Asi nejkontroverznější je požadavek maximálně dvou osob připadajících na 15 metrů čtverečních v malých obchodech. To se kvóta velmi rychle vyčerpá. Takový je tedy výhled pro barmany, prodavače, muzikanty a herce, jejich obživa je v současné chvíli v troskách.

S poklesem počtu nakažených se opět pozdvihnou hlasy volající po uvolnění. Není divu. Celá řada lidí covidem prošla bez větších problémů – je tomu tak v osmdesáti procentech případů a u mladších lidí ještě mnohem častěji. Jednoho pak přepadnou pochybnosti, zda je opravdu třeba kvůli tomu zavírat restaurace a zakazovat noční procházky.

Na druhou stranu tu jsou fakta. V mnoha evropských zemích jsou dnes počty mrtvých o desítky procent vyšší, než obvykle. To nejsou nějaká čísla, jsou to mrtví lidé. V márnicích. Zcela reálně hrozí, že pokud počet pacientů, kteří potřebují podporu dýchání, překročí kapacitu nemocnic, budou lidé umírat velmi bolestným způsobem.

Docent Jan Konvalinka z pražské Přírodovědecké fakulty o covidu řekl, že je právě uprostřed mezi banalitou a tragédií. Kdyby to bylo jen o trochu závažnější, tak o ničem nedebatujeme, držíme se doma a modlíme se, aby brzy přišla vakcína. Kdyby to bylo jen trochu méně závažné, je to jen další chřipka a neřešíme to. A z tohoto rozporu mezi banalitou a tragédií právě plyne náš strach. Banalitu dokážeme přejít. Tragédii umíme čelit. Ale co dělat s něčím, co se nachází mezi tím?

Autor je spisovatel