Kliknutím zvětšíteBlízkost. Jazyková, historická, lidská i ta měřená v kilometrech. Je podvědomě přítomnav každé zprávě, záběru či vzkazu z Ukrajiny. Bojiště je vzdáleno pár set kilometrů, od slovenských hranic doslova kousek. Skoro každý Čech zná nějakého Ukrajince, vysokoškoláka, spolužáka svých dětí, stavebního dělníka nebo pokladní. Rozumíme jim. Jsou to Slované jako my a jejich dědové patřili k hlavním osvoboditelům Československa.
Jenže totéž lze říct také o Rusech. I s nimi nás pojí dějinná linie, byť od padesátých let minulého století se záporným znaménkem.
Konflikt mezi Putinovým Ruskem a Ukrajinou zkrátka nelze brát jako věc, která se nás netýká. Nemám teď na mysli vojenský a ekonomický aspekt války. Frontová linie za humny pochopitelně budí obavy, možnost použití jaderných zbraní dokonce strach až hrůzu. Představa prázdných zásobníků plynu nebo prudkého zdražování této komodity všechny nutí k obezřetnosti a revizi domácích výdajů. V tom ale nejsme sami. Spojenci v NATO a rodina evropských států se aktivizovala na nejvyšší stupeň, v pohotovosti jsou generální štáby i obchodníci a bankéři. Zatím není důvod k panice.
Přesto cítíme, že situaci, kterou způsobil cynický a zlotřilý ruský vůdce, nemůžeme laxně přenechat k vyřešení někomu jinému. Když jsem se včera ptala dcery, co se jí stalo, že má zarudlé oči, odpověděla, že kamarádčina kluka asi vyhostí. Je Rus. A jiný známý zase dostal povolávací rozkaz. Je Ukrajinec. Konec vztahů, lásky, soudržnosti. Nepřátelské linie se rýsují mezi lidmi, kteří ještě před týdnem popíjeli pivo u jednoho stolua chystali se na zkoušky.
Nedávno jsem zpovídala dvě dívky, jež studují v Praze, Ruska Albina biologii, Ukrajinka Táňa statistiku. Kdyby to měly naopak, ta první by si na Vysoké škole ekonomické možná už do lavice nesedla, protože jeden z tamních pedagogů se rozhodl přestat Rusy učit.
Má padat Putinův stín a vina za jeho krvavou válku na každého Rusa? I tuto otázku si musíme položit. Předseda Senátu Miloš Vystrčil ve čtvrtek uvedl, že by byla chyba házet do jednoho pytle Putina a celé Rusko. Což nemění nic na tom, že právě horní parlamentní komora zcela správně vyzvala k co nejdrsnějším sankcím proti Kremlu včetně vyloučení Ruska z mezinárodních organizací. Mimochodem daleko větší tvrdost vůči Putinovu nedemokratickému režimu byla namístě už dávno.
Nemyslím si však, že odsudek zaslouží šmahem všichni jen proto, že se narodili ruským rodičům. Včetně těch několika tisíc protestujících, které rozehnala nebo pozatýkala policie. Jistě se můžeme ptát, proč jich nedemonstrují statisíce, možná miliony.
Co udělal s dušemi Rusů rozvědčík Putin, který jim pomocí státní mašineriea propagandy vymyl mozky? Dvě desetiletí nedělá nic jiného, než je přesvědčuje, že všude kolem ruských hranic číhají nepřátelé, fa šisti a zrádci. Ti, kteří si neváží obětí, jež Sovětský svaz přinesl v 2. světové válce. S tímto narativem si Putin mohl dovolit rozpoutat šílenou bratrovražednou válku. Pošetilý Západ žil dlouho v iluzi, že nic takového se nemůže přihodit, protože po Hitlerově apokalyptickém běsnění se přece svět poučil a Evropa bude navždy polem mírovým.
Dnes už víme, že tomu tak není. Klid zbraní a diplomatická řešení nejsou samozřejmostí vyplývající z historického poučení. Ukrajinská tragédie dokazuje, že agresoři jsou v běhu času pořád stejní. Chtějí nová území a porobené obyvatelstvo, o němž si z různých důvodů myslí, že nemá právo na samostatnou existenci. Nezastaví se. Ani za cenu sebezničení.
Bohužel to znamená, že s podobným sousedem na Východě musíme odložit pacifistické brýle. Dvě procenta na obranu se ukazují jako nezbytnost. I na úkor jiných výdajů.
9
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
