Letos v září uplyne 200 let od narození Václava Levého, zakladatelské osobnosti novodobého českého sochařství (na konci dubna to bude 150 let od jeho úmrtí). Regionální muzeum Mělník připravuje na podzim výstavu věnovanou odkazu Václava Levého, který zanechal nesmazatelnou stopu v místní krajině. Jeho žákem byl i Josef Myslbek.
Kromě výstavy připravujeme společně se Správou CHKO Kokořínsko - Máchův kraj také vycházku za skalními sochami Václava Levého.
Osobnosti Mělnicka: Václav Levý
S nedalekým Liběchovem je spojena tvorba význačného českého sochaře, Václava Levého (1820-1870), od jehož narození uplyne v letošním roce 200 let a od jeho smrti 150 let.
Majitel liběchovského panství a mecenáš umělců osvícený Antonín Veith (1793-1853) jej přijal do svých služeb v roce 1844 na místo zámeckého kuchaře, jehož zálibou bylo i sochařství. Pod vlivem dalších umělců z okruhu Veitha začal vytvářet sochy v pískovcových skalách. Úspěšné provedení Klácelky Václava Levého se sochařskou výzdobou ve skalách poblíž Liběchova podnítilo Veitha, aby jej na konci roku 1845 poslal na studia do Akademie v Mnichově k jednomu z nejuznávanějších sochařů, profesoru Ludwigu Schwanthalerovi.
V Mnichově se vyškolil v sochařském klasicistním akademismu a již po roce se stal korektorem v Schwanthalerově škole. Sám Schwanthaler jej považoval za svého nejlepšího žáka. Vrcholným dílem mnichovského období Václava Levého bylo sousoší Adama a Evy z roku 1849.
Koncem roku 1849 se vrátil do Liběchova a zde v roce 1850 pokračoval ve výzdobě Klácelky – tentokráte tesal národní motivy z českých dějin Blaník , Jana Žižku a Prokopa Holého.
Při rekonstrukci zákupského zámku, prováděné v letech 1850–1853 se podílel na sochařské výzdobě zámecké kaple. Veithova náhlá smrt i v důsledku finančního zhroucení jej připravila v roce 1853 o velkorysého a kultivovaného mecenáše. Přesto se však dokázal prosadit jako individuální sochař a záhy obdržel zakázku na sérii soch pro klášterní a špitální kostel sv. Karla Boromejského milosrdných sester boromejek pod Petřínem.
Maloměstské poměry a intriky v tehdejší Praze a neustálá nekalá soutěž o nové zakázky (především s bratry Maxovými) jej však přiměla k tomu, aby se v roce 1854 ucházel o Klárovo římské stipendium. Stipendium obdržel a odjel do Říma, znechucen pražskými poměry.
Řím jej uchvátil a opět oživil jeho duchovní vytržení. Římské období se stalo nejplodnější částí jeho života – vytvořil asi tucet plastik a řadu reliéfů. Tvořil zde pro české šlechtice (socha Evy Popelovny z Lobkovic, Madona kněžny Isabelly Thurn-Taxisové), získával zakázky pro Vídeň (busta Františka Josefa I., alegorie Artilerie pro četnická kasárna, sochařská výzdoba Belvederu) a samozřejmě zanechal stopu i v Římě samotném (sochařská výzdoba kostelů Santa Maria dell’Anima, San Clemente). Jeho dílo, prodchnuté náboženským vytržením, zaujalo i papeže Pia IX.
Pro vleklé zdravotní problémy, způsobené i počátečním hmotným strádáním v Římě, se rozhodl v roce 1867 navrátit zpět do vlasti. Praha jej nakonec přijala jako světově uznávaného sochaře a zahrnula jej řadou zakázek včetně výzdoby tympanonu chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně nebo sochařské výzdoby katedrály sv. Víta v Praze. Jaterní choroba, kterou onemocněl v Římě, si však vybrala svou daň a on sám byl schopen osobně ztvárnit pouze malou část zakázek a většinu z nich vytvořil ve spolupráci se svým nejlepším žákem Josefem Myslbekem, se kterým se seznámil již ve Vídni.
Choroba však postupovala, předčasně zemřel 29. dubna 1870 ve věku 50 let. O tři dny později byl pochován na Vyšehradě do hrobu, kde již tři léta odpočíval jeho celoživotní přítel malíř Karel Purkyně ( syn Jana Evangelisty Purkyně ). Náhrobek tvoří pískovcová socha vzkříšeného Krista od Václava Levého.
V blízkých lesích kolem Liběchova a Želíz jsou dodnes zachovány jeho rané monumentální romantické skalní skulptury: kaplička Máří Magdalény, Harfenice, Kazatelna, Had, Čertovy hlavy, Klácelka, Blaník.
Staré fotografie z 20. let minulého století zobrazují umělecky upravené některé skalní pískovcové útvary v okolí Liběchova.
Text upravil K. Lojka
Zdroj: Wikipedie, internet, Kdo je kdo.
Aaudiopříběh o sochaři Václavu Levém najdete ZDE
