Do dalšího patra humoru bez vtipu vystoupala politická covidová komedie. Obecenstvo se však smát nemůže. Byl by to chechtot na hřbitově. Co se stalo?

Koalice se nedohodla nad pandemickým zákonem. Část senátorů se postavila, tedy pomyslně, na stranu Tomia Okamury, který si málem oprudil mluvidla, aby zákon zastavil. Argumentace vážených členů „sněmovny lordů“ sice není tak vášnivá, leč v jádru tatáž: Norma není nutná a zbytečně omezuje lidská práva.

To, že při jednání Senátu hrál ministr Válek na mobilu mariáš, jen tvrdilo muziku. A nedosti na tom, z padouchů a tmářů se stávají pomalu hrdinové a osvícenci.

Pandemický zákon, jak ho schválila sněmovna, je vskutku podle všeho zflikovaný, v současné době nepotřebný a pro budoucí nebezpečí slabý. Pravděpodobnost, že soudy zruší takové části, jako je nařizování karantén prostřednictvím SMS, je víc než vysoká.

Martin Komárek.
Zálohovat či nezálohovat?

Současná vlna koronaviru totiž odchází. Jestliže chce mít (a je to správné) ministr zdravotnictví volné ruce pro mimořádná opatření ještě zjara, stačí prodloužit platnost současného zákona o jeden či dva měsíce.

Kdyby chtěli politici silný zákon pro případ nové epidemie, musel by vypadat jinak. Měl by postavit předpoklady pro zvládnutí krize. Měl by definovat součinnost všech složek státu. Měl by říci, co mohou úřady nařídit, co kontrolovat, co povolovat. Odškodnění podnikatelů řešit nemusí, to je jiná kapitola. A samozřejmě je důležité, aby taková norma byla schválena všemi parlamentními stranami, a ne protlačena hrubou silou.

Nejen proti vůli opozice, ale jak vidno, i proti části koalice.

Nejeden však může namítnout, že by to byla práce ušlechtilá, leč marná. Krize přece řeší nouzový stav. Ten dává státu výjimečné pravomoci, kdy může v odůvodněných a nezbytných případech sáhnout na některá lidská práva a svobody. Navíc je kontrolován sněmovnou, a tím pádem prakticky neumožňuje zvůli. Tak proč přidávat nové paragrafy speciálně kvůli možné vlně infekce?

Nyní k těm padouchům, z nichž se stávají hrdinové. Část lidí od počátku covidové tragédie odmítá myslet vlastním rozumem. Věří nelogickým povídačkám šířeným po sociálních sítích. Ať už se týkají toho, že covid je spiknutí států a farmaceutických firem, nebo toho, že skrze vakcíny nás čipuje Bill Gates. Nebo toho, že po očkování se houfně umírá. Nebo toho, že hygienická opatření jsou jakýmsi druhem fašismu.

Větší část takto uvažujících lidí „státní teror“ trpně snáší. Nebo se mu staví na odpor tím, že nosí respirátor pod nosem, či si ho dokonce do autobusu nevezmou. Další se zase odmítají očkovat.

Martin Komárek.
Přes sedmatřicet tisíc hrobů

Menší část však hlasitě křičí. Až dosud se dalo říci, že demonstranti z hnutí Chcípl PES či podobných jsou nepřímo zodpovědní za tragický průběh covidového moru v Česku. Politická neschopnost a šíření dezinformací totiž může za to, že v zemi zemřelo v porovnání k počtu obyvatel mnohem více lidí než v Rakousku či Německu.

Jenže co teď? Demonstranti sice mávají před sněmovnou nevkusnými šibenicemi a vykřikují nesmysly, stojí však najednou na straně rozumu. Válkův pandemický zákon je ne snad falešná, ale opravdu špatná karta.

Vše se nějak vyřeší. Ne snad proto, že by se politici nakonec shodli mezi sebou i s lidmi. Vyřeší se to proto, že vlna omikronu není tak nebezpečná jako ostatní variantya navíc opadá. Zůstanou však hořká pachuť a strach. Až přijde příští krize, nepomohou nám sebelepší zákony, pokud budou naši vůdci nešikovní a zbabělí. A pokud my sami dáme více na katastrofické tlachy na sociálních sítích než na rozum, logiku, zkušenost a solidaritu.