš Palata
Viktor Orbán může potopit Ukrajinu

Blíž je jí paní Schillerová. EET poněkud rovnalo podnikatelské prostředí. Ti, kdo vypisovali účty a řádně odváděli daně, byli v nevýhodě proti podnikatelům a živnostníkům, kteří pracovali takříkajíc načerno. Příjmy tajili, a tak obírali, či chcete-li okrádali, stát. Samozřejmě se evidence dala a dá obejít. Aspoň částečnou spravedlnost však nastolila. Čas ukázal, že podnikatelé, krom aktivistů, si zvykli a nestěžovali si. Mnozí si novotu i pochvalovali.

O to však nešlo. Účtenky se staly svatým grálem, o který se střetlo ANO se současnými vládními stranami. V roce 2016 Zbyněk Stanjura a bývalý poslanec Miroslav Kalousek doslova cedili krev za řečnickým pultem. Zdržovali jednání o hodiny, dny a týdny. Tehdejší Sobotkova vláda, v níž byl Andrej Babiš ministrem financí, nakonec zvítězila. Inu, většina si vždy prosadí svou.

Kateřina Perknerová
Na Hrad přes Řeporyje

Prosadila si ji i nyní. I ANO obstruovalo, ne však tak mohutně, jako středopravé strany před šesti lety. Každopádně ani v jednom případě nešlo o věc samu, nýbrž o přetlačování a slovní válku.

Zvlášť silný, ale pouze jeden z mnoha příkladů, který ukazuje na to, jak spolu vlády a opoziční strany neumějí věcně jednat. A jak se sněmovní sál náhle stává pro poslance celým světem. Kdo ovládne pultík, je hrdina. Veřejnost, která se nesnesitelně nudí a otravuje, je však rukojmím. Politici totiž na její zájmy hledí až ve druhé nebo ve třetí řadě. Komicky si poměřují svaly či jiné orgány a země nemá dálnice ani rychlovlaky. Teď ani EET.