Omikron dělí lid i odborníky. Jedni říkají: je to dar z nebes, smrtící covid se mění v běžné nachlazení. Druzí zvedají varovně ukazováček: Jediné, co o koronaviru víme, je, že žádné optimistické předpovědi se nikdy nenaplnily.

Přesto politici řady zemí věří novým náznakům. Omikron není tak nebezpečný jako předchozí mutace viru. Navíc je příšerně nakažlivý a podle řady učenců se jím musíme nakazit všichni. Mají tedy smysl současná opatření, která zvýhodňují očkované? Leckde se ruší.

Co má dělat česká vláda?

Statistika přinesla děsivé číslo. Na covid zemřelo v prvním pololetí loňského roku více než 17 tisíc lidí. Kdyby byla tehdejší vláda rozumnější, mohlo jich být méně. I tak by ale země patřila k nejpostiženějším na světě. Je pravděpodobné, že kdyby nebyla včas vynalezena a vyrobena vakcína, obětí by byly sta tisíce. To varuje před zbrklostí.

Martin Komárek.
Útok na lidskou svobodu?

Na druhou stranu je oprávněnost zavedených pravidel zpochybněna. Jednak se zhusta, zvlášť v restauracích, nedodržují. A úřady nemají ani vůli, ani sílu si je vynutit. Nemoc mohou přenášet i očkovaní. Krátké karantény, dané ekonomickými zájmy, jsou nedostatečné. Ministr Válek se domnívá, že ke svobodnému životu se vrátíme okolo prvního dubna. Nešlo by to však už dříve, když jsou současná opatření proti omikronu spíše potěmkinovskou vesnicí?

Asi ano, i když obezřetnost lze chápat, a omezit se na pár týdnů navíc už nikoho nezabije. Politici by však měli mít víc odvahy v něčem jiném. Očkování, zejména třetí dávka, velmi dobře brání těžšímu průběhu nemoci i u omikronu. Zavést povinnou vakcinaci tedy není nějaká totalita, ale přirozená povinnost těch, kdo mají na starost blaho země.