Ani jsem si s sebou nebral fotoaparát. Fotil jen informativně, dokumentaristicky mobilem. Jak známo, my chlapi neumíme dělat několik věcí naráz. A když fotím, tak fotím. Kdybych si vzal foťák, tak už bych si s nikým moc nepopovídal a ani bych si těch vystavených obrázků neužil. Člověk se pak musí držet jenom tam kde se něco děje a vše ostatní mu uniká. Takhle to byla pohoda. Na vše, co mne zajímalo jsem se vyptal, většina autorů byla u svých obrázků. Když bylo třeba, tak mobílek na fotky je pohotový a ani se člověk nemusí šponovat s nějakou zvláštní kvalitou. Pořizuje se spíše jen takový dokument.

Je moc příjemné si v klidu popovídat s lidmi, kterým nemusíte nic moc vysvětlovat a můžete si klidně říct věci, které se jinak drží tzv. pod pokličkou. Výměna názorů a různých zkušeností mají cenu zlata. Poznat nové lidi anebo popovídat si s lidmi, se kterými si poslední hloupou dobou spíš jen píšete, je také moc fajn.

Výstava se konala na několika místech v Mělníku. V regionálním muzeu, v kavárně Marlen, v galerii Ve Věži a v Mělnickém kulturním domě. Tam se pak konala i hlavní veřejná zahajovací vernisáž. Když jsem viděl ty davy lidí, tak jsem radši utekl. Není na to ta správná doba i když se všude poctivě vše kontrolovalo a opravdu nikoho bez prokázání dovnitř nepustili. Prostě je taková doba, že davy nějak zrovna nevyhledávám. A když začalo nějak čím dál víc lidí zdravit starostu, se kterým jsem tam debatoval, rozloučil jsem se a upaloval k domovu. Venku už byla dávno tma a sychravo a celý Mělník byl jak vymetený, 19 hod a nikde ani živáčka.

Ještě se tu sluší Pavlovi Švecovi, který je jeden z hlavních aktérů těchto pravidelných výstav, moc poděkovat za pozvání. Pavle, dík, bylo to krásné!

Autor: František Hormandl

Děkujeme za příspěvek a krásné fotografie!