Někdy se sice v poštovní schránce nějaký ten dopis objeví, ale většinou má strohý úřední charakter. Dáte mi za pravdu, že tam někdy bývá i složenka, kterou s povzdechem musíme přijmout.

Měl jsem ale na mysli docela obyčejný dopis, od někoho, kdo na nás pomyslel, sedl ke stolu a své myšlenky, nápady, prosby převedl na papír. Generace dříve narozených takové situace dobře pamatují. Když se ohlédnu zpátky, tak je naprosto zřejmé, že ručně psaný dopis jsem dostal, ani nevím kdy, tedy hodně dávno. Opravdu si to nepamatuji, ale moje paměť je už hodně děravá. Jenom si uvědomuji, že každá obálka skrývající vlastně malé tajemství, patřila mezi nádherná překvapení.

Budete souhlasit, že takovou první informaci už někdy nabídla obálka, rukopis mohl prozradit autora dopisu, ale ne pokaždé. A samotné otevření dopisu se stávalo malým obřadem, všemu předcházelo těšení a převažovala radost nad obavami. Možná se našli jedinci, kteří obálku rychle a surově roztrhli, soudím, že mezi ně nepatříte. K takovému aktu přeci sloužily nože nebo nůžky. Samotné obsahy dopisů pak mohly mít nejrůznější obsah. Někdo dokázal napsat jen pár stručných vět, jiný autor zase několik stránek, nechalo by se mluvit o příbězích nebo malých románech. Takové dopisy se ukládaly do nějaké krabice nebo zásuvky, zkrátka měly své místo a zvláštní statut.

Park v Poděbradech
OBRAZEM: Květiny a rozkvetlé stromy. Poděbradský park hraje všemi barvami

Samostatnou kapitolou by určitě byly milostné dopisy, růžová psaníčka plná krásných vyznání, pozvání, ale i zklamáni, stávalo se přeci, že někdy přicházely i smutnější listy. Známka se lepila do pravého rohu trochu šikmo nebo hodně nakřivo. Takovýto klasický dopis začínal oslovením: Milý, Milá…! A poté už pokračovala jenom samá krásná slova, věty a souvětí…

Možná, že někteří z nás je mají ještě schované dodnes, patřily přeci k našemu mládí, k prvním láskám. Ze zašlých dob známe dopisy některých osobností literárního světa. Některé vyšly v knižní podobě. Rovněž listy slavných a mocných nám nabízejí jedinečnou příležitost poznat zajímavé nebo klíčové události a osobnosti dějin v novém světle. Odráží se v nich charakter a postoje jejich pisatelů i doby, ve které byly napsány. Dnes už se dopisy nepíšou, možná zcela výjimečně, skoro všichni přece máme mobily, emaily a podobně. Zmizely však i letní pohlednice z dovolených, vytratila se vánoční a novoroční přání. V některých rodinách existovaly seznamy příbuzných a přátel s adresami. Kdyby se na někoho zapomnělo, jen těžko by se pak taková neomalenost vysvětlovala. A ještě nesmím zapomenout na gratulace k svátku či narozeninám. Kdy vám naposledy přišel pohled

od někoho z dovolené nebo výletu? Na naší adresu přijde tak jednou za rok a je to velké překvapení, že se nestačíme divit. V poslední době totiž takový pozdrav už působí ve schránce jako zjevení, naprostá většina přátel a známých přešla na „současnou“ formu komunikace. Ano, pokrok se nedá zastavit, všichni si pak zoufáme když dojde k nějakému delšímu výpadku. Závěrem mého psaní vás znovu srdečně zdravím. Přeji jenom samé dobré zprávy, ať jsou doručeny v jakékoli formě.

Autor: Milan Čejka