Tak jsem si myslel, že za těch 30 let, která jsem strávil ve veřejných funkcích mne již nic nepřekvapí, ale dopadlo to jako vždycky. Jsem přímo zaskočen hysterickou kampaní, která byla vyvolána některými (nechci jmenovat) kolem mého jednoduchého opatření, totiž změny podpisového práva, což je v každém podniku, úřadě a instituci zcela normální, spíše nekonfliktní akt. Pochopil jsem (po dvou letech usilování) že i u nás by to mělo platit jako jinde: za ministerstvo podepisuje a odpovídá za rozhodnutí ministr, za fabriku podepisuje ředitel, za jiné instituce jejich šéf a tak nevidím žádný důvod, proč by za ombudsmanský úřad neměl rozhodnutí podepisovat ombudsman. Co by na tom mělo být divného? Některým se to ovšem zdá nejen divné, ale dokonce tak nehorázné, že (hystericky) žádají resignaci ombudsmana…

Zdroj: DeníkAle znamená snad tento normální stav v podnicích, fabrikách a úřadech, že ti, kteří přímo nerozhodují a nepodepisují dokumenty za instituci, by snad chodili do práce jen na kafe, a nemají co dělat? Všichni ti náměstci, zástupci, poradci? Co se nám to snaží někdo namluvit?

Moje mně přivolená zástupkyně samozřejmě nejen může, ale dokonce by se i měla věnovat ombudsmanské práci tak jako dosud. Navštěvovat domovy důchodců, zdravotnická zařízení a věznice, měla by dále řídit poradní orgán pro zdravotně postižené, účastnit se místních šetření ve věcech, které ji budou zajímat, připravovat podklady pro vznik dětského ombudsmana atd. atd.

Ombudsman pro lidská práva Stanislav Křeček
Hlavák

A je-li tak skvělou právničkou jak se prezentuje na veřejnosti a při stížnostech politikům, mohla by také občas napsat nějakou úvahu, článek, rozbor naší práce a o naší práci, nebo legislativní návrh. Zatím jsem od ní nepřečetl ani větu – což u vynikajících právníků nebývá obvyklé… To jí přece nikdo, jak se snaží veřejnosti namluvit, nezakázal. S jedním rozdílem ovšem, že v konečné fázi veškerá sdělení, se kterými se obracíme na veřejnost, úřady a instituce, bude schvalovat a podepisovat ombudsman, kterému to zákon ukládá.

Ještě jedno nepříjemné překvapení mne v této ombudsmanské hysterii čekalo: často titíž, kteří v době, kdy jsem zastával funkci zástupce ombudsmanky Šabatové a psal jsem články, s jejíž obsahem ona nesouhlasila, byl jsem napomínám, že ombudsman musí mluvit jedním hlasem, že to je monokratický orgán. Náhle se dozvídám, že zde mají být dvě na sobě nezávislé hlavy. Proč jste mi to neřekli před deseti lety? Nebo že by šlo o jiná měřítka a různé metry na neoblíbeného Křečka?

Stanislav Křeček
je veřejný ochránce lidských práv

A ještě to senátorské usnesení, které prý podle Šimůnkové nerespektuji: senátorka Šípová původně předložila usnesení o tom, že „svoji neprofesionalitou narušuji práci své zástupkyně“. Ale to se jinak otrlým senátorům zdálo nehorázné, a tak schválili výzvu abych s úctou respektoval její pozici, kdy je jí zákonem svěřeno mé zastupování. Odhlédneme-li od toho, že to je skutečná legislativní kuriozita, neboť ještě nikdy evropský zákonodárný sbor neschválil usnesení, ve kterém ukládá šéfovi státního úřadu, aby měl v úctě svého zástupce, pak já toto plně a s radostí respektuji.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.